Toť dilema, zejména pro některé politiky. Ti z nich, kteří se 28. října na Hrad vypraví, jistě nabídnou rádoby přesvědčivé argumenty, proč tak učinili.

Existuje ale také argument, proč pozvání odmítnout a případně navštívit paralelní akci na Staroměstském náměstí. Nepřítomností na Hradě v den státního svátku (při udělování vyznamenání) je možné vyjádřit názor, že prezident představuje problém. Bojkotem slavnostního shromáždění má každý demokratický kritik prezidentova počínání jedinečnou šanci dokázat, že je schopen přejít od slov ke konkrétnímu činu.

Čím prázdnější bude Vladislavský sál, tím jasnější vzkaz od demokratických politiků a stejně smýšlejících osobností, že „císař je nahý“.

Opačný postup postrádá logiku. Kritizovat prezidenta a pak ho nepřímo podpořit účastí na slavnosti předávání vyznamenání je totéž, jako v roce 1977 kritizovat mezi přáteli a kolegy z branže Husákův režim – a pak jít podepsat Antichartu.

Letošní neúčast na Hradě nelze, vzhledem k širším okolnostem, chápat jako znevážení svátku 28. října. Naopak: půjde o svého druhu jeho naplnění. Neboť kdy jindy než právě 28. října by měla zaznít pravda o tom, jak se věci související se Zemanovým „prezidentováním“ mají. Nikoli pouze formou slovních proklamací, ale prostřednictvím nedvojsmyslného skutku. Výročí vzniku československého státu může tuto pravdu jen podtrhnout.

Do dějin republiky vešli ne ti, kdo nepodepsali Chartu 77, nýbrž její signatáři, kteří zaslouží úctu tehdy bázlivé většiny. Obdobně i dnes: uznání zaslouží nikoli ten, kdo 28. října na Hrad půjde, ale kdo svojí nepřítomností na akci, za jiných okolností vysoce prestižní, dá najevo, že si víc cení jistých hodnot než několika hodin na výsluní politického Olympu.

A ještě dvě vsuvky.

(1) Pokud něco nepřispívá k důstojnosti oslav 28. října, pak je to udělování vyznamenání exponentům minulého režimu, případně kamarádům a sympatizantům hlavy státu. To vše se v minulých letech dělo a to vše museli mnozí z nás se sebezapřením vzít na vědomí.

(2) Vrcholnou stupiditu v souvislosti s tématem 28. října předvedl prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček, který na svém Twitteru 22. října sdělil:

Manifestace Pražské kavárny. Halík, Herman, Horáček, Pithart, neziskovky. Budou pánové promlouvat ze stejného balkonu jako Kléma?

Toto se obzvlášť dobře čte, uvědomíme-li si, že něco takového napsal člověk, který se po pádu totality nechal dobrovolně zaměstnat v novinách, které se každý slušný demokrat štítí vzít do ruky.