Lživé argumenty Lenky Procházkové

Josef II. jako zákonodárce

Zkusil jsem si pořádně ověřit, co je pravdy na často opakovaném tvrzení, že církev neměla právo vlastnit majetek už v době josefinských reforem. Ať už je toto tvrzení míněno jako stav, který Josef II. uznal jako trvající, nebo jako stav, který Josef II. zavedl, ukázalo se, že ani jedno z toho není pravda. Sepsal jsem svoje závěry i doklady do článku Návrat před Josefa II.? Mýtus o neexistenci církevního vlastnictví, který vyšel v posledním čísle časopisu Dějiny a současnost (říjen 2012).

Hobza aneb "Co obsahuje panská moc"

Zjišťoval jsem pravý stav věcí v historických pramenech – v zákonech Josefa II., v jeho instrukcích a výnosech a hlavně v dobové právnické literatuře. Často opakované argumenty převzaté z knih prvorepublikového právníka Hobzy jsou nedoložené a často se v nich mísí Hobzovy osobní názory s údajnými citáty z doby Josefa II. Hlavně údajná "vládní norma" z 19. 12. 1781, ve které se prý praví: "Zeměpanská moc obsahuje bez výjimky vše to, co v církvi je ne z božského, nýbrž lidského vynálezu a ustanovení, a co, ať je to cokoliv, jen povolení nebo schválení vrchnostenské moci svou existenci děkuje; této moci musí tedy příslušet právo všechna podobná dobrovolná povolení nejen změnit a omezit, nýbrž i zrušit, kdykoliv toho zájmy státní, nepřístojnosti nebo změněné časy a poměry vyžadují."

Na tomto citátu je zajímavé, že se v něm vůbec nemluví o majetku. Je tu řeč o tom, "co zeměpanská moc obsahuje". Jde tedy jen o obecně míněný výrok, který se vztahuje ke vztahu církve a státu, resp. hranicím moci svatého stolce a státu. Dále je zajímavé, že se tato údajná vládní norma mezi církevními zákony Josefa II. nevyskytuje. Hobza nikdy necitoval zdroj a ostatní opisují od Hobzy. Tak nějak vznikají falešné tradice a mýty. Nemyslím, že by Hobza ten citát vymyslel, ale pravděpodobně ho použil v jiném kontextu, než jak původně vznikl.

Josef II. právně argumentoval jinak

Ne, Josef II. při konfiskaci klášterního majetku neargumentoval právnicky v tom smyslu, že by obecně zpochybňoval právo církví vlastnit majetek, ani netvrdil, že všechen církevní majetek je vlastně státní. Ve skutečnosti se právnickou argumentací moc nezdržoval a záznamy z diskuzí ve státní radě dokazují, že ani jeho ministři v radě zastoupení nevěřili tomu, že na tento svévolný záběr majetku má panovník právo. Opakuji: právo, nikoli moc. Mocensky mohl panovník dělat, co chtěl.

Z právního hlediska mohl na církevní majetek obecně vztáhnout ruku jen na základě přirozenoprávního jus eminens, což byl jen teoretický konstrukt. Pravda ani není často opakované tvrzení advokáta Karola Hrádely, že panovník "zavedl do josefínského státního práva ustanovení, že církevní statky nepřestaly být statky státními." Habsburská monarchie neměla psanou ústavu, tj. kodifikované veřejné právo.

Ale všechno jsem vypsal do do výše zmíněného krátkého článku v časopisu Dějiny a současnost, kde jsou tam i dobové obrázky.

Lže i ten, kdo lživě obviňuje

Co mi připadá zcela nechutné, je ta dlouhotrvající kampaň, v které řada demagogických lhářů a popírá, že církjevní majetek byl ukraden a ze lži obviňuje kohokoli, kdo jim oponuje. Ale prim v tom má bezpochyby Lenka Procházková, která teď kandiduje do senátu za Věci veřejné. Před volbami jsme dostali do schránky její předvolební plátek "Pražan, říjen 2012". Jsem asi jediný v okolí, kdo si to přečetl. Soudím tak dle toho, že hromada s výtisky časopisu u okolních domů se nezmenšuje, prostě o to nikdo nemá zájem. To, že Procházková kandiduje za zkorumpovanou pastranu VV, je uvedeno jen malým písmem v pravém dolním rohu titulní stránky ("s podporou Věcí veřejných"). Dodejme, že nejspíš s finanční a organizační podporou VV. Jinak se v celém plátku prezentuje jako osamělá bojovnice, která se nebojí postavit na odpor proti moci a bezpráví. A nezapomeňme na pravdu! Za tu, řekl bych, nejen bojuje, ale dokonce ji i vlastní.

Ano, v rétorice těchto demagogů se pravda stává majetkem, jejich majetkem, o jehož podobě si sami rozhodují. Co na tom, když pravda není pravdivá? Je to přeci jejich pravda! Procházková pokračuje v kydání špíny i v tomto předvolebním plátku, tentokrát na účet teologa Tomáše Halíka. Velkohubě ho obviňuje ze lži, z lhaní veřejnosti, zkrátka pořád dokola lež versus pravda. Jeho údajná lež v televizní debatě je prý "objektivně prokazatelná". Hmm, objektivně? Objektivně, tedy s důkazy, není prokazatelná řada tvrzení, které Procházková vnucuje veřejnosti jako fakta. Nezapomeňme ani na faktografické chyby a "přešlapy", kdy manipulativně spojuje nesouvisející jevy (třeba poměry v pozdní římské říši a dnešní katolickou církev ČR). Proti Tomáši Halíkovi vydala i plakát, který v září nechala vyvěsit v Praze, následně ho zveřejnila na svém předvolebním webu a nakonec ho vydala i ve zmíněném předvolebním paskvilu.

Na jejím proticírkevně-protihalíkovském plakátu stojí inteligentní nápis: "Kdo lže, ten krade, do pekla se hrabe." Vezmu-li v úvahu, že lže hlavně sama Procházková, vyznívá ten její výrok trochu dvousečně. I když ona se hrabe do senátu, ne do pekla.

P.S. 27.10.2012: Procházková do senátu zvolená nebyla, ale škoda, kterou napáchala na historickém a právním povědomí veřejnosti, tu s námi zůstane. Výrazný to příklad, kdy byl obecný prospěch obětován na úkor osobního zájmu jednotlivce.