Oběti zločinu stály vždy spíše na okraji zájmu. Pachatelé trestného činu se celkem pochopitelně stávají zdrojem pozornosti a někdy možná dokonce i sympatií. Ale co oběti? Těm je věnováno minimum pozornosti ve srovnání s pachateli. Vezměme si například obětí nejznámějšího českého vězně Jiřího Kájínka. Co o nich víme?

O Kájínkovi samotném už bylo napsáno mnoho a dokonce o něm byl natočen film. Naproti tomu o jeho obětech mnoho nevíme, tedy vůbec nic. Tento stav je však třeba změnit, protože nelze tolerovat vítězství zločinu nad obětí. Odčinění nebo alespoň odškodnění následků trestných činů, samozřejmě je-li něco takového vůbec možné, se neobejde bez účinné pomoci obětem. Právě proto, aby se věci změnily, si už od roku 1991 připomínáme Evropský den obětí, který připadá na 22. února.

Nový zákon je dobrý, ale zatím vše neřeší

Z logiky věci vyplývá, že právo by mělo stát na straně obětí, nicméně něco takového donedávna bohužel nebylo vždy úplně samozřejmostí. Zůstávalo spíše jen u potrestání viníka, což rozhodně nestačí. Ten se z vězení vysmíval obětem a mnohdy jim i vyhrožoval. Proto se po mnohaleté snaze podařilo změnit zákon tak, abychom obětem mohli více a především aktivně pomoci.

Největší potíž byla v tom, že dlouho nebyla jasně definována práva obětí, které navíc nemusely být informovány o tom, kam se obrátit na pomoc. Situace se ale zlepšila díky zákonu o obětech trestných činů, který v Česku platí už dva roky. Zákon č. 45/2013 Sb. je věnovaný nejenom právům obětí, ale i jejich blízkých příbuzných, byla-li trestným činem způsobena smrt.

Tento zákon přinesl řadu pozitivních změn. Podle Bílého kruhu bezpečí, který pomáhá obětem násilí a trestných činů, je díky novému zákonu přístup k obětem ze strany policistů mnohem vstřícnější. Na druhou stranu poučení nebývá vždy podáno nejvhodnější formou. Lidé postižení trestnými činy bývají zahlceni formálním výčtem práv, z nichž většinu nepotřebují vůbec znát. Proto řada obětí se svých práv vzdá nebo se o ně nezajímají.

Oběti se mají kam obrátit

Když nepomohou instituce, pomoci může poskytnout telefonní linka 116 006, která byla na začátku roku zřízena i v Česku. Linka už úspěšně funguje v Rakousku, Německu, Nizozemsku, Dánsku a Irsku. Provozuje ji už zmíněná organizace Bílý kruh bezpečí radící lidem, kde se lidé dozvědí, kam se mohou obrátit.

Málokdo z těch, kteří se oběťmi nikdy nestali, si dokáže představit, kolika problémům a nesnázím musí oběti i jejich blízcí čelit. Oběti se nezřídka potýkají s psychickými traumaty, mají obavy vypovídat před soudem, protože jsou zastrašovány a mohou mít také strach z kontaktu s pachatelem. Celkový výčet těžkostí by ale samozřejmě byl mnohem obsáhlejší. Vše záleží na závažnosti a povaze trestných činů.

Všichni ti, kdo utrpěli v důsledku trestné činnosti, potřebují emocionální podporu a také dostatek informací o svých právech a možnostech, jak se svých práv domoci. Evropský den obětí poskytuje dobrou příležitost k tomu, aby se o věci začalo více mluvit. Na oběti zločinu prostě nesmíme zapomínat. A proto jsem si dovolil vzít vám pět minut a tento den připomenout. Pevně věřím, že mi to nebudete mít za zlé.