V prvním patře mého činžovního domu bydlí regulovaný nájemník Pepa. Při nedávném setkání na chodbě se mi zase jako vždy vysmíval: ,,Tak ti zase sklaplo,viď? Žádné peníze za bydlení ode mne opět neuvidíš a k těm osmi stovkám za měsíc ti s radostí stovku přidám! Kup si za ní žárovku ke sklepu, už tam měsíc nesvítí“!

Na vysvětlenou čtenáři uvádím, že Pepa je bývalý komunista-zločinec, agent StB, krycí jméno Žižka.Jako rozený denunciant nás tento soudruh soukmenovec několikrát úspěšně udal. Jeho žena má nový, velký byt na sídlišti Stodůlky, který načerno pronajímá šesti Ukrajincům za třicet tisíc měsíčně On sám má jiný byt,ve kterém je trvale hlášen a jenž (jak jinak) pronajímá za tržní nájemné, pouze za ubohých patnáct tisíc měsíčně, samozřejmě,,poctivě“zdaněných. Deset kilometrů za Prahou má Pepa luxusní vilu. Jako správný komunista je nyní veliký podnikatel.Vlastní stavební firmu s milionovým obratem. Jak vidno, Pepa patří do té nejchudší společenské skupiny(stejně jako třeba jeho soukmenovec abú Músa Křeček), která by bez regulovaného nájemného nebyla schopna přežít. Hotová žebrota!

Pikantní na celé věci je, že právě Pepa byl dlouholetým členem té vrahounské a zlodějské tlupy zvané ,,komunistická strana“, která mi v padesátých letech dům ukradla. Je všeobecně známá skutečnost, že od počátku Velké říjnové revoluce do dneška neexistuje den, kdy by komunisti na této planetě někoho nezavraždili, nebo něco neukradli. Pepa je nyní členem ČSSD a politického hnutí „sdružení nájemníků“. Minulý týden jsem se byl na ně podívat, jak manifestovali před úřadem vlády. Naprosto stejné bolševické ksichty, jako když synáček estébáckého kata ,,schöne Lojzy“ svolává prvomájovou manifestaci. Padesát prdelí a tři zuby - dohromady.

Před dvaceti lety Pepa vroucně miloval Sovětský svaz a komunismus. Nyní vroucně miluje svoje soudruhy soukmenovce Usámu bin Paroubka, abé Músu Křečka, bin Zaváhrího Škromacha a jim podobné, vysoce postavené členy státního terorizmu. „Dobře si pamatuj: dokud u toho budou naši staří a osvědčení soudruzi komunisté - zločinci, nyní někteří v dresu sociální demokracie, tak si vy, živnostníci a majitelé činžovních domů, ani neškrtnete! To čumíš, jak se nám daří vás likvidovat! Popadáte jako mouchy! Tentokrát už definitivně!“ Takhle na mě vždycky huláká na chodbě, podle vzoru „Vůdce“ prosáklý becherovkou.

O patro výš bydlí řidič autobusu Venca se svojí krásnou ženou. Venca není, ani nikdy nebyl komunista, stručně řečeno, je to slušný člověk. Žádný slušný člověk by se k té bolševické pakáži nikdy nedal! Říkám mu: „Venco, není ti, slušnému člověku, hanba platit mně nájemné za byt jenom týden a tři neděle v měsíci bydlet zadarmo? Sám dobře víš, že mě ten dům komunisti ukradli, byl jsi svědkem,v jakém desolátním stavu mi ho po padesátiletém bolševickém hospodaření vrátili. Všechno zničené, střecha, fasáda, okna, dveře, stoupačky, elektroinstalace, sklepy. Dej něco komunistovi do ruky na pět minut, natož na padesát let. Katastrofa! “Venca odvětil, že je na to zákon (bolševický z roku 1964),že může bydlet v měsíci tři neděle zadarmo a že se se mnou nebude bavit.Nedivím se, je to Čech. Povídám: „Dobře, když spravedlnost, tak pro všechny, souhlasíš? Já jsem starý, žiji sám a ty máš krásnou mladou ženu. Tak mi ji každý měsíc, jako já tobě svůj byt, na tři neděle půjčíš. Sex je, jak říká doktor Uzel, stejně důležitý jako bydlení. Ale nezoufej, Venoušku! Budˇrád, že žiješ v tak úžasné zemi, kde je tak skvostně pomatená vláda a parlament, že jestli projde nový, všem demokratickým zákonům odporující návrh zákona o nájemném, budu ti od roku 2007 vracet ženu vždycky o tři dni v měsíci dřív a až do roku 2012, v tak zvaném přechodném období, ji budeš mít doma stále častěji. Sbohem, rozume!

Další nájemnice - bankovní úřednice. Plat třicet tisíc, nové luxusní auto, obrovská chata na Slapech. Při mém návrhu, aby mně auto a chatu vždycky na tři neděle dala k dispozici, tak jako já jí dávám svůj byt, vyvalila na mě oči – teď mi promiňte ten výraz - jako když kocour sere do řezanky. Zaťukala si na čelo a ptá se, jestli nejsem blázen. Měla pochyby! „Nejsem, dámo! Zrovna tak si ťukám na čelo při spatření soudruhů ministrů a poslanců, kteří nesmyslně brání deregulaci, jenže já na rozdíl od vás pochyby nemám.“ Po rozhovorech se všemi nájemníky jsem dospěl k názoru, že lidé nepotřebují vládu (a už vůbec ne tuhle), nepotřebují parlament, ministerstva, úřady. To všechno je naprosto zbytečné. Když tyto instituce v okamžiku, kdy čtete tento článek, zaniknou, nic se nezmění, snad jen že všechno půjde neskonale lépe. Jediní, koho lidé opravdu potřebují, jsou majitelé činžovních domů. Jedině ti jsou, díky svým laskavým srdcím a vyvinutému sociálnímu cítění, vás, tu zbídačenou a žebráckou skupinu lidí bydlících v nájemních bytech, ochotni udržet při životě. A já se vás ptám: „Jestlipak si vzpomenete, kdo vás tak ožebračil a zbídačil, že nemáte v roce 2005, šedesát let po válce, na zaplacení slušného nájemného, tak abyste se každý měsíc při placení necítili jako lumpové, kteří někoho okradli?“ Odpověď je jasná. Základním principem života lidí je „Janův zákon“ a ten zní: „Bída ve státě je přímo úměrná počtu komunistů na tisíc obyvatel!“

Autor je muzikant, výtvarník a majitel činžovního domu