František Hezoučký (MfD, 3.8.2006) říká, že je třeba se zeptat občanů, zda má být na našem území americká základna. Máme přece demokracii a politici mají jednat v souladu s přáním občanů. Lid dokonce „intuitivně cítí to, co mnozí politici … zabraní do svých zájmů neuvidí“.

V souladu s duchem doby vidí František Hezoučký politiky jako vykonavatele vůle občanů. Takové pojetí demokracie ovšem vede do pekel a je naprosto nerealizovatelné. Stačí, abychom nechali na vůli občanů výši daní. V naší zemi by milionáři možná platili více než stoprocentní daň a ostatní třeba nic. Kdybychom nechali na vůli občanů otázku trestu smrti, trest smrti by byl dávno obnoven, respektive nebyl by býval vůbec zrušen.

Na rozdíl od pana Hezoučkého (a moha ostatních) si své politiky nevolím proto, aby vykonávali mou vůli. Když je volím, očekávám, že se budou velmi složitým věcem věnovat pečlivěji a mnohem podrobněji, než mi umožňuje mé zaměstnání a vzdělání. (A to si o sobě nemyslím málo.)

Pokud se otázka amerických základen stane předmětem referenda, je jisté, že americké základny zde nebudou. Rozhodnutí „lidu“ bude intuitivní, ale nikoli poučené. I kdyby vyšla řada odborných studií, hovořících o potenciálních hrozbách, o doletu íránských či korejských (případně jiných) raket, i kdyby se v odborných článcích zdůrazňovalo, že se nejedná o základnu pro rakety, které mají na někoho dopadnout, ale výhradně o rakety, které mají zasáhnout rakety již mířící na nás, případně na naše sousedy či spojence, bude je „intuitivně se rozhodující lid“ číst? Nebo se rozhodne podle toho, jak má rád či nerad Ameriku? Má prostý člověk opravdu možnost posoudit vývoj a výzvy mezinárodní politické a vojenské situace? Nemá – a proto si volí politiky, aby se spolu se svými poradci těmto složitým otázkám věnovali.

Politik, který se rozhodne odpovědně proti vůli veřejného mínění, přece proto ještě není poručníkem občanů. Pojetí demokracie, které je za článkem pana Hezoučkého, ovšem příliš nepřeje politikům, kteří by se něčeho takového odvážili. Proto se těžko objeví politik Masarykova formátu. Kdyby dal Masaryk na „intuitivní“ názor lidu, nikdy by se nezastal Hilsnera a patrně bychom dnes měli antisemitské zákony. A děti by se v čítankách učily o pravosti Rukopisu královéhradeckého a zelenohorského.

Řeknu otevřeně: Potřebujeme důvěryhodné elity. A proto potřebujeme naprostou změnu atmosféry. Myslíme si, že demokracie je, když někdo může svobodně tvrdit, že hlavním městem Německa je Mnichov. Přece má právo svobodně vyslovit svůj názor. Nemylme se však: V praktickém životě záleží na pravdě víc, než se na první pohled zdá. Važme si lidí, kteří něčemu rozumí. Jistě, odbornost ještě z nikoho nedělá člověka šlechetného. Ušlechtilost, pravdivost a vzdělání jsou vlastnosti, které bychom měli u politiků hledat. A pak je nechme rozhodovat složité otázky za nás.