Nedávno jsem napsal článek na NP Kupujeme leklé ryby a boty do rakve.

Jak se říká, každý dobrý skutek bude po zásluze brzy potrestán. A taky že jo! Zazvonil telefon z Anglie a můj dlouholetý kamarád, co jezdí do Prahy prakticky každý měsíc, mne přátelsky oslovil: „Ty vole! Co to tam píšeš za kraviny! Kdo dneska u nás chodí v botách do rakve...“

Nakonec se vysvětlilo, že kamarád to četl ve spěchu a nějak mu ušlo, že nejde o to, že my osobně bychom jedli smradlavé ryby a chodili v papírových botách. Ale že se nás k tomu snaží ve věcech obecných donutit tzv. „progresivní aktivisté“, většinou pitomí od přírody, ale i ideologicky školení v Bruselu. A také instruováni zvláště silně americkou ambasádou nejen v době presidentování Obamy, ale i dnes. Jen to úplně, ale úplně nejlevnější ze všech levných věcí je možno koupit za erární peníze!

Aby to tak fungovalo, byly vytvořeny příslušné zákony a směrnice. Zastrašování pomocí trestních oznámení, vyšetřování policií a podáváním trestních žalob prokurátory. Situace došla tak daleko, že 19.7.2018 vydal Nejvyšší státní zástupce prohlášení, že oni a policie údajně za nic nemohou. Prý bylo policií a prokurátory realizováno „jen“ 438 případů vyšetřování za výkonu funkce komunálních a krajských politiků. Poněkud však zapomněl dodat, že se velká část jednotlivých případů týkala najednou desítek místních a krajských zastupitelů, starostů a několika hejtmanů. Odhaduji, že tak v letech 2013 až 2017 bylo vyšetřováno cca 3500 různých volených zástupců lidu a následně pak několik desítek až stovek stanulo před soudem. Až před soud se dle tvrzení nejvyššího státního zástupce Zemana v uplynulých pěti letech dostalo 49 případů a pravomocný odsuzující rozsudek padl ve 24 z nich. V 16 případech došlo k úplnému zproštění viny, v 19 k částečnému. To znamená, že několika tisícům volených místních a krajských zastupitelů byl zničen život. Situace je tak vážná, že mnohde nelze sehnat vůbec lidi, kteří by do obecních voleb chtěli kandidovat. Ale o tom snad jindy.

S kamarádem jsem si to vysvětlil, ale je možné, že jsem to poněkud blbě a nejasně napsal. Dumal jsem o tom cestou autem z Prahy do Chomutova. A jak bych to napravil. Vzpomněl jsem si, jak jakýsi mladý historik napsal do novin o tom, že on, narozený po roce 1968 při čtení dokumentů z těch let, při sledování záznamů zpráv, i při čtení tehdejšího tisku velice často ztrácí přehled o tom, co čte. Nechápe smysl a pak těžce pátrá po souvislostech. Je to psané česky, ale při moha frázích a obratech mu dnes v hlavě naskakují obrázky, které se pak ukáží jako nesmysl. Prostě je to čeština z jiného světa.

Včera jsem také náhodně diskutoval se sudetským Němcem, který se u nás nejméně jednou ročně zastavuje, podívat se na rodný dům a poklábosit. A jehož vzpomínky na konec války 1945 v Krušných horách jsem použil ve své knize „Krvavé dozvuky války 1945“ (Grada). Kterou jsem mu při minulé jeho návštěvě věnoval. Ještě umí částečně česky. Jako kluk totiž chodil do českých škol, než jej odsunuli. Neboť odchod sudetských Němců nekončil rokem 1946, ale spíše roky 1968 až 1970. To zase netuší většina Čechů a sudetský landsmanšaft to usilovně tají.

Bylo to dlouhé a složité diskutování a vysvětlování, když mi chybělo německé slovo (byla u toho jeho žena), snažil se mi pomoci českým slovem, které si pamatoval. Jeho otázky se týkaly toho, jak je možné, že můj otec jako levicový odbojář za okupace, byl pak na dlouhá léta komunisty zavřený. Nejprve nedůvěřivě poslouchal, když jsem mu říkal, že po válce nebyli jen postiženi jen sudetští Němci, ale že stalinisté zavřeli velkou část našich vojáků z Anglie a taky nemálo těch, co přišli s generálem Svobodou z Ruska. A pak partyzány ze Slovenska a také československé odbojáře proti Němcům. O tom, jak říkal, oni jako sudetští Němci prakticky nevědí.

A tak mi došlo, že protože NP má mnoho čtenářů v zahraničí, že také oni „mnohé nevědí“, a že by bylo dobře je poněkud „uvést do obrazu“. Plno z nich přijelo do staré domoviny jedinkrát krátce po listopadu 1989 a mají v hlavě obrazy Česka z té doby. Anebo tady vůbec od své emigrace nebyli.

A ti, co se zajímají o starou vlast (díky za ně) pak z toho mají v hlavě bramboračku.

Když jsem psal o těch „smradlavých rybách“, zdá se, že jim v zahraničí v hlavě vyběhly u nás tak časté články a reportáže, hlavně v České televizi, a idiotské bláboly, které si posílají navzájem po internetu důchodci (i já jsem důchodce), jak tady jíme jen odpadky a musíme si jezdit kupovat „levnější a kvalitnější“ jídlo do Německa.

No, jídlo mají v Německu v supermarketech většinou dobré, ale to, co je dobré, je podstatně dražší. Laciných šmejdů tam najdete taky plno. Češi jsou ovšem - po svých dlouholetých zkušenostech už od protektorátu a vycepovaní za bolševika - mistři v nakupovací turistice. Mají perfektně zmáknuté slevy v Německu a Rakousku. Hodně se tam kupuje krmení pro psy a kočky, to je fakt levnější, něco málo z jídla ve slevách a hlavně oblečení. Německé, francouzské a jiné zahraniční firmy, co u nás provozují supermarkety a hypermarkety, dováží rády loňské módní zboží (a pak na něj dají slevu třeba 70 %) a hlavně nemají i jiné velikosti než ty, co sednou mladým hubeným holkám a klukům. Takže sehnat u nás v konfekci oblečení třeba na mne je problém. Nejen cena, ale i velikost! Mnoho mladých pak létá „low cost“ aeroliniemi do Londýna, tam letí nějaké letadlo z Prahy snad každou půlhodinu.

Téměř ani slovo se ovšem nedočtete o tom, že Němci, Rakušané a Slováci jezdí běžně nakupovat do Česka. Výběr veliký a ceny mírné (vynecháme-li podvody západních firem, co do stejného salámu pro Západ dávají 85 % masa, a pro Východ třeba jen 60 %. To ale už každý zná!).

Tak něco o nakupování v Česku. Zapomeňte na Jednoty a Včely a jiné krámky, co přežívaly ještě na začátku 90. let. Dnes je v ČR více než 120 - slovy sto dvacet - shoppig center. Jsou všude. Nová, moderní, velkorozměrová. S velikými parkovišti na auta.

Klasika center, kde nakupují cizinci, jsou shopping centra ve městech jako Karlovy Vary, Chomutov, Most, České Budějovice a na Moravě Brno. Z Vídně a z Bratislavy je do Brna kousek. Každý, kdo jezdí kolem Brna, ví, že když tam začnou v supermarketech slevy, hlavně v obchodním centru Olympia Brno na dálnici na Slovensko, přestože to má vlastní obrovská parkoviště, stojí auta jedoucí na nákupy ze zahraničí až na sjezdech z dálnice. Tož tak.

Slova, slova, slova, pravil klasik. Co něco konkrétnějšího, řekne si čtenář třeba z Austrálie. Tak tedy fakta: Ve čtvrtek 18.7 2018 jsme se zastavili na nákup v Chomutově v Globusu. Což je známý obchodní řetězec. V Chomutově jsou dvě nákupní zóny. Jedna starší a menší u Globusu a druhá na rychlostní silnici na Most, zvané místními „koridor“. Což je dálnice nemající parametry předepsané EU, a tak se jí nesmí říkat úředně dálnice. Ta vede mezi oběma městy mezi mladými, třicet, čtyřicet let starými lesy a kolem velkých vodních ploch - vodní nádrže Újezd a dalších několik menších jezer. Dále u dálnice jezero Matylda, už něhož je známý mezinárodní automobilový okruh, až pak na konci veliké jezero Most. Vše místech, kde byly před lety otevřené velkodoly na hnědé uhlí a výsypky. Obrázky z tehdejší zničené krajiny dodnes používají zelení magoři a Greenpeace a snaží se předstírat, že to tam všude vypadá dodnes stejně.

Nákupní park Chomutov je hned vedle dálnice a kousek od překrásného zoo parku Chomutov, slavného Kamencového jezera a vodní nádrže Otvice, a najdete v něm velkoprodejny Kaufland, Baumax, Asco nábytek, Tesco Chomutov, Auto Kelly, KFC, a mnoho dalších (vše naleznete lehce na Googlu). Ale nemáme to na cestě, a tak jsme jeli ke Globusu. U něj je taky, jako u mnoha obchodních center veliká benzinová pumpa kde jsou levnější pohonné hmoty. O cca 1,50 Kč proti běžným pumpám, a o cca 2,50 až 3 Kč oproti dálničním. Jo a taky levnější než v Německu.

Při příjezdu jsem začal dumat, jestli není v Německu nějaký svátek. Všude samé auto s německou SPZ. Menší parkoviště bylo plné a na hlavním jsem našel volné místo až ve vjezdu parkovací stanoviště č.8. Každý vjezd má, tuším, ve dvou řadách 30 až 40 parkovacích míst po jedné straně, celkem tedy cca 60 až 80 míst x 8 = to znamená, že bylo obsazeno 480 až 640 míst, s dalšími bočními stáními asi tak 1000 aut. V cca 12.30 hod. Kolik a jaké obchody tam jsou, si račte najít na jejich propagačních stránkách. Důležitý je také veliký nápis RESTAURACE, kde se slušně a levně jí, takže je tam na obědy nabito. Pokud si, milí krajané, pamatujete „stravenky“, kterými se platí jídlo v restauracích, tak ty fungují doposud. Většina firem, pokud nemá vlastní jídelny, je poskytuje v rámci výplaty svým zaměstnancům. Je to daňově výhodné.

Ve vchodu do budovy supermarketu jsem byl ihned upoután reklamou „Scan and Go“. Z ní jasně vyplývá, že němečtí zákazníci jsou zde častými a váženými hosty. Orientační nápisy a podobné informace jsou dnes v pohraničí, v obchodech i jinde, už také často česko-německé (v Karlových Varech česko-ruské). A nikdo se nerozčiluje. Jen se tuhle zaradovala v Globusu jedna pokladní: „Hurá, někdo mluví česky!“

Možná vás překvapí, kolik západních zákazníků jezdí nakupovat potraviny do Čech. Prostě nákupy jsou zde výrazně levnější než u nich doma a věci jsou kvalitní. Chleba a pečivo a většina jídla je pro Němce za hubičku. A to nemluvím o pivu, vínu a šnapsu! A tak jezdí a jezdí a nakupují. Včetně nákupu benzinu anebo nafty. Dopřávají si také obědy či večeře.

Možná jste četli výkřiky v českém parlamentu, jak by se měla omezit ve velkých obchodech prodejní doba (původně to chtěli u všech obchodů), že prý mají prodavačky nárok na volné dny. Když lidovci předstírali, že je to kvůli tomu, aby se mohli lidé věnovat „vyšším duchovním potřebám“, tak už byli směšní. Odboráři zase bojovali za práva pracujících na odpočinek a volné večery, na což jim bylo ironicky odpovězeno, že by to mělo tedy platit také pro elektrárny a plynárny a nemocnice. Ne?!

Socialista poslanec Bublan bojovně vyjmenovával milion důvodů, proč by se mělo ulevit nebohým pracujícím ženám. A omezit provoz českých obchodů. Nakonec po celém tom povyku mají podle nařízení zavřeno jen velké obchody nad 200 m²,a i to jen sedm dní v roce. Prodávat se jinak smí, od kdy do kdy firma chce. Většinou jsou supermarkety a hypermarkety otevřeny od 7 anebo 8 hodin do 21 až 22 hodin, a to každý den.

A to je to, o co jde. V Německu po 18 hodině nekoupíte nic, jen na pumpě, stejně tak v Rakousku. V sobotu bývá u nich otevřeno maximálně do 12 hodin, v neděli zavřeno. A tak se Němci a Rakušáci naučili jezdit nakupovat k nám.

A pokud nevíte, odkud vane vítr (v tomto případě vane z německých, rakouských a částečně i slovenských filiálek nadnárodních řetězců), tak prostě nemůžete pochopit, o co jde. Potom občas píší lidé, a to včetně místních, pomatené příspěvky na internetu. Ti místní jsou většinou buď magoři, anebo někým placení pisálci, zatímco krajané v zahraničí většinou vůbec nechápou, o co jde. No, pokud jde o našince, informovaný je jak který. Jak jsem už psal, jak jsme s kamarádem, rodilým Pražákem, nedávno diskutovali o stavu Václavského náměstí. Shodli jsme se, že by se s tím mělo něco udělat. Ale když kamarád začal navrhovat „vylepšení“, koukal jsem na něj jak vyoraná myš. Nakonec vyšlo najevo, že byl na Václaváku naposledy v listopadu 1989. Takže o současném stavu byl „dobře informován“ z Blesku. Což je bulvární tisk. Denně 959.000 čtenářů.

A tak je to s mnohým. U nás dodnes platí, jak zpíval J. Suchý, že „stalo se módou sezóny do nepravostí řádně tepat…“. A kdejaký nevzdělaný osel, co byl nejdál s cestovkou u Jadranu anebo na levném zájezdu v Egyptě na dovče, může psát a vykládat nesmírné hovadiny o nás Češích. A Česku vůbec. Znám těch po světě a mezi krajany rozšířených informačních hovadin tucty.

Nevím, mám-li o těchto oblíbených hovadinách, jako že Češi ve veřejné dopravě smrdí, že neznají svět, že se tady jen lže a krade atd., někdy napsat. Zda by to někoho zajímalo. Vyjádřete se, milí krajani i místní.

A k tomu přemýšlení si pusťte starou nahrávku Suchého „Kamarádi“: