Dozvídám se, sdělují předvolební plakáty našich komunistů, že už nejsou předvojem dělnické třídy, ba dokonce ani už nemají nic společného s „lidem“ ale jenom s lidmi. Jaký to posun, skoro jako tak zvaná nordická lest, ku které se hlásívali dělničtí a národní socialisté němečtí, když se vydali budovat socialismu navzdory židovské plutokracii.

Také nám zmizela, hned po listopadu, hvězda i se srpem a kladivem. To vše rudé jako krev dělnické třídy prolitá v boji za lepší příští a ve znamení neochvějného spojení dělnictva s rolnictvem. (Na pracující inteligenci se nedostalo a mně tu vždy nutně vyvstává spolužačka G. tážící se - dávno tomu, stalo se L.P. 1951 - u příležitosti vyplňování jakého předmaturitního dotazníku, zda může svého otce zařadit do dělnické třídy, když je tatínek hasič.)

Máme zde třešničky (či višničky?) zajisté rudé, ale odkud se vzaly? A proč právě třešničky?

Rozluštění tohoto tajemství nalézám v knížce Julie s. Salcherové (vyšla roku 2000 a nemohu být tudíž podezírán z její inserce, dávno je rozebraná) Kočky & bezkočky. Neb tam se autorka ve svém vzpomínání také vrací ku svému mládí na pražské umprum a rovněž k aféře, které školičku tenkrát, taktéž někdy roku 1951, rozechvěla. To si takhle zjara studenti dopřáli na protějších schodech Rudolfina třešně. Kdosi je tam zřejmě nedojedl a jakýsi zlosyn či zlodcera pak ozdobila sochu milicionáře střežícího ve vestibulu výdobytky dělnické třídy náušnicemi právě z třešniček.

Následovalo rozsáhlé vyšetřování za účasti StB a vypadalo to všecko děsně. I profesorský sbor byl otřesen a otřeseni byli jednotliví studenti přemýšlející o tom, jak vyvrátit, pokud za pachatele někdo označí právě je. Například skončí-li to právě jen vyhazovem ze školy. Soudruzi od StB byli nesmlouvaví a dávali najevo, že jsou přísnými zastánci nového řádu, který třešňové náušničky na milicionářích nestrpí..

To vše až do chvíle, kdy to přestalo bavit jistou F. a přiznala se, že ten zločin provedla právě ona. Naštěstí byl její tatínek taktéž u StB, dokonce plukovníkem, a skončilo to napomenutím soudružky za rozpustilost.

Já si myslím, že „think tank“ našich bolševiků tuhle příhodu měl kdesi zaznamenánu a když se po listopadu rozhodli, že učiní celou svou partaj právě jen takovým bratrstvem rozpustilců, a taktéž v rámci momentální nordické lsti, čili otázky strategie a taktiky, tak přišly třešničky ke cti. Už můžeš dávat třešničky na uši milicionáře, ba třeba i Lenina, lide, pardon lidi, a nic se vám nestane, ani k tomu nepotřebujete mít tatínka u StB.

Nu, plakát KSČM hlásající, že komunisté mají řešení, zas kdosi na Dobříši doplnil jeho náznakem. Dolepil tam GULAG.