První vada zákona:

procenta křesel značně neodpovídají procentům odevzdaných hlasů občanů

Strana A, která získala přes 6 %, má jen 3 % křesel, strana B, která získala 2% (teor. 4 křesla) nedostala nic, zatímco velká strana C o deset křesel víc, než by odpovídalo procentu získaných hlasů.

Že je váha hlasů voliče strany X a Y různá, tedy nespravedlivá, samo o sobě zpochybnit nelze. Zároveň je nutno určitou nerovnost tolerovat, o své křeslo v parlamentu se nikdo dělit nebude. Apriori však předpokládám, že za jinak neměnných podmínek je naším společným cílem poměr hlasů voličů s poměrem křesel ve sněmovně sbližovat a ne se mu vzdalovat.

Při diskusi o procentech křesel se často argumentuje malou akceschopností sněmovny, kdyby se do ní dostalo množství malých stran. I když jsem osobně pro snížení této hranice na 2-3%, v tomto případě o ni vůbec nejde neb řeč je pouze o rozdělení mandátů mezi strany, které posvátnou hranici pěti procent překročily. Hovořím pouze o tom, proč KDU-ČSL nemá alespoň 7% křesel resp. SZ alespoň 6%. Velké strany z této vady zákona profitují, proto na změnu č.1 nepřistoupí. Pojďme dál.

Druhá vada zákona (dnes aktuální):

Zákon umožňuje patový výsledek 50/50%.

Selským rozumem vzato patové povolební situaci zamezí velmi jednoduchá změna zákona, a to LICHÝ POČET KŘESEL v komoře (při volbách do senátu, který má křesel 81, prostě výsledek 50:50% nastat nemůže). V zákoně o představenstvech akciových společností, družstev a já nevím kde ještě páni poslanci na lichý počet členů pamatovali, při hlasování o ústavě na toto vážné riziko naši drazí vyvolení jaksi pozapomněli. Však nikdo není dokonalý.

Žádná strana nemá zájem na snížení počtu křesel pro své poslance, proto doporučuji spíše zvýšení o jeden mandát. Toto řešení přináší velký efekt za nevelkých nákladů.

Co se změny volebního systému na většinový týče, dokážu si snadno představit, že v polovině volebních okrsků vyhraje většinovou metodou volby levice a v polovině nelevice a výsledek bude opět 100:100. Vlastní způsob volby poslance v daném okrsku je tedy irelevantní.

Navíc zavedením většinového systému musí z matematických důvodů dojít k prohloubení problému č. 1! Zásadní je pro mne zjištění, že změna poměrného na většinový systém problém č. 2 neřeší a problém č. 1 zhoršuje. Ne náhodou se do parlamentů některých zemí probojuje třetí parlamentní strana (často s podporou několika desítek procent obyvatel!) až v okamžiku, kdy je zrušen většinový volební systém. Ne náhodou o prohlasování většinového systému hovoří jen dvě největší politické strany.

Podtrženo, sečteno. Zavedení lichého počtu okrsků (např. 201 mandátů) při zachování poměrného systému nemusí vadit nikomu z relevantních hráčů a zajistí, že dnešní patová situace v budoucnu nenastane.