Novela zpřísňující loterijní zákon prošla minulý týden Senátem docela překvapivě. Podle informací ze zákulisí horní parlamentní komory na tom má hlavní zásluhu sociálně demokratický senátor Petr Vícha, který – ač starosta zatopeného Bohumína – neváhal zout holínky a přijet do Prahy za zákon cedit krev. Za to získal na svoji stranu i několik dosud nerozhodnutých kolegů z názorově rozdělených klubů.

Nejobtížnější dilema stálo před TOP 09: držet stanovisko spřáteleného ministra financí Janoty a myslet na příjmy státní pokladny, anebo naslouchat hlasům starostů a primátorů, o jejichž dobrozdání se Schwarzenbergova a Kalouskova partaj opírá?

Zatímco politici, pro které se stal boj proti hazardu vítaným předvolebním tématem, neskrývali z výsledku radost, zakaboněné tváře patřily zástupcům loterijních společností. Zlé jazyky již odhalily důvod: dosud stačilo obchodníkům s hazardem lobbovat na Malé Straně. A to prý i s občasným příspěvkem nějakému poslanci, senátorovi nebo stranickým novinám. Teď, kdy se posílily pravomoci obcí, budou muset „zpracovávat“ nepřeberné množství komunálních politiků.

Prakticky vše, co zatím ve veřejné debatě zaznělo na adresu novely, byla pravda. Stížnostmi na nízkou kvalitu a nepřesnost počínaje a obhajobou, že lepší je něco než nic, konče.

Dovolme si ale ještě jednu obecnější, neekonomickou a nepolitickou úvahu. Lidstvo se hromady nectností, úchylek a závislostí asi hned tak nezbaví. Dál bude pít alkohol, propadat nikotinu, nezdravé stravě či hazardu. Otázkou však je, jak by se ke všem těmto hříšným návykům měla postavit společnost jako celek. Můžeme jim dát svobodně zelenou, regulovat je a vydělávat na nich, anebo je co nejpřísněji potírat.

Momentálně kráčíme prostřední cestou. Mnohé už je pekelně zdaněno, k radosti hlídačů příjmové stránky státního rozpočtu. A zaznívají i nové nápady. Věci veřejné v rámci volební kampaně navrhují zdanit prostituci, zelení by zase napařili vyšší daně na zdraví škodící pochutiny, třeba čokoládu.

Někdy mne napadá, kde má tato spirála konec? Budeme jednou zdaňovat či jinak zpoplatňovat i trestné činy – majetkové méně, násilné více?

Možná nastává příležitost zařadit alespoň v některých případech zpátečku. Paradoxně se o ni zasloužily právě loterijní společnosti svým lobbováním proti přísnější regulaci hazardu.

Kdyby byly chyceny za slovo, respektive za pohrůžku, že také mohou odejít do ciziny, jistě by se ulevilo nejen starostům, jejichž obce se proti vůli politiků mění v malá Las Vegas, ale též mnoha lékařům, rodičům či partnerům lidí, co podlehli „gamblerství“. Státní rozpočet by zaplakal a o peníze by přišly rovněž ušlechtilé instituce, jako je Národní divadlo, které si navykly pobírat od loterijních firem jakési odpustky. Rentovalo by se to však přinejmenším na zachráněných osudech a peněženkách, stejně jako na nižší zločinnosti. Zkrátka a dobře, postupné legislativní vytlačování hazardu by vůbec nemuselo být od věci.

S alkoholem, tabákem nebo čokoládou je to o poznání složitější. Prohibice leckdy může stav společnosti zhoršit, nikoli zlepšit. Přesto by měl stát dát jasně najevo, které neřesti jsou mu šumafuk a které mu vysloveně vadí. Zdanění, potažmo legalizace prostituce či přímo takzvaného obchodu s bílým masem by například znamenalo odsouhlasení ponižování žen v řemesle z dob, kdy jsme k civilizované společnosti měli hodně daleko.

Pakliže se hlásíme ke křesťanským kořenům a nejde nám jen o blahobyt, růst Růstu a maximalizaci zisků za jakoukoli cenu, měli bychom umět i nad zdánlivě věcnými, technokratickými postupy uvažovat v širších souvislostech. Je přirozené, že v realitě se šetří velkými gesty, zato není nouze o dlouhý pochod drobnými krůčky. Pár takových čerstvě učinil Senát. A my nyní jeho zásluhou máme šanci na rozpravu zákonodárců navázat a do očí si vyříkat, jestli chceme četné lidské zlozvyky oficiálně podporovat, anebo tlumit. To dilema přitom zdaleka není rozpočtové, nýbrž hodnotové a morální.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6