S totalitou máme zatím mnohem více zkušeností než se svobodou. Proto jí rozumíme víc, je nám bližší, jde nám lépe. Takže asi ještě pár let potrvá, než se to u nás doopravdy změní.

Někdy se mi zdá, že celých pětadvacet let neděláme skoro nic jiného než to, že srovnáváme dobu Před a Po. Vidíme plusy a mínusy na obou stranách, jsme zmatení a neumíme se rozhodnout, co vlastně chceme.

Chudý socialismus a nesvobodu nebo bohatý kapitalismus a nejistotu? Pečovatelský stát a sociální jistoty na věčné časy nebo tvrdý výcvik v péči o sebe a o své nejbližší?

Bohužel disponujeme nejenom slabým názorem, ale především slabým charakterem. Není divu. Nejsme generace, které přešly poušť - jsme spíše generace, která přispěly k tomu, že to u nás v některých ohledech ještě pořád vypadá jako na poušti.

Navíc jsme zatím neměli moc štěstí na režim. Během posledního století se hned tři extrémistické systémy podílely na naší duchovní devastaci. Doznívala staletá totalita klerikální, která nařizovala lidem, jak mají věřit, koho mají poslouchat a kam mají posílat část svých příjmů. To všechno pod hrozbou, že jakákoli neposlušnost Velkého Zprostředkovatele Spásy bude mít za následek, že skončíme v pekle.

Nacismus odvlekl část naší elity do koncentračních táborů (peklo, kterým nás předchozí totalita pouze strašila, bylo proti tomu zlaté!) a zbytek elity si pozval na kobereček a nechal ji hajlovat, tedy vzdát se veřejně svého přesvědčení a své důstojnosti výměnou za holý život.

Komunismus tuto mocenskou metodu mírně změkčil a současně více sofistikoval, proto se u moci udržel déle. Lidem ponechal něco víc než holý život – zajistil jim práci, bydlení, plošné přídavky na děti a důchod, výměnou za to, že se vzdají svobodného myšlení, mluvení, podnikání a cestování. Elity? Část emigrovala po nástupu bolševiků, část v průběhu jejich vlády. Zůstali pouze dělníci, rolníci, pracující inteligence a několik prognostiků.

A my se každý rok 17. listopadu ptáme: Něco lepšího by nebylo?

V 17. kapitole starozákonní Knihy přísloví se píše, že „lepší je suchý kousek chleba a s ním klid“. Když jsem se v den 25. výročí listopadové revoluce vracel z ranního joggingu, potkal jsem v lese takovou tu typickou výpravu českých důchodců. Byli na výletě. Přátelsky se spolu bavili, pojídali chléb a byli evidentně v klidu. Napadlo mě, že tohle je ten nejlepší projev skutečné politické svobody – když se vám politika neplete do života a vy si můžete užívat toho, co vás těší.

Jenže to jsou důchodci. Lidé, co mají své kariéry ze sebou, děti vychovali, svoje potřeby minimalizovali a na jejich penze stát stále ještě má. Co my ostatní?

Nezbývá než pochopit, co se od nás očekává v tom relativně novém systému, kterému se říká kapitalismus.

Marxisti nám úspěšně vsugerovali negativistické přesvědčení, že kapitalisti jsou vykořisťovatelé. Slovo „kapitalismus“ odvozovali od slova „kapitál“, patrně kvůli propagaci Marxova stejnojmenného spisu. Ale možný je i pozitivní výklad, kdy slovo „kapitalismus“ odvozujeme od slova „caput“, tedy „hlava“. Musím přiznat, že se mi tento výklad líbí, hlavně proto, že mi připadá logický. Protože kdo myslí, ten se nejspíš prosadí. Nejenom v tomto, ale v jakémkoli systému. Nejenom v létech tučných, ale i hubených.