Ve vzduchu visí problém: mají se zrušit lustrační zákony, nebo ne?

Především je třeba rozlišovat, kdo a proč je chce rušit. Proč je chtějí zrušit komunisté a část sociálních demokratů, je celkem jasné: z jejich strany jde o systémový krok. Nikdy s nimi nesouhlasili a od samého začátku usilovali o jejich nepřijetí, ukončení jejich platnosti či zrušení. Fakt, že se KSČM rozhodla předložit návrh zákona na jejich zrušení, těžko může někoho překvapit: není to poprvé, a pokud neuspějí, nebude to jistě ani naposledy, co takový návrh předloží. Horší to je s těmi, kteří by rádi lustrační zákony zrušili proto, že se možná vztahují na vůdce hnutí ANO Andreje Babiše. Rušit zákon kvůli tomu, že překáží politické cestě jednoho člověka do vlády, je jistě absurdní a nesystémové a dělat by se to nemělo. Nelze ovšem popřít skutečnost, že Babišovo hnutí sklidilo ve volbách velký úspěch a jeho poslanci obsadili skoro čtvrtinu křesel v Poslanecké sněmovně. O tom, že úspěch politického subjektu do velké míry záleží na jeho vůdci, nelze pochybovat: kdyby tomu tak nebylo, strany by tolik nevážily, koho postaví do svého čela. A Babišovi voliči si nepochybně přáli, aby měl vliv na rozhodování o chodu země.

Když připočteme hlasy pro KSČM, jejíž výraznou tváří je Vojtěch Filip, s jehož lustračním osvědčením to také není bůhvíjaké, dalo by se říci, že pro značnou část voličů lustrační zákony, nebo spíš někdejší spolupráce s StB nejsou směrodatné. Pravda je i to, že účinnost lustračních zákonů do jisté míry nahrazují bezpečnostní prověrky a že by ji mohl nahradit rovněž služební Za posledních dvacet let jsem byla mnohokrát v mnoha zemích bývalého "socialistického tábora" a mnozí lidé, s nimiž jsem tam hovořila, československé lustrační zákony obdivovali a záviděli nám je. Vždycky jsem jim vysvětlovala, že lustrace neznamenají spásu a nezařídí všechno, ale v hloubi duše jsem byla na naše zákonodárce hrdá.

Jenže lustrační zákony nemají jen praktický účinek, mají ještě další rovinu – symbolickou. Symbolizují rozchod s nedemokratickou minulostí, odchod od komunistického státu. Pokládám symbolickou rovinu za velmi důležitou; a to samozřejmě nejen v této věci. Symboly ovlivňují naše vnímání světa i naše názory. Pro ty, kdo se domnívají, že za komunismu bylo líp než dnes, znamenají lustrační zákony diskriminaci, komunistická představitelka dokonce tvrdí, že "vystrkují lidi na okraj společnosti". Podle mého nikterak diskriminační nejsou, člověk by přece měl zastávat to místo, pro které má kvalifikační předpoklady – často říkám, že se rozhodně necpu do role operní zpěvačky, protože zpívat neumím.

Nutno ovšem připustit, že pro rozsáhlou část českých občanů by zrušení lustračních zákonů znamenalo v jistém smyslu ospravedlnění režimu, který přinesl tolika lidem tolik utrpení. Vnímali by takové rozhodnutí sněmovny jako přímou urážku komunistických obětí, jako tiché schválení zničených životů. To by měli zákonodárci brát v úvahu a lustrační zákony nerušit.

LN, 6.12.2013