Bez hysterie, demagogie a nálepkování

Politická korektnost nemá nic společného ani s korektností jako takovou, ani se slušností. Být slušný, galantní, zdvořilý považuji za přirozené a automatické. Proti tomu nikdo ani nepípne. Bohužel současná situace se zatím vyvíjí tak, že hrozí, že se oponentní názory kritizující politickou korektnost, ale třeba i takovou změnu klimatu a podobně (tedy dnes módní témata), mohou začít cenzurovat, jejich nositelé ostrakizovat a nálepkovat.

Boj za bezbřehou politickou korektnost je přece svatý, a kdo s ním nesouhlasí, je zpátečnický, tmářský, zaslepený, nenávistný, radikální, extremistický, xenofobní nebo stárnoucí bílý heterosexuální muž, jak jsem se nedávno dočetl v jedné diskusi na Facebooku. Ubíráme se směrem, kdy se začínáme bát nazývat věci pravými jmény. O čem jiném je ale svoboda slova než o tom mít možnost s něčím nesouhlasit a nebát se přitom, že ze mě někdo udělá když ne zločince, tak alespoň jeho obhájce.

Debata o politické korektnosti se bohužel často demagogicky posouvá do zcela jiné roviny. Zatímco diskutovat by se mělo o samotné podstatě, tedy například o tom, jestli je skutečně normální a správná míra odsudků básničky Jiřího Žáčka Maminka aneb k čemu jsou holky na světě, která se stala předmětem kritiky různých aktivistů z hlediska posilování stereotypů ve vnímání dívek jako budoucích matek, obhájci politické korektnosti takovou diskusi nakonec alibisticky stočí (příkladem může být diskusní pořad Máte slovo z minulého čtvrtku) k tématu sexuálního obtěžování žen, u kterého ale není spor. Jako by snad kritik politické korektnosti, kterému se nelíbí cenzurování uměleckého vyjadřování, byl zastáncem osahávání či ponižování žen. Takový posun debaty je nepřijatelný a k ničemu dobrému nepovede.

Jiný příklad. Paní docentka Blanka Knotková-Čapková z katedry genderových studií UK a MUP jako příklad ve zmiňovaném pořadu uvedla, že je nepřijatelné, když se Rom označuje jako cikán, obézní žena jako tlustoprdka, malý člověk jako skrček a podobně. V tomto ale nejsme ve sporu, o tom totiž politická korektnost vůbec není. V těchto případech se bavíme o elementární slušnosti, výchově a respektu k druhým. A já jen nevím, jestli jde o záměrné matení posluchačů, nebo o demagogii. On snad někdo slušně vychovaný tento slovník hájí?

Když jsme u té tloušťky, tak mám případ, který naopak přesně zapadá do vzorce současné politické korektnosti. O tom se máme bavit. Za přecitlivělou a neadekvátní reakci v duchu hyperkorektní doby považuji stížnost několika klientek jedné společnosti provozující zásilkový obchod. Ta přibalovala ke svým zásilkám testovací vzorky. A jednou takhle ke všem svým zásilkám přibalila vzorek přírodní tyčinky s nízkým obsahem cukru. Za to byla kritizována, že urazila lidi s nadměrnou velikostí naznačováním, že nedodržují zásady zdravé výživy. To jako opravdu? Toto se dnes děje. Nejhorší na tom je, že se vytvoří tak silný společenský tlak, že se firmy nakonec omlouvají, jako se tak stalo i v tomto případě. Takže nikdo tu nehájí hulváty, kteří o někom řeknou, že vypadá jako machna, nýbrž měli bychom debatovat o tom, jestli není poněkud přepjatá, pseudokorektní a jaksi vlastně dosti sebestředná reakce zákazníků na zaslání testovacího vzorku.

To, jakým směrem se situace začala ubírat a jak k dané problematice někteří přistupují, totiž dělá celému principu slušného chování, tolerance a respektu medvědí službu. Říká se, že všeho s mírou, a v případě politické korektnosti to platí neméně. Nepleťme si politickou korektnost se slušným chováním. Výsledkem pak je medializace absurdních až bizarních případů, která zastíní autentickou každodenní snahu o větší toleranci a respekt k jinakosti.

Novinky.cz, 9.12.2019