Na Velký pátek (3. dubna) publikoval kolega Ladislav Garassy článek „Posun času aneb Čeští europoslanci zase řeší ptákoviny“. Tou „ptákovinou“ je podle autora, řečeno ve zkratce, letní čas.

Pan Ladislav píše:
Za sebe říkám, že každoroční zavádění letního času miluji.

Moje reakce:
Za sebe říkám, že každoroční zavádění letního času nemiluji. A tudíž: pokud je někdo, byť by to byl i lidovec v europarlamentu (ne každý lidovec je pitomec), ochoten věnovat se aktivitě, po níž bude náš svět zase o trochu normálnější, nepovažuji to za ptákovinu, ale za užitečnou iniciativu.

Protože normální je SEČ, nikoli SELČ – z pohledu člověka respektujícího geniální dílo Stvořitelovo čili přirozený řád věci.

Ladislav Garassy píše o idyle: vychází z toho, že u nás se velká část obyvatel živí prací „bílých límečků“, ať už se jedná o služby, administrativu, consulting nebo IT&C obory, přičemž tito lidé začínají pracovat mezi 7:30 a 9:00 a pracovní čas jim tudíž končí mezi 16:00 a 17:30.

Tato část společnosti podle autora v zimním období v podstatě nezažije sluneční svit – jezdí z práce domů při západu Slunce. A dále: po dlouhých zimních večerech přichází krásný březen, kdy pučí stromy a příroda se budí ze zimního spánku.

Následuje nejromantičtější pasáž, jakou jsem kdy na téma letního času četl:

Vyvrcholením této idyly bývá zasloužená odměna – koncem března se čas posune o hodinu napřed, díky čemuž získáváme prodloužený večer, kdy si můžeme užívat oddechu, jako kdyby to bylo za dne.

Pan Ladislav, možná kouzlem nechtěného, vyjádřil jednu velkou pravdu, kterou já, jako odpůrce posunování hodinami v jednom časovém pásmu, tvrdím už léta: letní čas vymysleli přesně ti lidé, kteří začínají pracovat mezi 7:30 a 9:00 – a podle toho také vstávají. Kdyby museli vstávat jako jiná část národa, kterou v této polemice pomyslně zastupuji já, tedy kolem čtvrté či půl páté ráno ( o tom níže), aby byli včas v zaměstnání na šestou ranní, patrně by je takovéto sociální inženýrství brzy přešlo.

Proč?

Jednoduchá úvaha. Lidé, kteří začínají pracovat mezi půl osmou a devátou, a podle toho vstávají, si jistě mohou večer vychutnat onu idylu související s prodlouženou dobou slunečního svitu. Ovšem ti, kdo pracují od šesti a vzhledem ke vzdálenosti místa bydliště od pracoviště (delší dojíždění) musí vstávat dejme tomu ve čtyři ráno, bývají bez siesty, která u nás zavedena není, k večeru dosti znaveni – díky časnému vstávání.

V době letního času vstávají tito lidé o hodinu dříve – tedy ve tři hodiny ráno, neboť pracují de facto od 05:00 hod. Z vlastní zkušenosti vím (byť toto není můj každodenní pracovní režim, ale jsem nucen takto brzy vstávat jen občas), že při vstávání v 03:00 SEČ (04:00 SELČ) jsem večer tak unavený a ospalý, že i kdyby bylo světlo do půlnoci, žádnou idylu bych nepociťoval – a spíše by mi vadilo, že ač se chystám na kutě, je venku ještě světlo.

Snad vážení čtenáři porozuměli tomu, že hovořím o principech týkajících se problematiky letního času, nikoli o některých detailech.

Z textu pana Ladislava lze vytušit, že letní čas je primárně výhodou, kýženou odměnou pro tu část pracujícího národa, která pracuje později. Nazvěme je pro zjedodušení „ajťáky & spol“. Dovolím si vznést provokativní otázku.

Nebylo by férovější a přirozenější, kdyby se „ajťáci & spol., chtě-jí li mít více ze dne, kdy je světlo, dohodli na změně své pracovní doby, začali pracovat ráno v 6:00 SEČ (v období, kdy platí tzv. letní čas dokonce v 05:00 onoho SELČ)? Měli by tak volno už v druhé polovině odpoledne. Že by museli chodit spát dřív? Samozřejmě. To ale musejí lidé, kteří vstávají ve čtyři nebo v pět ráno (ve 3:00 nebo 4:00 SELČ) také.

Ptákovinou tudíž není pokus vrátit věci k přirozenému normálu, ale samotný letní čas. Je to jeden z největších „oblbováků“ lidí v moderních dějinách.

Důkaz je dětsky prostý.

Zkusme pomyslně neměnit čas, tedy ponechat standardní středoevropský (hovořím o situaci v ČR), ale od dubna do října posunout začátek pracovní doby o hodinu blíže k půlnoci. A tam, kde to je možné, zaveďme zkušebně začátek pracovní doby ve zmíněném období v pět ráno. Jak dlouho by trvalo, než by lidé začali reptat, že jsou nevyspalí – troufnu si tvrdit, že do první řady protestujících by se postavili „ajťáci & spol.“

Letní čas je pro někoho šťastným obdobím (pan Garassy), pro jiného noční můrou – pro ty, kdo musejí vstávat nikoli kolem sedmé, ale kolem čtvrté ráno. Z toho hlediska jde tedy o opatření nespravedlivé vůči části pracující populace. Spravedlivější by bylo ponechat standardní SEČ celoročně a dohodnout se na změně pracovní doby případ od případu.

Ostatně doby nejen pracovní.

I školním dětem začíná první hodina během platnosti LČ nikoli v osm, ale v sedm ráno. V období duben-červen a září říjen tak vstávají o hodinu dřív, ty dál dojíždějící třeba také před šestou ráno (dle standardního času). To, že je na hodinách o šedesát minut víc je pouhý „oblbovák“. Férovějším měřítkem je, jak jsou méně vyspalé děti ve třídě (ne)soustředěné a večer doma uzívané.

Na případnou námitku českých internetových rozumbradů: kdo musí brzy vstávat, ať chodí dřív spát. K čemu takovému člověku pak ale letní čas vůbec je, když jeho zásadní výhodu (světlo dlouho do večera) prospí?

Závěr. Pokud se někdy podaří v ČR zrušit letní čas, budu to považovat za jedno z největších vítězství zdravého rozumu. Nikoli za ptákovinu.

Stejskal.estranky.cz