Jak se říká, všechno špatný je k něčemu dobrý. Tak třeba při čtení novin a poslouchání televize. Je sice pravda, že Janoušek, Rath i Bém pečení, vaření, marinovaní i podávaní s cibulkou se přejí. Ofšem na druhou stranu, když se to v mediích zkombinuje se skutečnými problémy, jako je Řecko a nebo jak to dopadne s eurem - tedy myslím měnou a ne fotbalovým mistrovstvím -, ubude místa na "pitchoviny". Jak tohle slovo píše naše diskutující veřejnost na netu.

Problém eura mne straší, ale neděsí. Když jsem se narodil, platila protektorátní koruna, pak chvíli platily takové přechodné peníze, mám je schovaný na památku, pak přišla opět československá koruna, aby byla v době mého mládí vystřídána novou Tondovou pevnou socialistickou měnou. Se starou měnou, co se vyměňovala 1 : 5, ale ve skutečnosti to bylo 1 : 50. To byl malér, ale taky byla sranda. Pamatuju si, jak tramvaják – tehdy byli ještě průvodčí (já bych je zavedl zpátky hned, pak by nebyly ty vagony tak zničený) - vystoupil na zastávce Na Šutce, vysypal brašnu plnou drobných do koše, odplivl si a jelo se dál. Pavlova tetička měsíc před měnou prodala vilu u Jevan a pak si po měně k tomu, co zbylo, přidala a koupila si gauč.

Taky jsme to přežili.

Československá socialistická koruna byla nevyměnitelná, tak se platilo tuzexovými poukázkami a ženské si strkaly marky do podprsenek, ba i jinam, když někdo dostal příslib a jel v létě do Jugošky. Pak po sameťáku nový sou… pardon pan ministr financí, jistý Klaus, pravil do novin, že měna je pevná ale kdyby byla volně směnitelná, tak by byl zmatek a taky že na to nejsme připravený. To říkal, pokud si pamatuji u letadla, než odjel tuším do Davosu, a když se vrátil, tak na letišti hrdě oznámil, že už je naše měna směnitelná. Páč už jsme připravený. Co v tom bylo, čert ví, určitě ne žádný kapitalistický finanční diktát, možný ale je, že mu tam v Hiltonu nechtěli prodat za káčées džus a půjčit míčky na tenis, což mu ozřejmilo, že by ta měna měla být směnitelná. Anebo v tom bylo něco jiného, nevím.

Pak se měna rozdělila, protože bratia Slováci chtěli vlastní stoličku a hvězdičku. Měli ji mít. Nová slovenská koruna byla za pár dní na 80 % hodnoty české a co?! Nic.

Pak jsme měli mít euro, všichni hráli hru, když už to bude, socialisti, Bursík, eurohujeři a Škoda Volkswagen vydávali hrozná prohlášení, co bude, když u nás euro nebude. A bratia Slováci teď mají stažené půlky, neb si to euro na just pořídili. Ve stylu české klasické hry zvané "Naši furianti". Skrblík Klaus nepovolil a my jsme dneska rádi, že u nás euro není. Tohleto rádoby drama dlouho naplňovalo stránky novin a jedni nadávali druhým, Klaus byl vždycky značen jako lotr. Ať říkal, co říkal. To je u nás taková demokratická tradice.

No ale spolu s tím eurem jsem měli dohánět Evropu. Což se v tisku silně projevovalo. Pak přituhlo, objevilo se Řecko a vypukla krize. Ale mně se jinak aspoň, při čtení novin ulevilo.

Najednou už nebyl svět plný nevinných a hodných homosexuálů, co běhají zmalovaní a s holýma, dosti nechutnýma zadkama po ulicích protožžže bóže, je to to nejlepšššší, co může být, že, hošiii. Také z tisku a hub jurodivých intelektuálů zmizeli pedofilní kněží, kterých se vynořilo v církvi najednou, tedy podle tisku, tolik, že jsem jen čekal, až Brusel vydá příkaz, že mladí chlapci smí chodit kolem kostelů jen v plechových trenýrkách. A do kostelů se bude chodit jen za doprovodu specielních jednotek URNA.

Také nějak s napětím na trhu práce nenápadně zmizely burcující články soudružek feministek, jak že jsou chudinky ženy málo placeny, což je nespravedlnost. Kdo jakou funkci zastává a kolik je ekonomický přínos práce té které osoby, nebylo dle nich důležité. Důležité bylo, zda ona osoba musí pravidelně kupovat vložky anebo ne. Taky to něco stojí. A i když zahrneme do výpočtu, že na mnoho mejdanů a moderních hudebních festivalů mají holky vstup zdarma, přeci jenom, olvejsky s křidýlkama něco stojí. A aby byla nějaká spravedlnost, tak ať to zaplatí podnikatelé, vždyť stejně jenom kradou, že jo?!

I v dalších věcech mi nějak odlehlo. Již pravidelně nečítám rádoby odborné články produkované čímsi, co si říká Auto*mat, vyperlené úvahami o tom, jak to bude báječné, až bude, jak žádal zástupce Strany zelených na magistrátu, jezdit v Praze každý den do práce půl milionu lidí na kole.

Téměř též zmizely články architektů a urbanistů o nevzdělaných a nekulturních Češích, co si staví domy, které mají sedlovou střechu, aby unesla sníh. A zaostalci jedni, dokonce chtějí mít podlahy ve všech místnostech ve stejné úrovni! A nepřejí si mít uprostřed domu hasičskou tyč, po které se tak "happy" sjíždí z podkroví do přízemí. Jak jsem to viděl na jedné zvláště cenami obdařené moderní a nekonvenční stavbě. Ani už nečtu, že někteří místní zvrhlíci a nevzdělanci dokonce požadují, aby ložnice rodičů a dětí byly oddělené a aby nebylo slyšet, když si někdo pod dekou uprdne, až do přízemí.

Holt, když jde tlustý do tenkýho, začnou se lidi zajímat, kde vezmou na jídlo a na nájemný anebo hypotéku a taky co a zda budou dělat zítra. A různé avantgardní myšlenky na pseudointelektuální činnosti, jako že zmačkat list papíru A4 do koule a položit to na stůl je mimořádné umělecké dílo. Jak jsem se tuhle dočetl o nějakém světovém umělci, co podle mne umí akorát prd a jen s partou vyžírků tahá z EU a bohatých oslů peníze. Takovéhle věci začínají být lidem u pihele tmavýho. Gott sei Dank!

Nepřeji si, abychom kolektivně nějak zchudli. Ale pár facek od osudu a světa kolem nás už jsme silně potřebovali. Zvláště někteří, že.