Protože politické špičky EU, odtrženy od reality a nedotčeny chlebem vezdejším, vrší jednu pitomost za druhou - nejmenované občanské sdružení vymyslelo návrh EUstavy, která vychází z nám známých zdokumentovaných potřeb a přání lidových mas, a lidovým masám by se mohla snad líbit.

1) Zavádí se vzájemné uznání občanství jednotlivých členských států.

1.a) Všichni občané členských států EU jsou si rovni ve svých právech žít, studovat a bydlet v kterémkoliv členském státu EU, kde si to mohou dovolit a najdou pro to příležitost. Jakýkoliv národní doklad občana členské země EU - je dost dobrý jako doklad totožnosti v kterékoliv členské zemi EU. Všude v EU platí domácí řidičák, povinné ručení, poznávací značka auta, v celé EU platí jedno zdravotní pojištění.

1.b) EU apriori zavádí Schenghenskou dohodu pro všechny členské státy. Na vnitřních hranicích zemí EU je přísně zakázána jakákoliv kontrola osob, dokladů, zboží, nebo dokonce boudičky úředníků. Ochranu vnějších hranic EU provádějí mezinárodní jednotky, do kterých přispívají všechny členské státy přímo úměrně podle počtu vlastních obyvatel. Vnitřní hranice lze pouze topologicky označit.

2) Zavádí se vzájemné uznání podnikatelů a podnikání jednotlivých členských států.

2.a) Všichni občané členských států EU jsou si rovni ve svých právech podnikat a pracovat v kterémkoliv členském státu EU, kde si to mohou dovolit a najdou pro to příležitost. Jakékoliv vzdělání, kvalifikace, certifikace a obecně oprávnění k podnikání občana členské země EU - je dost dobré jako oprávnění k témuž podnikání v kterékoliv členské zemi EU.

2.b) Zároveň se velmi přísně zakazuje, aby si vnitrostátní úřady a podniky (jako například železnice nebo dálnice, odborové centrály či dokonce oborové svazy) zaváděly nějaké subalterní certifikační procedury nebo dodatečné náležitosti. Cokoliv co je dost dobré pro jakoukoliv certifikaci národní, je již dost dobré pro všechny instance všech zemí EU, zejména jejích nižších prvků.

3) Zavádí se vzájemné uznání dosaženého vzdělání, kvalifikace a odbornosti. Každá kvalifikace, certifikace, škola, odbornost, praxe, atestace, nebo jakýkoliv podobný kvalifikační doklad kteréhokoliv členského státu EU - je dost dobrý jako kvalifikace pro vykonávání téhož povolání v kterékoliv zemi EU. Neznamená to, že tu práci musí dostat. Ale už nikdy nikdo po nikom nesmí chtít přeložit diplom, podruhé vystudovat stejnou školu, podstoupit nějakou místní atestaci, nebo znova nabýt deseti let praxe.

4) Ruší se platnost veškerých euronorem ve smyslu nadřazeného předpisu.

4.a) Všechny místní normy kteréhokoliv členského státu EU, jsou dost dobré také pro kteroukoliv jinou zemi EU. Zboží musí být jen zřetelně označeno zemí původu, a označeno podle normy které země EU zboží vyhovuje. Dokud se členské státy EU nedokážou shodnout na takových základních a opravdu důležitých věcech jako je tvar zásuvky nebo dopravní předpisy - nebude se centrálně regulovat velikost banánů, nádobí v restauraci, nebo složení rumu.

4.b) Europředpisy a euronormy mají pouze doporučující charakter a výrobci kteří je naplní je mohou používat jako marketingovou komunikaci. Trh sám ukáže, jestli o zboží certifikované podle euronorem bude větší zájem, a jestli vytlačí z trhu zboží certifikované jen podle národních norem. Pokud se tak stane, pozbydou národní normy smyslu, protože takové zboží bude neprodejné; pokud se tak nestane, jsou nesmyslem euronormy, protože spotřebitelům jsou dost dobré národní normy, byť zahraniční.

5) Ruší se evropské strukturální fondy, dotace rozdělované z Bruselu, a evropské přerozdělování.

5.a) Eurorozpočet bude jen rozpočet na režijní náklady řízení společenství, na ochranu vnějších hranic, a na ústřední správu EU - ale nebude nikomu financovat místní náklady. Byl v tom bordel už když EU měla 12 hvězdiček - pro 25 států obsahujících pětinu světa je to naprosto neukočírovatelný moloch. Každý stát si najde vlastní prostředky na vlastní zemědělce, silnice, stavby i občanskou vybavenost daleko lépe a levněji lokálně, než přerozdělováním přes Brusel, jehož zaměstnanci nemohou a hlavně často ani nechtějí dohlédnout tak daleko.

5.b) Nikdo nikomu samozřejmě nebrání, aby se místní vlády dohadovaly na společných projektech tranzitních dálnic a železnic navazujících přes hranice, na společné ekologické politice, nebo aby třeba bohatí němečtí penzisté přispěli třeba chudým bělorusům třeba na domov důchodců. Ale bude to rozhodnutí těch, kdo do problému vidí a mají na něm zájem, a které je budované odspoda. Nemá smysl, aby se exponenciálně vzrůstající počet bilionů odevzdával do Bruselu - a vlády jednotlivých zemí pak infantilně soutěžily mezi sebou, kdo z těchto peněz, ponížených o 30% za euro-redistribuci, „vybojuje“ zpátky víc než zaplatil.

Navíc systém, který nutí investory, aby si nejdřív všechno zaplatili ze svého, a pak se jim možná někdy zpětně 30-50% nákladů vrátí - je v příkrém rozporu s ideou dotace, jíž je pomoc méně majetným - neb ti nejpotřebnější nemohou dotace vůbec využít. Dotace recipient skutečně dostane, ne dostane refundovanou.

5.c) EU už taky nebude dotovat žádné zemědělství, ochranu krajiny, místní zaměstnanost, a prvovýrobu obecně. Tyto dotace se ruší bez náhrady. Který členský stát EU si chce dotovat svoje zemědělce či jinou údajně prospěšnou výrobu - prosím, ale za svoje. EU nebude řešit tím méně dotovat regionální zaměstnanost.

5.c.1) Zboží, které ale bylo vyrobeno pod dotací - jsou jeho producenti povinni výrazně označit, aby spotřebitelé věděli, kde a na co jim utíkají peníze.

5.c.2) Zboží, které bylo vyrobeno pod dotací - nesmí opustit teritorium státu originace dotace. Výrobky dotovaných zemědělců se nesmějí vyvážet, a je zakázáno jakékoliv dotování vývozu v jakékoliv podobě. Výrobky z provozoven postavených pod dotacemi nebo investičními pobídkami nesmí opustit zemi výroby.

6) Ruší se veškeré kvoty, limity a omezení obchodu a výroby mezi zeměmi členských států EU navzájem. Každý si může vyrábět co chce a umí, pokud to splňuje alespoň nějakou normu alespoň nějakého členského státu EU. Nikdo nikomu nebude vysvětlovat, kolik může mít vinic nebo kolik má stát cukr. Spotřebitelé si poradí a sami nedají neživotaschopným projektům své peníze.

7) Všechny členské státy budou povinně používat euro jako národní platidlo. Pouze euro na kterém budou všichni bezmocně závislí, má šanci přežít v tlaku finančních spekulantů.

7.a) Evropská banka bude ovládána radou, kde každá členská země bude mít jednoho zástupce. Jejich jména budou tajná, aby je nikdo nemohl zkorumpovat a ovlivnit - ale tito zástupci budou ručit veškerým svým osobním i rodinným majetkem za kvalitu rozhodnutí, která provedou. Při nástupu do funkce budou povinni předat audit veškerého svého majetku – a jako mzdu budou dostávat jedno procento svého majetku násobené pohybem kursu Eura (když bude hodnota klesat, budou doplácet).

Předsedat nebude nikdo. Rozhodovací pravomoc má 100% většina a zástupci budou v případě sporů uzavření do konkláve a drženi o chlebu a vodě tak dlouho, dokud se nedohodnou.

7.b) Sjednané podmínky měnové stability pak budou závazné pro všechny, nebudou se nikomu nikdy povolovat žádné nacionální vyjímky. Vláda, která nebude schopná politicky prosadit vládní program udržitelného rozpočtu, bude povinna na stát vyhlásit obdobu konkursního řízení a povolat „radu osvícených“ z Bruselu.

8) Jednacím jazykem světa je angličtina. Smiřte se s tím. Nebude to francouzština a nebude se furt všechno překládat do pětadvaceti jazyků.

9) Případné další rozšíření působnosti EU podléhá národním referendům ohledně každé jednotlivé otázky, kterou by EU chtěla převzít do své působnosti.

Poslanci Evropského Parlamentu jsou oprávněni jednat pouze o tech zákonech a nařízeních, které jim byly touto ústavou, případně jejími dodatky, svěřeny k projednání a k vytvoření předpisu.

Poslanci EP nemají žádnou zákonodárnou pravomoc, a orgány EU výslovně nesmějí projednávat o žádném nařízení, ani zákonu, ani normě – která nebyla požadována národními vládami jako subjekt vhodný EU-centralizace. Teprve když se všechny národní vlády shodnou na potřebě něco sjednotit, teprve potom to smí EP projednat.

10) Všechny parametry a prvky, které tato smlouva výslovně neupravuje, se řídí platnými zákony členských zemí EU.

Domníváme se, že tohle je dobrý základ pro to někde začít.

Tato ústava je v tomto rozsahu dost dobrá na to, aby EU mohla ve svých základních principech fungovat

Bude-li touha po další integraci, neexistuje důvod ji neprovést.

Nebude- li . . . . . .