22.5.2024 | Svátek má Emil


SPOLEČNOST: Komentáře IVK, vítaná inspirace

2.4.2013

Ačkoli jsem byl kdesi v diskusi na blogu označen za typického pravdoláskaře (rozuměj antiklausovce), opak je pravdou. Snažím se držet biblické zásady: všechno zkuste, co dobrého jest, toho se držte. Netýká se to jen vína, ale také fenoménu jménem Václav Klaus.

S velkým zájmem a bez předsudků jsem si dnes na webu Klaus.cz přečetl komentář Institutu Václava Klause (IVK) ke kyperské krizi a jejímu bezprecedentnímu řešení. Jedná se o svého druhu historickou premiéru.

A první dojem? Skvělý.

Ne že bych se vším v textu souhlasil. O to ostatně v této chvíli vůbec nejde. Institut Václava Klause vnímám jako další think tank, který obohatí veřejnou intelektuální debatu. Nabídne na to či ono téma další úhel pohledu, názory silné a inspirující, zajisté i kontroverzní a polemické. To vše může být a zajisté bude pro naši soudobou (polistopadovou a postkomunistickou) demokracii přínosem (platí-li ono Masarykovo, že demokracie znamená diskusi).

Prvním vkladem k veřejné debatě IVK (kterému vyčítám, že nemá vlastní webové stránky, alespoň jsem je na internetu nenašel) je zmíněný komentář ke kyperské krizi. Zajímavý je už tím, že poodhaluje, jakým způsobem bude k jednotlivým tématům přistupováno. Klausova "myšlenková šlépěj" je nepřehlednutelná. Že chybět nemůže a nesmí, rozumí se z logiky věci samo sebou.

Komentář by neměl zapadnout (nejen kvůli tomu, že jde o první počin svého druhu) - a jak je zřejmé z mediálních reakcí, jež jsme mohli zaznamenat během prvního dne jeho vydání, nic takového naštěstí ani nehrozí.

Nebyl by to ovšem VK & spol., a budeme si na to muset zvyknout, kdybychom v závěru poučného textu nebyli svědky lehkého píchnutí připínačkem do hýždí Evropské unie. Citát: "Novinkou je že o ´zdanění´ (vkladů v kyperských bankách, otevřeněji o lupu - pozn. L. S.) nerozhodla země sama, ale daleký – v případě Kypru skutečně daleký - Brusel. To je ztráta suverenity v minulosti neznámá. Je to revoluční krok, který je pro další země EU a jejich občany varováním."

A v poslední větě autoři konstatují: "V evropské antidemokratické inifikaci byl udělán další velký krok."

Toto můžeme označit za příslovečné "A". Za sebe bych k takovémuto hodnocení přidal i "B":

Kypr, stejně tak jako Řecko, s nímž je spojen nejen ekonomickou pupeční šňůrou, se nikdy neměl stát členem eurozóny. Ba co víc, v případě Kypru ani Evropské unie (viz níže).

Ačkoli se k onomu "zdanění" vkladů stavím nanejvýš kriticky, musím konstatovat, že nejde o žádný "diktát Bruselu", jak by se z výše citovaného mohlo zdát. Ono "zdanění" vkladů, pakliže projde úspěšně schvalovacím procesem, by se součástí záchranného balíčku nestalo, kdyby s ním kyperská strana nesouhlasila (tak jakápak ztráta suverenity). Kypr se vlastní vinou dostal na pokraj bankrotu, a pokud natáhne ruku, je na něm, zda bude či nebude souhlasit s podmínkami těch, kdo jsou ochotni mu pomoci. Obecně přece platí, že je to věřitel, nikoli dlužník, kdo určuje podmínky půjčky. Kypr mohl požadavek na "zdanění" vkladů odmítnout. Přirozeně se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Že neměl na výběr? Kdo za to může víc, Brusel nebo Nikósie?

Pro mě jako občana EU je kyperský příběh varováním. Stejně tak jako příběh řecký. Je všeobecně známo, že Řecko vstupilo do eurozóny díky účetnímu podvodu: tehdejší aténská socialistická vláda posílala do Bruselu zmanipulované údaje. Tady spatřuji kořeny řeckého problému.

Právě tak se Kypr neměl stát členem EU. Důvod? Připomeňme si duben 2004 a tehdejší referendum o Ananově plánu na sjednocení ostrova. Jeho princip: konfederace řecké a turecké části. Ostrov by pak byl přijat do unie jako konfederovaný státní útvar. Výsledek hlasování? Většina (65%) Turků pro, většina (76%) Řeků proti. Logika by tedy velela, že Kypr kvůli řeckému NE řady členů EU nerozšíří. Stal se však pravý opak.

Pokud se někde dopustil Brusel prvotní chyby, tak právě tady. Řecká kouzla s čísly se zřejmě nedala ve své době odhalit. Zabránit vstupu Kypru do EU s poukazem na výsledek referenda ale možné bylo. Tím také zapojení řecké části ostrova do eurozóny – a mnohé by dnes mohlo být jinak...

Stejskal.estranky.cz