Náhlý odchod prvního českého ombudsmana Otakara Motejla je nejvýznamnější zprávou z resortu spravedlnosti z poslední doby, i když úřad veřejného ochránce práv není jeho součástí. Je to tím, že zesnulý svým působením v advokacii, na ministerstvu spravedlnosti a na Nejvyšším soudu ČSFR zanechal za sebou v justici velmi výraznou stopu a jeho úřad svým specifickým způsobem zasahuje do výkonu základních práv občanů.

Nepřekvapuje, že se k jeho skonu vyjádřili snad všichni významní činitelé veřejného života. Stojí za zaznamenání, že média neopomněla nakapat do zpravodajství pár kapek jedu pro pana prezidenta tím, že připomněla jeho dávný záporný názor na účelnost zřízení úřadu veřejného ochránce práv. Nevšiml jsem si ale, že by někdo v této souvislosti připomněl, že sám Otakar Motejl také původně pochyboval o jeho smyslu, což vyjádřil výrokem, že by to byl jen další dům plný zbytečných úředníků. To ovšem nikterak nezmenšuje jeho zásluhu o vybudování úřadu.

V médiích i kuloárech se již objevily také první spekulace o tom, kdo by ho mohl nahradit a jaký by měl být profesní profil nástupce. První známé představy obsahují ledacos, ale o osvědčeném vztahu k ochraně základních práv občanů v nich není zmínka. Zájemců bude zřejmě dost, zčásti jistě také díky rozšířené mylné představě, že se jedná o pěknou „trafiku“.

Nezaznamenal jsem v této souvislosti žádné úvahy o směrování dalšího vývoje úřadu po odchodu jeho zakladatele. Již za působení Otakara Motejla došlo k rozšíření jeho pravomocí a je na místě otázka, zda by nástup nového veřejného ochránce práv neměl být počátkem pokračování tohoto vývoje. Základní práva občanů jsou nejméně stejně důležitá jako životní prostředí či finanční a daňová kázeň a měla by být chráněna se srovnatelnou intenzitou. Domnívám se proto, že by ombudsman měl získat pravomoc postihovat sankcemi krácení základních práv občanů institucemi a navrhovat kárné řízení, popř. podávat trestní oznámení proti jednotlivcům, kteří se ho dopustili při výkonu úřední moci. Za přezkoumání stojí i hranice jeho pravomoci ve vztahu k justici, státnímu zastupitelství a policii jako k orgánům státní správy, které významně zasahují do základních práv občanů. Přinejmenším by měl mít ombudsman pravomoc podávat stížnosti pro porušení zákona a jeho kárná pravomoc by se měla rozšířit na vedoucí státní zástupce.

I když lhůta pro zvolení nového ombudsmana je poměrně krátká, výběr vhodných kandidátů by měla provázet intenzivní celospolečenská debata o tom, co od tohoto úřadu čekáme, jakými pravomocemi jej do budoucna vybavíme, a přiměřeně těmto záměrům by měli být vybíráni kandidáti, kteří jsou prokazatelně schopní uvést do života případné změny v činnosti a pravomocích úřadu veřejného ochránce práv.