Ve stínu presidentských voleb v USA a někde klesajícího a jinde stoupajícího zamoření nás minula připomínka VŘSR - Velké říjnové socialistické revoluce. Sedmička už rudou barvou v kalendáři nezáří, a tak se není co divit, že se na tuto událost zapomíná.

Pro ty, kdo slavení VŘSR nezažili, jenom připomenu, že to byl v minulém století snad největší sovětský (ale i náš) svátek v roce – Vánoce byly jen svátky dárků, ozdob a koled, Velikonoce zase svátky malovaných vajíček a pletených tatarů. To říjnová revoluce byla událost celosvětového významu pro člověka a jeho život v lepších časech. Tomu odpovídala i propagace. Bývala výzdoba v každém okně školy – a nejen školy, v každé vitríně, na každé nástěnce, všude Aurora a vlajka naše a sovětská – to se bralo jako samozřejmost. A večer byl lampionový průvod. Přiznám se, že jsem nikdy v tomto průvodu nebyl, ač bych tam byl moc rád, lákalo mě to pro tu romantiku a neměl jsem plné pochopení pro spolužáky, kteří líčili, jak si pomocí kapslí s benzínem navzájem lampiony zapalovali. Ale být u toho, když pomocník stráže VB vystřeloval světlice, to musela být paráda a stát v pozoru stráž u pomníku – být skoro nejhlavnější postavou večera –, to také muselo stát za to. Ale nic z toho jsem nezažil, protože rodiče tento svátek neuznávali, a tak mě omlouvali, že ze samoty potmě do vsi nemohu.

Učili jsme se, že revoluce zvítězila a sovětský lid se vydal na novou cestu dějinami jinak, lépe, správně, pokrokově a ukázal cestu ostatním, kudy jít a jak se to dělá – mnohé země se s pokorou nechaly poučit (tomu vzoru se prostě nedalo odolat) a vydaly se „kupředu zpátky“ (návrat k mnohé nelidskosti)a vznikla světová socialistická soustava, ve které jsme donedávna žili.

Společnost vedená dělnickou třídou v čele s aparátem komunistické strany – záruka míru a pokroku! V praxi to ale bylo jednostranné vedení se všemi výhodami i nevýhodami. Že to je záruka bez záruky, už víme, ale stejně jsou stále snahy to potvrdit dalším pokusem. Snaha vzít to pořádně do rukou, na detaily nehledět, sjednat pořádek a řád a s neřády se vypořádat – recept lákavý, jednoduchý, stále živý.

Děti se už snad v dějepisu učí, jak to bylo s revolucí doopravdy, a pro nás ostatní už to není povinnost ani důvod k oslavě, ani nepovažujeme Lenina za poloboha či obdobu Matky Terezy pracující jinými prostředky pro blaho těch nejubožejších. Spíše je to symbol draze zaplacených pokusů na lidech, rodinách, národech, státech (na světadíly a zeměkouli už nedošlo). Takže slavit není co, ale připomínat je třeba – ne ono krveprolévání a politikaření kdesi u Sibiře, ale mělo by se vzpomínat na ono mnohaleté uctívání a zbožňování VŘSR – „Éto bylo náše dělo!“ –, protože co bylo, bude tu zase! Tak ať už jsme aspoň poučení a není to často a není to na tak dlouho!

Co asi zraje na kandidáta na přelomovou událost, která by nahradila prázdné místo poté, co VŘSR spadla z lopaty? Bude to vyhlášení Zeleného údělu? Bude to datum dosažení uhlíkové neutrality? Nezvolení Trumpa? Klima neměnnost?… Na počasí není spolehnutí – je jako počasí! Někdy se chová pokrokově a pak zase ideály zradí. Jako např. s tím suchem – kde jsme mohli být, kdyby nedošlo k hydrozradě!

Ale co ten poslední čínský virus? (ČLR – tradiční světový producent kvalitních virů!) Co všechno z toho vzejde, je ještě nejisté, ale není jeho rozšíření a dění okolo přelomové a revoluční? Že by nedovaření netopýřího vývaru nahradilo výstřel z Aurory? Bylo virů všelijakých, ale tenhle se doopravdy povedl – rychlost jeho šíření by mu mohly závidět všechny revoluce, trefil se do doby hladové po senzacích a katastrofách, chová se stabilně a ve jménu boje proti němu se dá zdůvodnit ledacos.

Při vší úctě a respektu k nemoci a opatřením na její potlačení mě napadá, že historie má docela velký smysl pro humor, když se dneska pro boj proti zavirování člověka člověkem používají… navenek podobné metody jako pro boj proti vykořisťování člověka člověkem – je to měkká, nekrvavá verze, ale ta podobnost tu je.

Zavřít velké firmy, malé firmy, obchody, omezit církevní, kulturní, sportovní i spolková shromáždění a nakonec i ti ševci, holiči, hokynáři a hospodští jsou škůdci a je třeba s nimi zatočit.

Místo znárodnění – zkoronavirování! Kapitalista už není pánem nad fabrikou, obchodem – ne trh a zisk, ale virus bude určovat bytí a nebytí firem! Plánovité řízení národního hospodářství se nám vrátilo ve spirále jako „regulované řízení ekonomiky“ . Už ne ve jménu pětiletky nebo závěru sjezdu, ale minimálního zavirování.

Boj proti zavirování člověka člověkem asi také změní svět na dlouhou dobu… na vše se budeme dívat očima „virové revoluce“ – odvykneme si podávat ruce, postavit se tváří v tvář, říkat někomu něco do očí – to vše bude přežitek, ne-li zločin, člověk bez roušky – virový nepřítel, platit hotovostí, cestovat jinak než virtuálně bude jen vyvrhel. Mnohé stavby budou dobré tak akorát jako skanzen – připomínka doby před virem. A jsem zvědavý na první revoluční film … natočený orouškovanými herci!

A vsadil bych se také, že když už budou regulátory zavedené, vyzkoušené a funkční, bude škoda je zcela z našeho života odstranit… kdo chce regulovat, nějakou minimalizaci si vždycky najde! Doba je na regulace zralá a po nich hladová. Ne objevy techniky, realizace románů Julese Vernea – ty už nikomu srdce nerozbuší, ale regulace ano, protože „takhle už to přece dál nejde!“

Kdyby viru nebylo, museli bychom si ho vymyslet - a že už se vymýšlelo… a není se co divit těm, kdo stále věří tomu, že virus je ze stejné vymýšlecí dílny.

Vadou revolucí (říjnového typu) je to, že se vypíná lidskost a člověk dělá věci, které by jinak nedělal – přestane žít život svůj, najednou je údem revoluce, do kterého proudí krev z jiného... revolučního oběhu. Na sebe i na jiné lidi a jejich skutky se dívá přes revoluční brýle a vidí vše jinak než dosud, a tak klidně – podle aktuálních zvyklostí (fyzicky, morálně, mediálně, virtuálně…) – prosazuje revoluční myšlenky a likviduje odpůrce revoluce.

Jenže pokrok lidstva je pokrokem lidskosti. Doufejme tedy, že celosvětové dění okolo viru VVSR (Velká virová světová revoluce) nebude tou klasickou revolucí, ale jen jeden z problémů na cestě vesmírem a časem, se kterým se lidstvo vypořádá v pravém smyslu pokrokově, bez zbytečně zmařených životů i hodnot a ideologického balastu okolo a do života lidí to vnese mimo jiného i ohleduplnost, obětavost, skromnost, soucit… že to bude opravdu krok „kupředu zpátky“ – návrat k pramenům lidskosti… na rozdíl od oné listopadové události před 103 roky.