Stát to myslí vždycky dobře a jediný kdo mu to kazí jsou jeho občané. Proto by je chtěl mít nejraději v instantní formě, neboť přirozené lidské zdroje musí projít relativně pracnou úpravou.

Tato úprava však musí proběhnout dříve, než začne být občan příliš nespokojený, neboť poté jeho ochota nechat se pomalu uvařit jako žába neschopná včas vyskočit z hrnce začne rapidně klesat.

A právě na tohle naši soudruzi zapoměli.

Nadávání do ‚dezolátů‘ už moc nepomáhá a žáby neposlušně vyskakují z hrnce ještě dřív, než zvyšující se teplota ochromila jejich přirozené obranné reflexy. Kdepak soudruzi – takhle se to nedělá.

- Teplotu je třeba zvyšovat s citem a ještě před tím, než postavíme hrnec z žábami na sporák, je třeba do vody přidat libě vonící ingredience, kterým odolá jen ten, komu ta vůně nevypne druhou signální soutavu. ‚Pravda a láska‘ už má po expirační době, tak použijeme třeba ˇklid a řád’ atd., aby se žabičky uklidnily a svým kvákáním třeba ještě nenakazily i osazenstvo jiného hrnce na vedlejších kamnech.

Další věcí, na kterou se při tomto procesu nesmí zapomenout, je předběžný výběr a roztřídění jedinců do formací, které pak budou klást menší odpor při svém ‚zpracování‘ a jak je jim prezentováno –’povznesení na vyšší úroveň bytí’.

Tou hrubou a surovou formou, kterou je potřeba uvařit a sterilizovat, tj. zbavit všech přirozených živin jsou jak víme – tzv. národní státy, pro které jsou připraveny projekty typu ‚Federalizace Evropy‘, které pilně studují vybraní jedinci na stážích v zahraničí, aby pak po návratu působili v domovské zemi v jakési roli ‚sovětských poradců‘, nechvalně známé z dob minulých.

Přes všechna tato opatření existuje riziko, že by spolu mohli někteří jedinci začít komunikovat méně předvídatelným způsobem a předávat si informace o tom, co se s nimi a jejich rybníkem doopravdy děje. Pro tyto případy naši chovatelé rozdělují celou vodní plochu i přilehlé břehy na úseky, ve kterých je či není povoleno kvákat.

O čem, jak nahlas, komu toto právo odepřít a které druhy v kvákání naopak podporovat – to se již po generace mění dle situace a potřeby chovatelů.

Jedno je vždy nápadné - pro každého platí jiná pravidla a dokonce i slova mají pro dané účely naprosto odlišný význam:

- Tam kde se jedná o jasnou zlodějnu, použijeme raději výraz ‚zodpovědný hospodář‘

- Kde bylo dříve na místě ‚sociální cítění‘ je najednou ‚malá lidská závist‘

- Vlastenectví je sprosté slovo jen pro domorodce, zatímco jiným ‚hrdým vlastencům‘ je povoleno třeba i hajlovat...

- Řadový občan musí být spokojený i kdyby nechtěl, protože by byl stigmatizován, zatímco všemožné i nemožné druhy skutečných i uměle vytvořených menšin jsou naopak vyzývány k velmi hlasitému vyjadřování svojí nespokojenosti.

Ono to za nějaký čas bude zase jinak, přičemž minulá privilegia se promění ve stigmata a ti, co si opět prohodí role si budou vyřizovat účty jen mezi sebou a za bedlivého dozoru svých pěstitelů.

Smír v nižších patrech je nežádoucí a neustálé napětí je zárukou, že se onen Brownův pohyb nezačne příliš samoorganizovat. Jen vytvořením řízeného chaosu tak vznikne požadovaný klid a řád, kdy žáby budou natolik omámené a unavené úspěšně implantovanými spory, že si ani nevšimnou, že je někdo zase naházel do toho hrnce...

Voda se zatím nevaří, takže máme ještě čas!

(autor je publicista, rocker a dobrodruh)