Jenže spiknutí existují, ale jsou tichá, mají dlouhodobá poslání, postupují krok za krokem, většinou nevnímána nebo alespoň podceňována okolím, a vytrvale vytvářejí prostor pro zájmy až příliš nebezpečné.

Takovým tichým spiknutím je spolčení generálního ředitele České televize Janečka a členů Rady České televize přesvědčujících veřejnost, že bývalé členství v komunistické straně není v žádném rozporu s posláním tohoto nejautoritativnějšího média, významně ovlivňujícího formování mravních zásad humanismu a upevňování hodnot demokracie v české společnosti. Bývalý komunista Janeček a čtrnáct členů rady z patnácti, jedni otevřeně a druzí tichým přitakáním, sdělili české veřejnosti, že komunistická minulost „není v rozporu se zákonem“ a doba byla prostě taková, řečeno slovy předsedy rady Baumruka v Respektu.

Janeček a členové rady tiše oktrojují české společnosti, že na tom, že se někdo upsal komunistické straně nebylo nic nemorálního. Že upsat se ďáblu cti netratí, že vzít na sebe závazek sloužit zlu, až nás vyzve ke splacení úpisu, není odsouzeníhodné. Že to není nic, co by bylo v rozporu se zásadami, jejichž zrcadlem by mělo být největší médium veřejné služby v demokratické společnosti. Janeček a čtrnáct členů rady se tiše spikli, aby dokázali české veřejnosti, že zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, podle nějž členové komunistické strany byli odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948–1989 se všemi neblahými a tragickými následky, není nic jiného než pára nad hrncem. Kterou není třeba brát vážně.

Janeček a členové rady soustavně odvádějí pozornost od problému morální autority České televize a naopak rozvíjejí demagogickou diskusi o tom, že členství v komunistické straně či lidových milicích nesmí být handicapem, zabraňujícím schopným a užitečným lidem naplňovat jejich ambice. Zároveň byly po straně tiše vypuštěny balónky, naznačující, že za odsuzováním politické minulosti televizních funkcionářů není úsilí o nápravu věrohodnosti tohoto média, ale možná něčí partikulární ekonomické zájmy. Do toho však poněkud nekoordinovaně vznikla petice některých televizních režisérů, vyslovujících se pro setrvání odborníka, leč bývalého příslušníka lidových milicí, na dosavadním řídícím postu. Povídá se sice, že jeden ze signatářů byl také kdysi v lidových milicích, ale kdoví, co je na tom pravdy.

Úsilí generálního ředitele Janečka a členů Rady České televize znevážit snahu o očistění naší společnost od bláta hodnotových a mravních deformací z dob komunistické vlády zřejmě bude slavit úspěch. Ale měli bychom si uvědomit, že jde o součást tiše setrvalé snahy vytvořit prostor pro vůbec zásadní rehabilitaci oněch dob a tehdejších zločinů.

Každou chvíli někdo mluví o spiknutí, až jsme si trochu zvykli ani moc na nějaká spiknutí nevěřit. Ale spiknutí komunistů tiše se snažících vrátit se na místo na slunci je bohužel skutečností.

LN, 15.3.2007

publicista