Asi jsem naivní. Multižánrovou kulturní akci (opakuji: kulturní akci) Dny Jeruzaléma 2015, která se bude konat 19. a 20. května v Plzni, jsem považoval za samozřejmou a bezproblémovou.

Nenapadlo mě, že by mohla vyvolat kontroverzi. Přesto k mému úžasu kontroverzi vyvolala. Politickou, jak jinak. Vznikl otevřený dopis proti jejímu konání, za níž stojí vesměs levicově smýšlející osobnosti. Namátkou: novinář Petr Uhl, exministr zahraničí Jan Kavan, exposlanec Vladimír Laštůvka, pražský zastupitel Matěj Stropnický. Vedle toho existuje petice adresovaná Evropské komisi s podobným obsahem, kterou podepsaly zahraniční osobnosti včetně několika známých antiizraelských „firem“, mezi nimiž na předním místě figurují Roger Waters (Pink Floyd) a filozof a lingvista Noam Chomsky.

Co těmto lidem vadí? Realita. Že Jeruzalém je hlavním městem Státu Izrael.

Ve zmíněné českém otevřeném dopise se píše:

V roce 1947 a pak znovu v roce 1948 bylo město Jeruzalém prostřednictvím rezolucí VS OSN prohlášeno mezinárodním společenstvím za Corpus Separatum. To znamená, že se Jeruzalém měl stát mezinárodním městem, které nepatří žádnému státu. V roce 1980 byl ale Jeruzalém v rozporu s mezinárodním právem státem Izrael anektován a prohlášen za jeho hlavní město.

Takto napsáno se věc jeví tak, že do roku 1980 byl Jeruzalém mezinárodním městem, v roce 1980 ho Izrael obsadil a učinil z něj své hlavní město. Tak tomu samozřejmě není.

Ačkoli plán OSN o rozdělení britského mandátu Palestina počítal s tím, že Jeruzalém nebude součástí ani arabského, ani židovského státu, odmítnutí tohoto plánu všemi arabskými státy i samotnými palestinskými Araby, které vyústilo ve válku proti Státu Izrael, způsobilo, že situace se reálně vyvinula docela jinak. Válka z let 1948/1949 skončila stanovením linie příměří, která vedla skrz Jeruzalém: ten byl v důsledku toho rozdělen. Západní část připadla Izraeli, východní včetně Starého města a Chrámové hory nově vzniklému státnímu útvaru – Jordánsku (to se transformovalo ze Zajordánska připojením Západního břehu Jordánu a východního Jeruzaléma).

Izrael pak učinil ze západního Jeruzaléma své hlavní město. Neexistují důvody, proč by to nemohl udělat. Kdo zná dějiny izraelského národa, pochopí, že jiné město než Jeruzalém nepřichází jako metropole izraelského státu do úvahy. Paradoxně k tomu tehdy přispěli sami Arabové: tím, že nerespektovali rozhodnutí OSN o rozdělení Palestiny a místo ustavení palestinského arabského státu zahájili válku proti palestinskému židovskému státu.

Jeruzalém byl rozdělen mezi dva státy, Izrael a Jordánsko, dalších bezmála dvacet let – a byl by možná dosud, kdyby Arabové nevyprovokovali další válku. Řeč je o červnové válce 1967. Také tu Arabové prohráli. Jestliže Zajordánsko vyšlo z první arabsko-izraelské války územně posíleno (o necelých 5700 km² ziskem Západního břehu a východního Jeruzaléma, díky čemuž se mohlo přejmenovat na Jordánsko – zemí ležící na obou březích Jordánu), v sedmašedesátém se situace obrátila. Izrael obsadil Západní břeh a východní Jeruzalém. Východní Jeruzalém byl připojen ke stávajícímu hlavnímu městu, západnímu Jeruzalému, a Základním zákonem z 5. 8. 1980 byl (po schválení parlamentem) prohlášen, celý a nedělitelný, za hlavní město moderního židovského státu.

Tolik základní fakta.

Zbývá jedna nejasnost, na kterou nám dluží odpověď autoři výše zmíněného otevřeného dopisu proti plzeňským Dnům Jeruzaléma. Jde o toto: jak známo, palestinští Arabové si nárokují (někteří východní, jiní celý) Jeruzalém jako hlavní město svého budoucího státu. Pokud by stát Palestina reálně vznikl a jeho metropolí se stal východní Jeruzalém, také by nedošlo k naplnění představy OSN o Jeruzalému, „který nepatří žádnému státu“ (jak se v dopise píše). To odpůrcům plzeňských Dnů Jeruzaléma 2015 nevadí?

A takto bychom mohli pokračovat dál. Zatímco Izrael je kvůli Jeruzalému soustavně na tapetě, kdo kdy stejně intenzivně kritizoval Zajordánsko (později Jordánsko) za to, že 18 let okupovalo východní Jeruzalém? Kdo kdy hlasitě hovořil o nezákonné anexi východního Jeruzaléma Zajordánci? Naopak: v této věci bylo vždy ticho po pěšině: ten špatný v kauze Jeruzaléma byl pouze a jenom Izrael. A tak je tomu dodnes.

Anebo: řekl někdy někdo ze Západu představitelům palestinských Arabů v čele s Abbásem: palestinský stát ano, ale bez Jeruzaléma? Neboť, nemají-li na Jeruzalém nárok Židé (jak lze dovodit z obsahu otevřeného dopisu proti Dnům Jeruzaléma), nemohou ho mít ani Arabové.

A ještě něco: z otevřeného dopisu není zřejmé ani to, o co ve věci Jeruzaléma jeho signatářům vlastně jde. O Corpus Separatum? O nové rozdělení města? O to, aby se celé město stalo metropolí Palestiny? Anebo jen jeho východní část?

V dopise signatáři uvádějí: jde o to, že „město Jeruzalém v žádném případě nepovažuje (EU) za izraelské“. Není-li izraelské, tak jaké tedy?

Nastaly v dějinách světa teritoriální změny, s nimiž nelze dělat nic jiného, než se s nimi smířit. Jiné byly hranice Rakouska-Uherska po první světové válce, jiné hranice Německa, Polska, SSSR nebo Československa po druhé světové válce, jiné hranice Zajordánska po arabsko-izraelské válce 1948/1949, jiné hranice Jordánska po červnové válce 1967. A tak dále.

K realitám dnešního světa patří také sjednocený Berlín – a sjednocený Jeruzalém. První jako nedělitelné hlavní město demokratické Spolkové republiky Německo, druhé jako nedělitelné hlavní město demokratické židovské republiky v Palestině. Čím dříve to bude pochopeno, tím lépe.