Ve víru debat kolem státního rozpočtu se v těchto dnech takřka ztratila informace, která je podle mého soudu přinejmenším stejně důležitá - Senát po mnoha letech čekání schválil návrh na uznání protikomunistického odboje. Zpráva o to zásadnější, oč je větší pravděpodobnost, že předloha projde i Poslaneckou sněmovnou. V minulém volebním období se tento návrh stal předmětem politického handrkování, a zcela tak vymizela podstata celého problému. Dnes, kdy většinu v dolní komoře parlamentu mají středopravé politické strany, je šance na vypořádání se s naší vlastní minulostí na dosah.

Co je vůbec smyslem tohoto návrhu? Jedná se především o morální ocenění statečných postojů politických vězňů. Předloha, která definuje a uznává protikomunistický odboj a odpor, umožňuje protikomunistickým odbojářům rovněž získat postavení válečných veteránů, což by potvrzovalo speciální osvědčení. Odbojáři by tak mohli například využít ubytování v domově péče o válečné veterány nebo jim stát může přispět na lázeňskou péči či rekreační pobyt.

I dnes se stále najdou síly, které nejsou schopny překročit stín vlastní ideologie. Tvrzení komunisty Jiřího Dolejše o tom, že rozhodnutí Senátu o uznání protikomunistického odboje odpoutává pozornost od skutečných problémů a je součástí předvolební kampaně proti komunistům, je nejen mylné, ale především trapné. Dolejšova slova jen potvrzují, že KSČM je stranou nereformovatelnou, neboť se nedokázala - a evidentně ani budoucnu nedokáže - vyrovnat s vlastní minulostí. Českým parlamentem bylo doposud přijato pouze mlhavé prohlášení, že v období totality byla porušována lidská práva. Rehabilitační soud zrušil rozsudky komunistických Státních soudů, ale v mnoha případech ponechal „dodatkový trest“ za činy, které údajně nesouvisely s politickým nesouhlasem. Na základě těchto dodatkových trestů nebyly plně rehabilitovány i některé popravené oběti komunismu.

Teprve nyní dostává debata o třetím odboji jasnější kontury: Nejprve byli vyznamenáni členové skupiny bratrů Mašínů a dnes jsme krok od uznání protikomunistického odboje formou zákona. Společnost však zatím stále většinou tápe. Možná je to i proto, že na rozdíl od prvního a druhého odboje ten třetí svobodu republice nepřinesl. To nic nemění na tom, že se o to jeho představitelé alespoň pokusili.

Je nejvyšší čas, aby byl tento zákon přijat, protože politických vězňů ubývá a pokud by se našly další zástupné důvody, proč jej nepřijmout, mohlo by se stát, že se ho již nikdo nedožije. Vypořádat se s minulostí je potřebný a trvalý úkol.

LN, 27.9.2010

Autor je senátor