7.12.2019 | Svátek má Ambrož, Benjamin


SPOLEČNOST: Jsem xenofob nebo xenofil?

12.9.2015

Česká diskuse o imigrační vlně, která zaplavuje Evropu, je až neuvěřitelným způsobem polarizovaná. Musíte být buď pro uprchlíky, nebo proti nim. Běda, když máte nejednoznačný názor!

V diskusi o imigraci zaznívají prakticky jen hlasy pro, nebo proti – skoro žádné šedé tóny. Češi na uprchlíky buď nadávají, odsuzují je a nenávidí, nebo je milují, vítají a nekriticky obhajují. Tyhle dvě protikladné mentality se spolu bouřlivě střetávají přesto, že naprostá většina domácích občanů nemá osobní zkušenost nejen s imigranty, ale většinou ani s jinými kulturami.

Poněkud neskromně si myslím, že z toho trochu vyčuhuju. Jako novinář a amatérský kulturní antropolog jsem prožil asi tři roky života na řadě cest po různých asijských zemích, převážně islámských. Namátkou jsem projel třeba Írán, Pákistán, Ujgursko, Bangladéš, Indonésii nebo Malajsii, většinu z nich opakovaně. Profesně jsem se zabýval etnickými a náboženskými konflikty v bývalé Jugoslávii, na Srí Lance, v Kašmíru nebo v jihozápadním Myanmaru. Přes dvacet let popularizuju odlišné kultury v českých časopisech, pořádám o nich přednášky, píšu knižní průvodce, natáčím reportáže pro cestovatelský pořad Objektiv.

Přesto (nebo právě proto) si zachovávám kritičnost. Právě na cestách si totiž palčivě uvědomíte, že multikulturalismus je nesmysl a vzájemné soužití různých skupin lidí takřka vždy vyvolává konflikty. A doma v Česku jsem to teď schytal z obou stran.

Přehlížeči problémů

Nekritičtí zastánci imigrantů ze mě udělali xenofoba, nácka a rasistu. V několika článcích jsem si totiž dovolil napsat, že imigrační vlna Evropu ohrožuje a že má u části uprchlíků i velmi stinné stránky:

- kulturní nekompatibilita (“Proč bych se přizpůsoboval a měnil své zvyky? Ať se mi přizpůsobí Evropané!”),
- odlišné pracovní návyky, respektive jejich absence (pasáček koz ze Sahelu nejspíš nezačne chodit na šestou makat do fabriky s píchačkami),
- přehnaná ekonomická očekávání (“Všichni Evropané mají vilu s bazénem a auto a já to chci taky a hned!”),
- zátěž pro evropské sociální systémy (“Jsem váš soused z Afriky, mám vás všechny rád, budu u vás bydlet a vy mi to budete platit!”),
- odlišné normy pořádku a hygieny.

Základní problémy jsou tři: 1. imigrantů je prostě moc, 2. podle statistik tvoří skoro polovinu z nich klasičtí ekonomičtí běženci, kteří jen jdou “za lepším” (ne tedy uprchlíci před válkou, kterým je samozřejmě třeba pomoci), 3. mezi imigranty je vysoké procento muslimů. Ano, těch muslimů, za kterými do jejich zemích tak rád jezdím a se kterými si odtamtud přivážím jen pozitivní zkušenosti.

Naprostá většina muslimů jsou pohostinní a přátelští lidé. Pokud ale máte jen elementární vhled do historie a současnosti muslimských zemí, je vám jasné, že demokratická a liberální Evropa s islámem prostě nejde dohromady. Skoro všude, kde se islám setkává s jinými nábožensvími nebo se sekularismem, nastávají problémy. To není žádná xenofobie, to je realita – a to mám pro antimuslimské demagogy typu Konvičky nebo Okamury jen slova nejhlubšího pohrdání.

Napište ale tyhle zcela věcné argumenty do novin nebo na Facebook a rázem jste vyvrhel slušné společnosti. Vrcholné drzosti jsem v očích nekritických zastáců imigrantů dopustil tím, že jsem na svém facebookovém profilu sdílel fotky z budapešťského nádraží Keleti a vlaků a autobusů, kterými uprchlíci cestovali z Maďarska do Německa. Jsou na nich doslova záplavy odpadků a poházených věcí, které imigranti dostali od lidskoprávních organizací a aktivistů. Těch dárků na přivítanou si prostě vůbec nevážili. Zničili je a pohodili na zem. Bordel je slabé slovo – jako kdyby se snad nádražím Keleti a vlaky a autobusy prohnalo stádo zdivočelých goril. Podívejte se sami:

Keleti 1
Keleti 2

Viz také fotky z vlaku zde a fotky z italsko-rakouské hranice zde . Na obou odkazech se také dočtete, jak agresivně se masa migrantů chovala při pokusu dostat se do Rakouska.

“Zakázané” fotografie

Mohou fotky lhát? Nejspíš ano, protože se na mě obratem sesypala smršť protestů a osobních útoků:

– “Takové fotky by se vůbec neměly zveřejňovat, protože jen vyvolávají nenávist k našim hostům! Copak nemáš rozum a trochu lidskosti?!”
– “Ty fotky jsou určitě zmanipulované! Někdo nafotil vlaky a autobusy po řádění fotbalových fanoušků, aby imigranty zdiskreditoval. Naletěl jsi, a to si říkáš novinář?!”
– “Naprostá většina vlaků a autobusů po imigrantech zůstala čistá. Tohle jsou záběry až poté, co si úklidové čety těch pár odpadků nakupily na jednom místě, aby se jim to líp uklízelo.”
– “99 % imigrantů jsou čistotní a slušní lidé. Tenhle binec udělo jen to jedno procento, které ostatní bohužel neuhlídali. Jenže ty je všechny házíš do jednoho pytle!”
– “Fotky jsou součástí cílené diskretitační kampaně a sdílejí je jen náckové a fašouni. Tím, že je sdílíš i ty taky, se z tebe taky stává nácek a fašoun. Styď se!”
– “Za ten bordel nemůžou imigranti, ale maďarská policie. Nacpala ty chudáky do vlaků a autobusů, nechala je tam desítky hodin bez vody a pak je odlifrovala do Německa jako kdysi Židy do koncentráku. To se pak nediv, že imigranti neudrží pořádek, když jim jde o život!”
– “Ty děláš, jako kdybys sám nikdy nehodil na zem papírek! A vůbec, před pár lety ses vožral a poblil, však si to dobře pamatujeme!”

Podobně bizarními argumenty se do mě přitom pustili i moji přátelé, které jsem považoval za soudné a kriticky smýšlející lidi. Jsou schopni vymýšlet nejsložitější vysvětlení a obhajovat neobhajitelné, ale nejsou schopni podívat se na ty fotky a zeptat se sami sebe: “Pokud je někdo schopen nechat po sobě takový bordel, jak se asi bude v Evropě integrovat? Jak se zařadí mezi nás, kteří způsobně házíme papíry do koše a ne na zem? A když někde žádám o azyl, neměl bych se náhodou chovat jako host a snažit ukázat v co nejlepším světle?”

V hledáčku českých rasistů

Odpůrci imigrantů ze mne naopak udělali xenofila a sluníčkáře (bez ohledu na to, že jde o zcela bezobsažnou nálepku) a propagátora islámu. V několika článcích jsem totiž napsal, že muslimové nejsou jednolitá masa, ale pestrá mozaika. Sekularizovaný turecký alevita nebo názorově otevřený íránský šíita je prostě něco jiného než radikálně sunnitský terorista z Islámského státu, jehož vznik podle statistik notabene podporuje jen 2,6 % světových muslimů. Tedy zanedbatelná část.

Navíc jsem si dovolil napsat, že vybranou část imigrantů bychom měli přijmout s otevřenou náručí. Třeba vzdělaní a pracovití syrští křesťané by pro Českou republiku byli stejným kulturním a ekonomickým přínosem jako před lety Vietnamci. I oni byli imigranti a dneska jsou jedni z nás.

Za tahle slova jsem se ocitl na seznamu českých xenofilů, který sestavuje tvrdě rasistický server White media (viz zde).

brez-screen


Zablokovaný post na Facebooku

A teď se v tom vyznejte. Kdo tedy jsem? Xenofob nebo xenofil? Jako kdybych se náhle ocitl na fotbalovém stadionu plném šílících rowdies z obou týmů, kteří mne střídavě chytají za klopy a křičí: “Jsi Sparťan? Jsi Slávista? Dobře si rozmysli, co odpovíš, nebo ti rozbijeme hubu!” Ať odpovím cokoli, stejně mi ji rozbijou.

Svůj FB post s fotkami imigrantského bordelu jsem nakonec musel zablokovat. Jeden můj dobrý přítel (jinak velmi vzdělaný a soudný muž) mi tam totiž začal postovat tvrdé urážky a kompromitující osobní informace – za to, že jsem si dovolil na uprchlících nevidět jen to pozitivní. V jeho očích jsem se stal náckem. Zrovna já, který toho v Česku pro porozumění cizincům tolik udělal. Zrovna já, který před pár lety vyhrál první cenu v novinářské soutěži Příběh uprchlíka, pořádané vysokým komisariátem OSN pro imigraci (UNHCR). Zbláznil se snad ten člověk? Naočkovala ho snad Šabatová virem sluníčkářství, který u něj vymazal schopnost kritického myšlení?

Co se to s námi tváří v tvář imigrační vlně děje? Polovina Čechů jako kdyby prodělala multi-kulti lobotomii a nekriticky vítá všechny imigranty bez rozdílu. Druhá polovina jako by byla posedlá nějakým reinkarnovaným Hitlerem a všechny imigranty by nejraději vyhnala a postřílela. Uprchlický problém přitom není černobílý, ale velmi mnohovrstevnatý a nejasně strukturovaný. Kdo na něj má jasný názor (a to na jakoukoli stranu!), je buď hlupák, nebo demagog.

(Autor je novinář)



TIPY NA VÁNOCE: Ježíškův seznam pro malé i velké
TIPY NA VÁNOCE: Ježíškův seznam pro malé i velké

Bonami vám představuje oblíbené hračky a moderní vychytávky, se kterými nadchnete malé děti i vybíravé teenagery. Ať už hledáte vánoční dárek pro batolící se neteř, dítě školou povinné, či dospívajícího syna, neodejdete bez inspirace.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.