Se soukromými učiteli angličtiny se snad roztrhl pytel. Stačí kliknout myší na tu správnou adresu na internetu a můžete si vybrat lektora v místě bydliště, studenta či někoho staršího, muže či ženu nebo rodilého mluvčího. I já jsem zkusila touto cestou najít toho pro mě ideálního učitele angličtiny. Ale nebylo to úplně snadné.

Rozhodla jsem se, coby matka na rodičovské, využít čas a vylepšit si svou angličtinu individuálními soukromými hodinami. Ve spoustě nabídek jsem si nakonec vybrala lektorku bydlící v sousední ulici, měla jsem to k ní, co by kamenem dohodil. Zkrátka ideální využití času, když dcera po obědě spí.

V menším panelákovém bytě mě přivítala zřejmě vdaná paní s dětmi, soudě podle nápisu na zvonku, bot v předsíni a různě poházených hraček, výuka probíhala v obýváku, u stolku. Lektorka pobývala několik let v Kanadě a nabízela super kanadskou učebnici za čtyři sta, ovšem v případě, že ji už nebudu chtít, mi nabídla, že ji ode mě odkoupí, což mi připadalo celkem fér. Horší by bylo, kdybych chtěla „jet“ podle jiné knížky, to bych si musela hledat i jinou lektorku. Lekce bych si musela předplatit na celý měsíc, což pro mě bylo poněkud nepraktické, mám nepravidelný režim, a také vyžadovala přípravu na hodinu a domácí úkoly. Na ukázkové hodině mě neustále vychvalovala a na další, už placené, snad nebylo věty, ve které by mi neopravila výslovnost, takže se jí podařilo docílit toho, že ke konci hodiny jsem se už málem bála otevřít pusu. Nějak mi to celkově nesedlo, spíš intuitivně než abych dokázala říct proč.

Další učitelka angličtiny, kterou jsem si vybrala, žila v USA a celou první hodinu mi zadávala věty na překlad. Prý na rozjezd. Vypadala sympaticky, studovna byla v malé místnosti sousedící se salonem krásy (takže hned po vylepšení znalostí se můžete nechat vylepšit sami), na stole hořela svíčka navozující téměř spirituální atmosféru. Jako vedlejší činnost má, jak se později dozvídám z jejích webovek, i homeopatii, což se mi zdá jako docela netradiční kombinace služeb. Líbilo se mi, že lektorka neprudí s domácími úkoly ani přípravou a často mě chválí a povzbuzuje slovy „jste chytrá, určitě na to přijdete“ nebo „to určitě víte“. Ale když už jsem asi třetí hodinu celých čtyřicet pět minut jen četla české věty a překládala je, došlo mi, že tohle asi také nebude to pravé ořechové. Navíc na mé dotazy, proč se příslovce ve větě dává tam, kam se dává, odpověděla, že je to podle citu a já i se svými minimálními znalostmi věděla, že na to existuje nějaké pravidlo, jen jsem si ho v té chvíli nedokázala vybavit. A tak mě ani tato žena nepřesvědčila, že by mi mohla ve studiu angličtiny pomoci.

Třetí pokus. Tentokrát věnuji poprvé pozornost vzdělání lektorek. Asi to nebude úplně od věci. Vyberu si lektorku s pedagogickým jazykovým vzděláním poblíž místa, kde bydlím. Dokonce mi ukázala diplom z vysoké školy, což mě zarazilo, protože by mě ani ve snu nenapadlo, že by ho neměla, když v nabídce měla uvedeno vysokoškolské vzdělání. Vyučování probíhá v samostatné, na to určené místnosti, v jejímž centru stojí obří tabule, lektorka nosí formální oblečení, většinou šaty nebo sukni, prostě jako by byla ve škole a ne doma. Dává mi na výběr učebnici, ale navrhuje i svou, ve výuce má překvapivě systém a na všechny mé otázky dokáže odpovědět. Jediným, ale docela podstatným problémem je poněkud vyšší cena. Čtyři sta za čtyřicet pět minut není zrovna málo. Volím tedy kompromis a na hodiny docházím jednou za čtrnáct dní. Není to moc často, ale o to zuřivěji se vrhám do samostudia. A zatím mi to tak vyhovuje.

V nejbližší době mě čeká ještě hledání učitelky němčiny, ale díky předchozím zkušenostem už vím, na co se při hledání zaměřit. A také vím, že dneska se prakticky každý, kdo aspoň trochu ovládá cizí jazyk, aniž by měl sebemenší ponětí o vzdělávání druhých, může vydávat za lektora. Možná bych si mohla i já tímto způsobem přivydělat. Maturovala jsem přece z ruštiny, stačilo by jen trochu oprášit znalosti…