SPOLEČNOST: O stále větší aroganci našich politiků
O tom, že strany zaručují demokratickou politiku, je přesvědčeno u nás už pouze 30 procent dotázaných. Od konce minulého roku je to pokles o dvanáct procentních bodů a nejméně od března roku 1992, kdy STEM tuto otázku položil poprvé. Podle Centra pro výzkum veřejného mínění CVVM je u nás s politikou nespokojeno 70 procent lidí. Podle agentury STEM poprvé klesla v květnu důvěra v prezidenta Václava Klause pod padesát procent: důvěřuje mu už jen 47 procent. Podle CVVM si sice pohoršil rovněž o devět procentních bodů, ale ještě mu důvěřuje nadpolovičních 59 procent dotázaných.
Ředitel agentury Jan Hartl tuto situaci vysvětluje tím, že občané jsou spíše čím dál tím víc přesvědčeni o tom, že se do politiky chodí zbohatnout a její aktéři se spojují s vlivnými ekonomickými skupinami.
Bohužel, arogantní chování našeho zákonodárného sboru to v těchto dnech - přes alarmující výsledky průzkumů - opět jen potvrzuje, když poslanci začali couvat od regulace hazardu, ač slibovali před volbami opak. Do sněmovny jde nejméně přísná změna zákona, což vzbuzuje domněnku, že za nějaké výhody poslanci opět podlehli lobbistům. Rozpočtový výbor sněmovny vybral z osmi návrhů nového loterijního zákona jen ten, který počítá s kosmetickými úpravami: Dochází pouze k posílení pravomocí obcí a třeba pokerové soutěže je možné provozovat jen v kasinech.
Neprošel zvýšený odvod loterijních firem na veřejně prospěšné účely, který mohl přinést do této sféry bezmála jednu miliardu korun. Tyto peníze totiž dle expertů končí v neziskových firmách, které ale často mají stejné majitele. Jak prohlásil ministr Kalousek, takové zvýšení by třeba pro Sazku znamenalo navýšení odvodů z dvaceti na padesát procent. Současně se měly krátit licence na tři roky, nebo měl platit zákaz reklam pro firmy, které u nás nejsou registrované.
Jak důsledně boj s hazardem vláda myslí, uvidíme ještě při schvalování nových daňových zákonů, které by mohly rovněž pravidla změnit. Pokud se nic nezmění, je možné politiky důvodně podezřívat, že část takto získaných peněz za mírný zákon poteče do kapes lobbistů a přes ně do politických stran.
Bohužel i prezident se k neprůhledným tokům peněz hlavně do stranických pokladen chová velmi laxně, a zřejmě i proto mu klesá popularita. Koncem minulého roku prohlásil: "Neexistuje žádné ideální, optimální vyřešení financování politiky. To je prostě sen, který není možný..."
V Evropské unii tomu je ale jinak: Například ve Velké Británii akcionáři musí ve firmě souhlasit s tím, že jejich představenstvo chce věnovat peníze nějaké politické straně. V Německu zase platí zákaz financování politických stran pro podniky, v nichž má stát, země nebo veřejný sektor, podíl. Navíc strany musí zveřejňovat příjmy z členských příspěvků.
Hlavní argument proti stávajícímu systému, který zaznívá z Bruselu, říká: "Takovýto nereglementovaný systém stranických podpor umožňuje jejich zneužívání, to znamená přijímání darů od fiktivních, tedy ilegálních firem, a zabraňuje voličům v tom, aby znali důležité informace, podle kterých se mohou ve volbách rozhodovat, které straně dají svůj hlas." Tato šance racionálním voličům a analytikům je u nás odepřena, a i proto tak snadno naletí populistickým heslům nových politických subjektů. Po brontosaurech a korupci by příště mohla přijít na řadu arogance. Je to ale jen na nás, občanech, jak dlouho si to necháme líbit.
(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)
Autor je novinář a spisovatel
