To je otázka, kterou si nejčastěji většina lidí u nás klade od začátku 90. let před každými volbami.

Komunální volby a první kolo doplňovacích voleb do Senátu proběhne již 10. a 11. října a komunisté v nich opět mají nejvíc kandidátů ze všech politických stran: 16.073, protože mají vybudovanou dobrou stranickou strukturu po celé republice. Ostatní, včetně levicové sociální demokracie, jich mají o něco méně.

A naposled, tedy před čtyřmi lety, ve volbách získali 3189 kandidátů. Ve volbách do Senátu takové šance nemají: V současnosti tam mají jen dva senátory z 81.

Podle sociologů za to může vícedimenzionální prostor politické orientace, kde vedle tradiční sociálně ekonomické osy levice – pravice hraje stejně důležitou roli osa kulturně-politická, tedy škála liberalismus – autoritářství.

Voličům KSČM je dlouhodobě nejbližší kombinace hodnot autoritářských a krajně levicových. Jinými slovy, komunisté se nacházejí na nejzazších pólech prostoru ekonomického paternalismu a autoritářství.

Důvody jsou ale zřejmé: Díky reformám a později i kvůli krizi legitimita nového režimu založeného na svobodných volbách přestala kompenzovat tíživé sociální dopady. Přestalo se věřit velice rychle v lepší budoucnost a některé sociální skupiny začaly být ohrožovány – začala se jim snižovat životní úroveň.

Za příchylností ke komunistické straně tedy zřejmě není souznění s její ideologií, ale zájmové hodnocení minulosti i přítomnosti a osobní životní zkušenosti.

Daniel Kunštát v knize Za rudou oponou píše: „Více svobody způsobilo méně rovnosti ve výsledcích, více osobního rizik a odpovědnosti za vlastní osud a složitější výběr. To vyvolalo nostalgické vzpomínky na staré dobré časy.“

Zároveň, jak můžeme číst skoro každý den v médiích, došlo k porušování či obcházení zákonů, což vedlo k frustrující delegitimizaci majetkových rozdílů, a proto nemohlo být akceptováno jako vzor úspěchu a spravedlivé redistribuce statků. Úspěch začal být podezřelý.

Paralelně s tímto procesem se měnily i politické strany: Z jejich programů mizely obecné hodnoty a strany začaly pouze hájit zájmy různých skupin obyvatelstva. To pochopili rychle komunisté a začali sociálně slabé skupiny oslovovat.

Z posledního průzkumu voličů KSČM Sociologického ústavu Akademie věd z roku 2010 vyplývá, že 27 procent z nich má neukončené základní vzdělání, 43 procent se vyučilo, 20 procent má střední vzdělání a 10 procent absolvovalo nějakou vyšší školu. Z toho bezmála 53 procent tvoří nepracující důchodci.

Velká část těchto lidí je založena protidemokraticky, i když nejméně třetina z nich odmítá návrat ke komunismu a není ochotná akceptovat ani jiný nedemokratický režim.