Existující ústava je vadná a nemá smysl předstírat, že se jedná o cenný nebo hodnotný dokument, který si zaslouží obdiv a který by neměl být jen tak měněn. Tohle ovšem může vyslovit pouze politik, právník anebo blbec.

Naše ústava je dokumentem, který byl ušit velice horkou jehlou, a protože času bylo namále (vzhledem k rozpadu Československa), jaksi se nedostávalo strukturální inspirace (což nesmíme zaměňovat s logikou, která ovšem také chyběla), a tak ta inspirace byla hledána (rozuměj "hloupě opisována") v jiných, existujících a našim "tradicím" (co to, probůh, znamená?) údajně blízkým ústavám. Jaká to ubohost a nedomyšlenost. Navíc, na přípravě tohoto dokumentu se podíleli především politici, právníci a jim podobní žongléři významů. Tedy osoby mimořádně schopné vrtání do věcí, hnidopiši, komplikátoři a plagiátoři, avšak lidé neschopní novátorské tvorby logických celků. Takové lidi nazývám "ano, ale …". Pokazit umí vše, vytvořit nic.

Při přípravě základní normy české státnosti zcela chyběli logici, inženýři, programátoři a představitelé dalších profesí, které ze zásady vycházejí z logických principů (nikoliv z deklamovaných úmyslů). Dejte oněm "ano, ale …" lidem kus papíru a tužku a požádejte je, aby vám načrtli vývojový diagram logiky jejich návrhů (tzv. "rozhodovacího pavouka"), a budou okamžitě nahraní. Logika a žvanilové jednoduše nejdou dohromady.

Kdyby se nyní někdo zeptal tvůrců naší ústavy, proč máme takový problém, tak by nejspíše odpovídali, že se s tím nedalo počítat. A právě v tom je ten problém. Počítat se s tím nejen mohlo, ale i mělo. A protože tvůrci byli pitomí, tak s tím počítat neuměli. Ale líbilo se jim hrát si s pojmy a se slovy.

Kdyby býval byl použit princip logiky vývojových diagramů, momentální patová situace by nemohla existovat. Logicky myslící osoba by byla předpokládala, že každá situace má dvě základní možnosti, tj. ano a ne. A pro každou možnost musí existovat realistický postup řešení.

Takže, naše ústava je špatná a potřebuje změnu. Otázkou je, koho k tomu pustíme?

Nejsem přítelem principu, že dobrý ministr zdravotnictví (nebo třeba ředitel nemocnice) by měl být lékař. Pokud vím, lékař studoval léčbu lidských chorob, nikoliv vedení organizací, finance, řízení lidských zdrojů, provoz či politologii. Nechápu proto, kde tito lidé berou tu neslýchanou drzost vnucovat totalitu svého ignoranství celé naší populaci. Jen se podívejte na dr. Ratha. Kdo studoval léčbu má léčit. Kdo studoval řízení podniků má řídit podniky. Je snad na tom něco nelogické? Nebo snad má lékař nějaké doposud neidentifikované a tajemné schopnosti dělat to, na co vlastně ani zjevně nemá a ani nemůže mít? Jen proto že je "doktor"?

Postup pro novou ústavu je jeden: vytvořte tým logicky myslících osob, které připraví logický vývojový diagram základní normy naší státnosti bez pitomých děr a ideologických pastí. Pak to přeložte do právního žargonu (ale ať tomu lidé rozumí) - pokud je to nutné - a schvalte to. Metoda schválení je také problémem, ale tím se teď nechci zabývat. Jen nedovolte, aby to politici a právníci příliš měnili.

Jen na okraj mé podjatosti vůči současné ústavě, kromě neskutečně idiotských ustanovení o imunitě zvolených představitelů je také zajímavé, že naše ústava na jedné straně stanoví tzv. základní normu státnosti, avšak vůbec se nezmiňuje o následcích porušení ústavních ustanovení, která jsou uskutečněna prostřednictvím kupř. vynucení tzv. stranické disciplíny (porušení článku 2 (4) "Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.", porušení článku 6 "Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním.", a porušení článku 23, definujícího slib poslance a senátora: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.")

Takže, k čemu je ta ústava? Pro koho to je? A všimněte si, skutečně se nezabývám ožehavou otázkou imunity poslanců.

A konečně, může se vám zdát, že jsem nepřátelsky nakloněn právníkům a politikům. Inu, na tom by nemělo být nic neočekávaného. Pokud se politiků týče, těch, kterých si vážím, je jich tu jako šafránu. Někteří jsou již tak provaření (viz p. Langer), že jejich užitečná hodnota se rovná nule. Jiní jsou nenávidění (viz p. Tlustý – který konsistentně prosazuje správné věci), že jejich užitečná hodnota je bohužel malá. A jiní jsou zase populární, přičemž jejich skutečná užitečná hodnota je zjevně záporná (viz p. Paroubek a jeho přisluhovači).

Pokud se právníků týče, jejich schopnosti hodnotím podle toho, jak dobrou smlouvu jsou schopni napsat. A zde je ten zádrhel. Doposud jsem skutečně neviděl jedinou smlouvu vytvořenou českým právníkem (a viděl jsem jich stovky), která by stála za více než zlomenou grešli. Vím, o čem hovořím. Připravovával jsem smlouvy na několika kontinentech a řešil jsem problémy, které z nich vycházely. Takže, můj dojem je, že obvyklý český právník je líný blbec. To se ovšem dále rozprostírá do všech právních profesí, včetně té soudní.

Takže, kdo nám připraví novou, logickou a fungující ústavu bez pitomých zádrhelů?

Máte nějaké návrhy?