26.10.2021 | Svátek má Erik


SPOLEČNOST: Kdo je Karel Köcher? (2)

19.2.2008

Proč je problematické vést v pátek večer v ČT 1 nezávazné řeči s agentem StB

V pátek 15. června 2006 si pozval Jan Kraus do svého talk show Uvolněte se, prosím bývalého agenta první a druhé správy StB Karla Köchera. Pánové spolu vtipkovali o Köchově kariéře, vždyť jako jediný z komunistických vyzvědačů pronikl do americké CIA, a nápadně se podobá prezidentu Václavu Klausovi, s nímž byl koncem osmdesátých let zaměstnán v Prognostickém ústavu, host naznačoval, že patří mezi lidi, kteří chystali podmínky pro listopadový převrat. Nic o tom, jestli bylo morální pracovat pro komunistickou kontrašpionáž a rozvědku, nic o udávání svých známých… Köcher nakonec vypadal jako hrdina. Publikum v Divadle Ponec mu zatleskalo.
Jaký tedy skutečně je dr. Karel Köcher?

(první část zde)

Kdo byl dr. Josef Nesvadba?

MUDr. Josef Nesvadba (1926–2005) byl český psychiatr a především jeden z průkopníků české sci-fi. Podle jeho povídek bylo natočeno i několik filmů. V sedmdesátých letech byl veden jako agent StB pod krycím jménem „Autor“.

***

O několik týdnů později, 12. prosince, Gvozdek navrhl vyplacení odměny ve výši 1000 Kčs. Odůvodnění znělo:
„,Pedro‘ je aktivním spolupracovníkem MV. V poslední době podal poznatky, na jejichž základě bylo zahájeno rozpracování dvou akcí – ,Profesor‘ a ,Spisovatel‘. Při návštěvě ,Profesora‘ v ČSSR v prosinci splnil ,Pedro‘ dané mu úkoly naprosto přesně. Mimo využívání Pedra do uvedených akcí na základě jeho zpráv bylo přistoupeno k rozpracování akce ,Louka II‘. V průběhu výslechů se ukázaly jeho zprávy jako seriózní a pravdivé.

***

Co znamenala v roce 1965 tisícovka?

Průměrný měsíční plat byl 1493 Kčs. Kilogram chleba stál 2,60 Kčs, jedno lahvové pivo 1,40. Pánský oblek přišel na 1060 Kčs, košile s dlouhým rukávem na 40, dámské punčochy na 18. Měsíční nájem v bytu 2+kk činil 358 Kčs. Průměrný důchod byl 1496 Kčs. Průměrná hrubá mzda 3095 Kčs, čistá 2451 Kčs.

***

„Ve spolupráci s první správou MV byla s ,Pedrem‘ prohovořena otázka možnosti jeho vysazení do USA,“ pokračuje dále spis. „,Pedro‘ jevil ochotu a byla učiněna některá opatření k realizaci tohoto plánu – odeslány dopisy do USA, při návštěvě ,Profesora‘ rozebral s ním ,Pedro‘ i tuto otázku a získal příslib ,Profesora‘ mu pomoci s opatřováním zaměstnání.“
Náčelník 1. odboru 2. správy podplukovník Jaroslav Vosecký udělení tisícovky schválil. Gvozdek ji předal „Pedrovi“ 19. prosince 1964.

Klineovy kontakty

Při návštěvách Prahy se Kline-Profesor stýkal s různými umělci, kteří patřili k politické opozici. Pedro o těchto jeho kontaktech informoval StB.
Kline doporučil Köcherovi, aby se seznámil s Thomasem Peskem, americkým stipendistou. „Podle získaných poznatků lze tento styk charakterizovat jako prověrku Pedra,“ uvádí StB v memorandu z 25. června 1968. Pesek se stýká s diplomatem Gwynem, který je podle československé kontrarozvědky vyzvědač.
„V květnu 1965 vyjel Pesek do SSSR, kde – jak se svěřil „Pedrovi“ – měl provést kontakt sovětské občanky Ehrlichové.“
Köcher tak pomáhal Státní bezpečnosti mapovat činnost americké výzvědné služby na československém a případně sovětském území.

Zabydlování v USA

Druhá správa MV usilovala o to, aby byl Köcher vyslán do zahraničí, nejlépe do USA. Koncem roku 1963 se na tom domluvila s první správou, tedy s rozvědkou. „Profesor“ slíbil „Pedrovi“, že mu tam pomůže s vybudováním nové existence.
Vysazení manželů na Západ nebude těžké. Köcherová má ve Vídni strýce Josefa Pardamce, k němuž odjedou legálně na návštěvu, a v zahraničí zůstanou. Když u něho byli loni, přemlouval je, aby se nevraceli. Nyní mu tedy vyhoví. Ministerstvo vnitra je bude v zahraničí finančně podporovat. Kromě toho jim bude doma ukládat na vkladní knížku 1000 Kčs měsíčně.
Po příjezdu do Vídně, požádali manželé na americkém konzulátu o vstupní víza do USA. Díky písemnému doporučení profesora Klineho na ně nemuseli dlouho čekat – do New Yorku připluli už v prosinci.
Kline se o ně staral i nadále. Köcherovi umožnil získat stipendium na Ruském institutu Indianské státní univerzity v Bloomingtonu. Potom mu dopomohl ke studiu na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Tam navštěvoval semináře známého politologa Zbygnieva Brzezinskiho o politice východního bloku. Profesoři ho chválili: Je to neobyčejně nadaný student! Všichni ho znali jako zuřivého antikomunistu. Přitom psal Köcher, kterému dala pražská centrála nové krycí jméno „Rino“, komentáře do vysílače Svobodná Evropa. „Během studia mu bylo uloženo typovat z řad studentů a profesorů“ osoby vhodné ke spolupráci – uvedl poručík Miroslav Plášek, krycím jménem „Opavský“, v hodnocení z 5. srpna 1969. Köcherová si našla výhodné místo v obchodě s diamanty Savion. Manželé brzy vpluli do newyorského společenského života. Chodili do vznešených nočních podniků, kde byl v módě volný sex – odhalili američtí novináři. Köcher dbal i na fyzickou kondici a navštěvoval sportovní zařízení.
„Köcherovi byli nejspíše sexuálně nejvýkonnějšími vyzvědači v historii prosovětské špionáže,“ uvedl bývalý šéf archivu rozvědky KGB Vasilij Mitrochin ve společné knize s Christopherem Andrewem. V této činnosti „se nejen zdokonalovali na večírcích, kde se střídali jejich partneři, ale i při skupinových orgiích v newyorských sex klubech Plato’s Retreat a Hell Fire, které vzkvétaly v sexuálně uvolněném období konce šedesátých a v průběhu sedmdesátých let...“
Köcher požádal rozvědku, aby zařídila jeho opětovné přijetí do KSČ. To se také stalo.

Ve středisku CIA pro KGB

V listopadu 1972, po získání doktorátu na univerzitě, prověřili Köchera pro zaměstnání v CIA. Měl pověst brilantního sovětologa s militantními sklony a nedávno získal americké občanství. Navíc ho doporučil Brzezinski, nyní poradce prezidenta Cartera pro národní bezpečnost. Jako každý musel i on projít detektorem lži čili polygrafem. Tuto zkoušku absolvoval bez obtíží – na překonávání tohoto přístroje ho vycvičili ve zdravotním středisku ministerstva vnitra v Krakovské ulici v Praze. V únoru 1973 nastoupil „Rino“ nejdřív do Pentagonu, kde zpracovával zahraniční tisk. V září ho převedli do úřadovny CIA, která byla překladatelským a analytickým oddělením sovětské sekce ve Washingtonu. V obou případech tam působil jako smluvní zaměstnanec na určitou dobu. Vyznal se v problematice vědy a techniky, proto dostával ke zpracování rovněž materiály z těchto oblastí.
Köcher „překládal rozhovory z češtiny a ruštiny, které CIA tajně získala“ – prozradil Kenneth Geide, šéf kontrašpionáže FBI pro New York. Kromě toho odpovídal za jejich přepsání a za zjišťování podrobností o jejich účastnících.
Jeho spolupráce s Prahou však procházela výkyvy. „Stabilně dobře ho nadřízení hodnotili pouze v letech 1973–1976,“ říká Tomek. „Zato v letech 1968, 1971–1973 a 1976–1982 spolupráci přerušil. Takže to zase není taková vyzvědačská hvězda, jak by se mohlo zdát.“
„V roce 1975 došlo k obratu tím, že se ,Rino‘ dostal do důležitého objektu našeho prvořadého zájmu v USA, do TU CIA (Transcriber United),“ pochvaloval si náčelník odboru 52 první správy podplukovník Jiří Švestka-„Šimovič“ 15. května 1975. „V letech 1974–1975 předal ,Rino‘ řadu důležitých materiálů jak informačního, tak operativního charakteru, který jsme postoupili sovětským přátelům.“ Sověti s ním navázali bezprostředně spojení. Měli k tomu víc lidí a prostředků než československá rezidentura ve Washingtonu. Připravili několik mrtvých schránek v okolí metropole. Zprávy tam vozila Köcherová-„Adrid“. Dokumenty o této jeho práci v archivu československé rozvědky chybí.
Köcherová zůstala v New Yorku a za manželem jezdila o víkendech. Sexuální kluby navštěvovali oba i v americké metropoli. Považovalo se to za prvotřídní krytí, protože mezi těmito lidmi by nikdo nehledal komunistické vyzvědače. „Mnozí účastníci těchto večírků byli přátelé z CIA, kteří si s tímto populárním párem vyměňovali tajné informace, stejně jako sex,“ napsal americký novinář Ronald Kessler v knize o CIA.

Sebevražda amerického vyzvědače

„Köcher nám oznámil jména tří nebo čtyř sovětských diplomatů v Latinské Americe, které už CIA zverbovala nebo je ke zverbování otipovala,“ vzpomínal později šéf rezidentury KGB ve Washingtonu v letech 1965–1970 Oleg Kalugin. „Když najednou dostanete jména čtyř podezřelých, máte pocit, že vás možná chce CIA zaměstnat. To je technika, kterou jsme používali i my k odvedení pozornosti od skutečných cílů na něco jiného, vymyšleného, podstrčeného, neexistujícího. Přesto jsme tuhle informaci předali Moskvě.“
To bylo začátkem roku 1975. Mezi podezřelé diplomaty patřil i Alexandr Ogorodnikov. Sovětská kontrarozvědka začala čtveřici sledovat. Půl roku na ně nasadila všechny své prostředky. Nic nezjistila. Byli čistí.
Je agent „Rino“ spolehlivý? Kalugin o něm pochyboval.
Mezitím uvažovala pražská centrála o stažení manželů Köcherových. Avšak najednou „Rino“ poslal závažné zprávy pro KGB. Podle Mitrochina se týkaly přípravy důležitých operací CIA proti KGB v zemích třetího světa.
Nicméně u jednoho ze čtyř podezřelých se „Rinovo“ tvrzení nakonec potvrdilo. V roce 1977 KGB sledovala v Moskvě rutinním způsobem jednoho amerického diplomata, o němž věděla, že je důstojníkem CIA. Během jízdy městem si sledovači všimli, že si tento muž vyměňoval nějaká gesta s řidičem jakéhosi sovětského vozu – a ten patřil pracovníku ministerstva zahraničí Alexandru Ogorodnikovovi. Nová, mnohem důkladnější kontrola včetně odposlechu bytu, kanceláře a chaty zjistila, že tento sovětský diplomat předává už několik let Američanům tajné spisy. Když ho zatkli, po několika hodinách se přiznal. A nabídl se, že vlastnoručně sepíše doznání. Vrátili mu jeho pero, on rychle odšrouboval kryt a vyndal z něho pilulku, kterou polkl. Oživovací pokusy byly marné. Tuto sebevraždu potvrdil rezident CIA v Moskvě Milt Bearden ve svých memoárech The Main Enemy.

(Dokončení zítra)

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.