K vítězství ve válce nestačí mít pravdu a odhodlání před bitvou – v našem případě před volbami. Je hlavně třeba používat účinnou taktiku.

A nejznámější vítězové dosáhli svých úspěchů tím, že převzali a zdokonalili taktiku svých protivníků. Kartaginský vojevůdce Hannibal léta vítězil a porážel Římany v jedné bitvě za druhou. Teprve když římský vojevůdce Scipio Africanus dokázal myslet a jednat jako Hannibal, porazil ho v klíčové bitvě u Zamy. Za první světové války velitelé zbytečně mrhali životy svých vojáků, když posílali jednu řadu pěšáků za druhou proti kulometům a ostnatému drátu. Teprve německý generál von Hutier přišel s taktikou úderných oddílů. Tuto taktiku dovedli k dokonalosti českoslovenští legionáři v Rusku, kdy nakonec pouhé dvě československé divize držely celou Transsibiřskou magistrálu. A podobně tomu je i v politických bitvách.

Marxisté se ze svých neúspěchů poučili. Viděli, že revoluce neuspěla. Proto s pomocí myšlenek tzv. Frankfurtské školy místo tvrdé, okamžité změny přišli s taktikou pochodu institucemi. Místo zničení institucí svobodné společnosti přišli s jejich postupnou infiltrací. Devastující účinky na společnost právě začínáme zažívat se všemi těmi gendery, multikulti, sebemrskačstvím bílé rasy a podobnými nesmysly.

Nebezpečné jsou hlavně proto, že nemají charakter „úderu palicí do hlavy“, ale jsou nám podsouvány plíživě, zahaleny do hávu nové lepší a spravedlivější společnosti. Tyto „myšlenky“ jsou pak naprosto systematicky vtloukány do hlavy především mladým humanitně zaměřeným intelektuálům, kteří je aktivně jako apoštolové šíří do společnosti. Toto nové „správné“ vidění světa je pak silně podporováno mainstreamovými médii. Na valnou část populace to působí jako droga. Chutná jí a chce stále víc a víc té „nové a správné“ spravedlnosti a přitom si ani nevšimne, že nás tyto společenské posuny vedou do záhuby a stejně jako drogy postupně a plíživě otráví organismus.

Rozumná část společnosti si naštěstí této plíživé změny začíná všímat, byť se značným zpožděním. Ale řešení hledají ve špatné taktice, chtějí nápravu hned, tedy ve volbách vyhrát rychle „palicí do hlavy“, a hledají rychlé mesiáše. Tudy však cesta k vítězství nevede. Neomarxisty neporazíme v jedné rozhodující bitvě, v jedněch volbách. Musíme se poučit, přebrat a vylepšit jejich taktiku. My prostě musíme provést svůj nikoliv pochod, ale návrat do institucí a především do škol a spolků.

A zde není malých rolí. Jak říkal již prvorepublikový ministerský předseda Švehla: “Organizujte se!“ Ve všech možných klubech a spolcích, ve výboru družstva i SVJ, i v tolik zatracovaných politických stranách. Myslete na budoucnost a předávejte své zkušenosti novým generacím, nebojte se zapojit do života vysokých škol a předávejte mladé generaci to dobré a zdravé, co dělá naši společnost úspěšnou a bohatou (duševně i ekonomicky).

Ano, dá to práci, stojí to čas i peníze. Ale brzo se dá obrazně řečeno přenést válka na území nepřítele a vlastní vojsko živit z cizích zdrojů. Kolik je jen nejrůznějších grantů a dotačních titulů, tak se o ně také přihlasme. Mnohdy stačí použít v žádosti nějaké to kouzelné slovíčko typu ohrožení, vyloučení, se speciálními potřebami a neodváží se nedat. Starosta se nemusí vyčerpávat marným bojem proti shora nařízené nesmyslné pracovní pozici na úřadě (koordinátor, správce agendy apod.), ale prostě ji natvrdo obsadí normálním člověkem. A tak dál, houšť a větší kapky. Půjde to. Vyhraje ten aktivní, kdo obsadí klíčové instituce. Mějme to na paměti!