Co mají společného ďábel z pohádek, drogový dealer a marxismus? Nabízejí snadnou cestu do ráje. Výsledkem je však vždy destrukce toho, kdo nabídku přijal. U marxismu pak i neštěstí milionů na této ďáblově smlouvě nezúčastněných.

Uvádění Marxových myšlenek do praxe znamenalo destrukci celých států, ničení kulturního dědictví i životního prostředí v rozsahu přesahujícím i války. Kde se začaly uplatňovat Marxovy myšlenky, tam vždy přišla bída, násilí, potlačování občanských práv, všeobecný úpadek.

A ničeny byly země v Evropě, Asii, Africe i Americe. Kdysi bohaté země se staly chudými a chudé ještě chudšími. Doslova v přímém přenosu jsme mohli sledovat pád Venezuely, země s většími zásobami ropy, než má Saúdská Arábie. Z kdysi nejrozvinutější země Jižní Ameriky se rychle stala rozvrácená země plná bídy, kde armáda střílí do hladových demonstrací.

Karel Marx byl nejen autor zhoubných ekonomických a společenských teorií, byl to i otevřený rasista hlásající v zájmu pokroku likvidaci reakčních národů, včetně Slovanů. Různí Himmlerové od něj jen opisovali.

Jak je možné, že v dnešní hyperkorektní době bude takovéto osobě v Německu zanedlouho odhalena obří socha za přítomnosti šéfa Evropské komise Junckera? Jak je možné, že marxismus v mnoha mutacích je převládající ideologií na celé řadě západních universit a podléhá mu tolik vzdělaných intelektuálů?

Má totiž v sobě pro levicové intelektuály něco podmanivého. Nabízí snadnou cestu do ráje. A zatímco čert nabízí zlato, peníze, lásku a krásné ženy, marxismus rovnou slibuje vybudování ráje na zemi pro všechny!

Co ale za svou nabídku ďábel, dealer a marxismus žádají? Čert chce úpis duše a po krátké době se zlatem na zemi následuje peklo. Drogový dealer chce peníze. Po několika okamžicích nových zážitků však následuje sebedestrukce závislého narkomana. A co chce po intelektuálovi marxismus? Jeho rozum, kritický úsudek a nakonec, a to hlavně, jeho svědomí.

Marxismus zdaleka neapeluje jen na altruismus levicových intelektuálů. To často bývá jen zástěrka. Marxismus umí výborně pracovat i s ješitností intelektuálů, s jejich pocitem výlučnosti, marnivostí i snobismem.

Marxismus ovšem nenabízí jen pomyslnou cestu do pozemského ráje pro všechny. Pro intelektuály má i ďábelštější nabídku: Ty budeš ten, kdo prozřel a tuto cestu zařídí. Ty budeš ten, kdo „zboří staré konvence“ a ukáže cestu. Ty budeš ten, kdo z intelektuálního trůnu poučí ostatní. A nakonec Ty budeš ten, který určí, kdo je a kdo není hoden toho ráje, a navíc se při tom budeš mít dobře.

Je smutné vidět mladého, talentovaného člověka, který propadl drogám, zchátral tělesně, duševně i morálně. Je smutné vidět inteligentního člověka, který propadl marxismu, tomuto duševnímu heroinu. Z takového mladého člověka plného ideálů se časem stane obhájce těch nejodpornějších diktátorů, krvavých represí, etnických čistek. Dokáže hájit Lenina, Stalina, Mao Ce-tunga, Che Guevaru, Pol Pota, Mugabeho, Moralese. A při tom všem sedí v klimatizované kanceláři na nějaké, obvykle z veřejných zdrojů dobře placené a často nezrušitelné pozici.