Situace na naší politické scéně se nelíbí většině občanů. Politická kultura je na úrovni čtvrté cenové skupiny. Z původní služby se vyvinulo jen naplňování osobních ambicí. Slušné politiky byste napočítali na prstech jedné ruky. Korupce a hospodářská mafie prorostly do státní sféry. Občan se ptá, kdo vlastně řídí tento stát? Jsou to kmotři, kteří si politiky vydržují? Když se náhodou vyskytne slušný politik, prostředí ho semele. Není divu, že jsme znechuceni a ptáme se, jak z toho.

Ti zkušenější řeknou, že proti totalitě je to stále dobré. Můžeme cestovat, nikdo našim dětem neupírá možnost studovat. Máme svobodu slova, omezenou jen závažím politické korektnosti, což je přece jen méně, než totalitní cenzura. Naštěstí hospodářská situace je stále relativně dobrá, koruna pevná a inflace na uzdě.

Současný politický stav nám ale přesto nedává pocit bezpečnosti a naděje do budoucna, toužíme po jeho změně. Taková dlouhodobá pesimistická nálada bez vyhlídek postupně přesouvá politický akcent ze středu na okraje politického spektra. Radikalizuje se krajní pravice i levice a obyčejný občan čeká na zázrak – příchod nějakého mesiáše, který by dal věci do pořádku. Stačí, aby se vyostřila hospodářská krize a lidé s ne zcela plnými žaludky jsou ochotni naslouchat i radikálním řešením. V třetině minulého století to ostatně také začínalo pozvolna a nenápadně. Je reálná šance, že nějaký nový mesiáš spasí naši politickou scénu? Mnohem pravděpodobnější je, že se vynoří nějaký charismatický populista s umnou a lákavou rétorikou a my až příliš pozdě zjistíme, že jeho úmysly byly jiné. Ostatně znáte nějakého pozitivního novodobého politického mesiáše, který by svému národu opravdu prospěl? Snad jedině F.D. Roosevelt se tomu trochu blíží. Zato těch negativních příkladů je tolik.

Stávající politické subjekty se značně zdiskreditovaly a lidé jim přestávají věřit. Přijde zdola nějaká nová čistá strana, která bude jiná? Bohužel, i s tím máme už svou smutnou zkušenost. Ostatně jak by se mohlo pár poctivých nadšenců bez kapitálového zázemí prosadit na mediální scéně a získat potřebné povědomí a příznivce? Vždyť i mediokracie hraje svou hru a málokdo věří, že svým odhalováním afér brání svobodu a demokracii. A uvěřit miliardáři, že chce spasit demokracii, nese riziko odevzdání stáda ovcí vlku. Věru není to veselá situace, když poctivý politik či novinář se stávají pohádkovými bytostmi.

Obávám se, že náprava bude dlouhá a bolestná. Naše politická scéna je totiž obrazem nás, našich mezilidských vztahů a priorit. Možná jen trochu zesíleným a viditelnějším. Bohužel jen naplňuje to klišé, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Umíme ještě našim dětem místo obligátního "Podívej se, co tam ti blbci zase vyvádějí" vysvětlit, v čem spočívá demokracie a slušné chování? Možná pár jedinců, ale v průměru rozhodně ne. Politici se rodí z našeho středu. Jsou to lidé, s kterými jsme chodili do školy, potkávali je v práci. Byli jen možná o trochu víc ambicióznější a asertivnější než my. Mohli jste se na jejich místě octnout i vy. Odolali byste tlustým obálkám, večírkům se šampaňským a kaviárem či dovoleným v Karibiku? Pokud jste si odpověděli upřímně, tak už asi žádný zázrak čekat nebudete.

Možná zkusíte svým dětem vysvětlit, že mít nejnovější tablet je fajn, ale že jsou i jiné, trvalejší věci a hodnoty. Jestli potom váš syn či dcera občas odloží sluchátka a také se zamyslí, něco si přečte, je tu naděje. Takže nečekejte mesiáše, ale zkuste být sami svými mesiáši.