Povolební či spíše mezivolební týden přinesl do Česka zvláštně emotivní atmosféru. Kdyby to neznělo jako klišé, dalo by se napsat, že probudil zájem lidí o politiku. Dlouho se mi nestalo, že by se mnou tolik lidí chtělo debatovat o tom, co se v politice děje a co by to mohlo znamenat. To je jistě dobré.

Převládajícím postojem však zůstávají nedůvěra a zhnusení. Rozumím tomu, také obojí cítím. Je to svým způsobem normální, i v demokracii se lidé obvykle vymezují proti „těm nahoře“. Nesmí to však přerůst v nihilismus, který nemá řešení. Lidé dnes začínají mít pocit, že tím nejčestnějším je odmítnout politiku jako celek. Ale to není čestné, nýbrž jednoduché, možná i zbabělé.

Podle průzkumu agentury Median uskutečněného pro deník MF Dnes nepovažuje šedesát procent lidí žádného českého politika za čestného a slušného. Bohužel to není důkaz vysokého morálního standardu české společnosti, nýbrž spíše její pohodlné rozhodnutí se politikou nešpinit. A to dobré není. Veřejná podpora by pomohla ODS i ČSSD VAmerice šéf dominantní internetové firmy Google Eric Schmidt počátkem týdne oznámil, že podpoří jako kandidáta Baracka Obamu. Vystoupil také na jednom z jeho mítinků. Je to rozhodnutí problematické, protože Google figuruje hned v několika sporech, které řeší či budou řešit americké úřady. Politické angažmá generálního ředitele se tak může obrátit proti němu, byť Schmidt zdůraznil, že samotná firma zůstává „politicky neutrální“.

Není to ojedinělý případ, pro Obamu, ale i McCaina se vyjádřila celá řada dalších byznysmenů.

Děje se tak ve větším měřítku než jindy, protože tyto prezidentské volby jsou považovány za důležité a svým způsobem zlomové.

Proč neslyšíme hlas žádných českých manažerů a podnikatelů?

Znám jejich argumenty.

Ještě je akceptuji u firem, které mají státní účast nebo se ucházejí o velké státní zakázky.

Tam by politické angažmá mohlo jejich budoucí fungování problematizovat. Ale lidé z byznysu vám řeknou, že své politické sympatie tají, aby jimi neodradili své zákazníky či obchodní partnery. A to už je alibismus a přitakání názoru lidu, že politika – jakákoli politika – je svinstvo.

Obě velké strany jsou přitom v situaci, kdy by pro ně taková veřejná podpora byla důležitá. Vítězná ČSSD je ve stále větší izolaci svého populismu a apelu na neúspěšné. Prohrávající ODS je zase ve vnitřním nepořádku a rozvratu. Obojí se přenáší na politiku jako celek. Řešení není vně těchto stran, a už vůbec ne vně politiky. Strany nepotřebují kolem sebe šedé zóny propachtované „kočky“, „ďuričky“ a jim podobnými. Potřebují veřejnou podporu důvěryhodných, schopných a úspěšných lidí.

Podobně alibisticky se chovají česká média. V Americe se už 160 deníků vyjádřilo k prezidentským volbám, a to tak, že přímo podpořily jednoho ze dvou kandidátů. A to je stále deset dní do voleb. Mnozí tato tzv. endorsments, jak se komentářům podporujícím kandidáty říká, kritizují. Noviny jimi prý ohrožují svou nezávislost a vyváženost.

Souhlasím s tím, co k tomu napsal šéf názorové strany deníku Chicago Tribune: Noviny celý rok v komentářích říkají, co považují za morální a nemorální, rozdělují mezi dobrým a špatným. Politika takovou jasnou volbu většinou neumožňuje. Ale právě proto je prospěšné a důležité, když ji noviny jednou ročně veřejně udělají.

To však české deníky nechtějí. Stále z úst politiků slyšíme rozdělování na „pravicové“ a „levicové“ deníky, případně žurnalisty. Většinou však tyto sympatie čteme mezi řádky, navíc zakódované do mnohoznačných floskulí. Napsal jsem v jednom komentáři, že jsem volil ODS, a dostalo se mi za to mnoha námitek i posměchu. Ale přijde mi to poctivé.

Bojí se komentátoři a šéfredaktoři, že takovým jednoznačným, byť výjimečným prohlášením ztrácí svou obvyklou morální přesilu? Možná. Ale ve stejné situaci jsou voliči. Ani ti nemají na volebním lístku kolonky, do kterých by mohli napsat, co se jim na kandidujících stranách či politicích nelíbí. Musí se pro některou či některého rozhodnout. Hygienický odstup od politiky Volby jsou tajným aktem a většina voličů jej bere jako cosi intimního. Ale pro zdravou demokracii je důležitá i ta menšina, která naopak svou přízeň dává najevo. V mnoha zemích včetně zmíněné Ameriky je běžné, že někteří voliči podporují své favority nálepkou na okně domu nebo nárazníku auta. V Česku by se to dnes bralo jako charakterová vada. Odstup od politiky je považován za projev osobní hygieny. Ale to časem dospějeme do stavu, kdy hygienické bude vůbec nevolit.

Politika je často špinavá. Mluvme o tom a klidně to říkejme. Ale nebojme se čas od času také sami „ušpinit“.

LN, 25.10.2008

Autor je novinář