Jak jste strávili víkend? Já tedy úžasně. V sobotu mě pozvali členové Literárního klubu Petra Bezruče z Frýdku-Místku na „Beskydskou lavečku“, která se letos konala již poosmé, tentokrát v Malenovicích pod Lysou horou. Chtěli slyšet něco o mnou připravovaných knihách, takže jsme si pěkně popovídali.

Členy tohoto klubu jsou amatérští literáti – píší a vydávají básně i prózu. Většinou ve svých textech přinášejí různá osobní pocitová svědectví, nebo opěvují krásy Beskyd. A protože Beskydy patří i slovenským přátelům, přijíždějí na ony „lavečky“ tradičně již literáti ze Slovenska. V úvodu mého vystoupení jsem si dovolil poznamenat, že je dobře, když stále ještě rozumíme jazyku slovenskému. S mladými lidmi to bude bohužel horší.

O přestávce mi vyprávěl jeden kolega z Bratislavy takovou zajímavou příhodu. Potkal prý dávného známého a po obligátních uvítacích frázích došlo i na současnost. Jeho známý pouze procedil skrz zuby: Všetci kradnú.
Tím chtěl jakoby charakterizovat současnost.
Škoda, že nemohu dál popisovat následující dialog v malebné řeči slovenské, udělal bych tam zřejmě nějaké chyby. Takže tedy česky:
Tak jsem se ho zeptal, povídá onen bratislavský kolega, skutečně všichni?
Ano, prohlásil jeho protějšek.
A to chceš být v nebi sám?
Ne, proč?
No když všichni kradou, tak budeš v nebi sám, předpokládáme, že ty nekradeš.
Sám tam nebudu. Bude tam moje maminka, otec, děti, teta, staříček...
No tak vidíš. A sousedi ne?
Sousedy mám dobré.
Postupem času se náš seznam těch, kteří s ním budou v nebi, začal rozrůstat.
Posléze jsem se ho zeptal: tak opravdu kradou všichni?
A byl ve velkých rozpacích, co na to říci, protože se nechtěl vzdát oblíbené větičky, kterou slyšel kdysi v rodné řeči od jednoho dnešního politika.

Tak jsme se zasmáli a já mu na oplátku opáčil. Podívej se kolem. Z těch několik desítek lidí, kteří se tu sešli, třeba nepřijdou všichni asi hned do nebe, ale rozhodně nekradou.

Byl to hezký zážitek.

A v neděli jsme pro změnu jeli do Kravař. Naši skvělí přátelé, Josef Melecký s manželkou Mirkou, nás tradičně již pozvali na jeden z koncertů mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj, který se letos koná již pojednačtyřicáté. V kravařském kostele sv. Bartoloměje vystoupil soubor Ensemble per-sonat, který tvoří dva muži a dvě ženy, studující dávno zapomenutou hudbu ve Švýcarsku, i když každý z členů souboru je z jiné země, například také z Austrálie či z Německa. Středověké fiduly, smyčcová lyra, loutna a dudy doprovázejí úžasnou sopranistku Sabinu. Byl to krásný koncert s názvem NĚMECKÝ POLIBEK MÍRU A FRANCOUZSKÝ ROMÁN O RŮŽI. V té první části zazněly písně a skladby známé německé mystičky Svaté Hildegard von Bingen (1098-1179), přezdívané také Sybila Rajská. Tato členka benediktinského řádu byla mimo jiné hudební skladatelkou, spisovatelkou, lékařkou a přírodovědkyní. Je spojována s počátkem velice zajímavého a neotřelého proudu německé středověké mystiky, tzv. Frauenmystik. V druhé části pak zazněly milostné písně francouzské gotiky. Opět úžasné.

Po koncertu pozvala starostka Kravař Monika Brzesková, která převzala nad koncertem patronát, místní činovníky a další milé hosty, mezi nimiž byli nejen členové souboru a organizátoři festivalu, ale také pozvaní starostové a starostky okolních obcí a jiní, na malé posezení „ve stodole“, což je úžasná kulturní prostora hned vedle kostela.

Naši přátelé manželé Melečtí jsou oba mimo jiné aktivní rotariáni, Josef sám je úspěšný podnikatel, sportovec, hudebník, zastupitel a dlouholetý obhájce poctivých a dobrých vztahů se sousedy z okolních zemí, pochopitelně také z Německa. Takže svoji obec a lidi zde žijící zná velice dobře. Když jsem mu vyprávěl onu příhodu ze sobotního dopoledne, shodli jsme se na tom, že v nebi bude rozhodně daleko víc lidí než těch, kteří tam nepatří.

Ani jsem se ho nemusel ptát na přítomné.

Vím, že by mezi jiné než mezi kandidáty nebeské nešel a nechodil. Jakkoli musím sebekriticky přiznat, že někteří z nás si něco málo budou muset odsloužit v očistci, ale to za úplně jiné hříchy, než měl na mysli onen můj sobotní kolega.

V době, kdy jsem psal tyto řádky, vyšel na Novinkách cz mimo jiné i následující text:

Dalšího poctivého nálezce hlásí policisté ze Zlínského kraje. Třiapadesátiletý muž z Jablůnky na Vsetínsku přinesl v sobotu na policejní oddělení jeansovou bundu s více než dvanácti tisíci korunami v kapse. Policisty muž ze Vsetínska doslova překvapil. „Přinesl bundu s věcmi po kapsách. Nechyběly v ní doklady ani hotovost. Bundu nálezce objevil u cesty vedoucí z obce Pržno k místní části Prženské paseky. V dokladech sice našel totožnost majitele, ale toho neznal a adresa byla úřední. Proto se rozhodl o předání nálezu na policii,“ vysvětlil vsetínský policejní mluvčí Vladislav Malcharczik. Policisté poctivci poděkovali, nález přijali a začali hledat majitele. To se jim podařilo ještě téhož dne. Patřila pětačtyřicetiletému zapomnětlivému muži. Poctivému nálezci policisté poděkovali. Stejně se zachovali také jiní dva nálezci rovněž ze Zlínska na začátku května. Našli peněženky s doklady a dohromady s 25 tisíci korunami v hotovosti, které se pak vrátily k majitelům.

S tímto státem a s jeho obyvateli to vážení přátelé není zdaleka tak špatné, jak se nás snaží přesvědčovat nejrůznější stále ještě „sdělovací prostředky“. Jen musíme občas narovnat hlavu a nenechat si na ni kálet.