Prezidentská kancelář se v kauze Peroutka odvolala. Neztotožnila se s březnovým výrokem soudu, že se musí vnučce spisovatele omluvit.

Nechme právníkům právní stránku věci a zaměřme se na stránku občanskou. Mě jako občana zajímá jediné. Jestli to, co prezident republiky veřejně tvrdil, je pravda.

Prezident prohlásil na konferenci Let My People Live (27.1.2015 na Pražském hradě) následující:

Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem „Hitler je gentleman“. Tentýž novinář po Mnichovské dohodě napsal: „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky.“

Větší pozornost byla dosud věnována tomu, zda existuje či neexistuje v časopise Přítomnost článek s titulkem uvedeným v Zemanově citaci výše. Článek s takovým titulkem se dosud nenašel a všeobecně se má za to, že neexistuje. Nicméně, protože se nenašel, existuje teoretická možnost, že se najde – a prezident tak bude moci celému národu (těm, které to ještě zajímá) dokázat, že měl pravdu. Kdo chce, ať tomu věří.

Poněkud ve stínu zůstalo druhé Zemanovo tvrzení:

Tentýž novinář po Mnichovské dohodě napsal: „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky.“

V tomto případě není sebemenších pochyb o tom, že si to Miloš Zeman vycucal z prstu. Že neříkal pravdu. Že lhal.

Důkaz (nikoli první tohoto druhu) přinesl zpravodajský server Echo24. Ve středu 20/4 zveřejnil informaci Martina J. Stránského, který potvrdil, že autorem věty o andělech a vlcích není Peroutka (jak tvrdí Zeman), ale jeho otec Jan Stránský, za první republiky a ještě po Mnichovu působící v Lidových novinách (pseudonym Petr Bílý).

Tak trochu ve stylu Rádia Jerevan můžeme shrnout:

- Není pravda, že onu větu napsal Peroutka, ale jejím autorem je Jan Stránský alias Petr Bílý.

- Není pravda, že v oné větě Stránský říká, že „musíme výti s vlky“, nýbrž „budeme výti s vlky“.

A u tohoto rozdílu se zastavme. Martin J. Stránský poskytl médiím obrazový materiál s textem článku svého otce (vyšel v LN 4. 10. 1938 pod názvem „Nová Evropa“). Pokud si inkriminovaný odstavec přečteme pozorně, shledáme, že o fascinaci nacismem (i kdyby nakrásně tyto věty napsal kdokoli) v žádném případě nejde. K tomu je ovšem nutné nikoli vytrhnout ze souvislosti část věty a patřičně ji upravit, tak jak to udělal prezident Zeman, ale naopak je zapotřebí nejen vnímat článek v dobové souvislosti, ale také vnímat předmětnou větu (tak jak byla napsána, nikoli Zemanem překroucena) v souvislosti s tím, co je napsáno v celém odstavci. Ten je k dispozici zde:

Mé hodnocení: Stránský-Bílý nabídl mimořádně výstižnou analýzu situace. Hledat v tom fascinaci nacismem je totéž jako lovit ve Vltavě korálové ryby. Bude-li mi hořet dům, pak samozřejmě „nemohu s přáteli uvnitř slivovičku píti, ale budu s pojišťovnou nad ruinami úzce spolupracovati“. Autor neříká, že musíme výti s vlky, ale konstatuje, že budeme výti s vlky – když už ... to dopadlo, jak to dopadlo (bylo nám drsnými vnějšími okolnostmi zabráněno zpívat s anděly). Následující vývoj ve zbytku republiky mu dal v zásadě za pravdu. Vyli jsme s vlky, byť nikoli všichni a nikoli všichni stejně hlasitě.

Znovu opakuji: je-li teoreticky možné, že Peroutka napsal článek s titulkem „Hitler je gentleman“, byť ta možnost je prakticky nulová, pak je stoprocentně jisté, že ve větě o andělech a vlcích prezident Zeman tak masivně zdeformoval pravdu (= lhal), že se musíme ptát, proč se neomluvil a dopustil, aby se Kancelář PR dál soudila.

Netvrdím, že Miloš Zeman musí všechno vědět, koneckonců něco takového neříká ani on sám. Rozhodne-li se však vystoupit s nějakými kategorickými tvrzeními, nota bene na mezinárodní konferenci a nota bene vůči někomu, koho svými výroky veřejně dehonestuje (to prezident dobře věděl), musí být taková tvrzení doslova neprůstřelná. Ledaže by mu víc než na pravdě záleželo na tom, aby své posluchače šokoval (což on rád) – a bylo mu tudíž víceméně lhostejné, že bude za lháře.

Dvě poznámky závěrem. Pokud by nás chtěl hradní mluvčí Jan Ovčáček opět přesvědčovat o tom, že soud je o Peroutkově selhání, pak říkám: Nikoli! Soud řeší to, jestli tvrzení, která Miloš Zeman pronesl na adresu Ferdinanda Peroutky 27. 1. 2015, jsou nebo nejsou pravdivá.

Druhá poznámka. Je-li někomu proti mysli, že vytahuji už omšelou kauzu, může mít pravdu, ale musí plakat na jiném hrobě. Kauza by byla dávno uložena ad acta, kdyby se Kancelář prezidenta republiky v souladu s výrokem soudu Peroutkově vnučce omluvila. Neboť důvod k omluvě tu evidentně je.

Mimoto: chce-li Miloš Zeman řešit svůj problém s Peroutkou, je to jistě jeho právo, nemá-li nic důležitějšího mezi svými povinnostmi vladaře. Jako prezident by však tento svůj problém neměl řešit tak, že o Peroutkovi bude lhát. Což se 27. ledna 2015 mimo jakoukoli pochybnost stalo.

Byl to on, kdo svého času v české dolní sněmovně řekl, že vláda, která toleruje zloděje a tuneláře, je sama objektivně vládou zlodějů a tunelářů. Analogicky: prezident, který ve svých výrocích toleruje lež, je sám objektivně lhářem.

Část projevu Miloše Zemana, který vyvolal boj o pravdu. Zdroj: Web Miloš Zeman, prezident ČR