19.3.2024 | Svátek má Josef


SPOLEČNOST: Hlavně naštvi Rusáka?

5.12.2019

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný a jeho fanoušci se chovají podobně jako jejich odpůrci

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný se stal hvězdou. Alespoň pro nemalou část společnosti, která jeho akci s pomníkem vlasovcům, a zejména pak jeho vystoupení v ruské státní televizi hodnotí veskrze kladně, ba s jásotem. Novotný to prý „Rusákům nandal“, rozčílil je, zmínil Katyň, přinutil je, aby ukázali, co jsou vlastně zač. Na první pohled celá scénka s (patrně předčasně) utnutým Novotným, jenž byl ve spojení s pořadem 60 minut stanice Rossija 1 na dálku, působí jistě humorně a české diváky též patřičně rozhořčí, ba do běla rozpálí. Získají tak opojný pocit účasti na fatálním historickém střetu i morálního vítězství.

S chladnou hlavou a odstupem už ale celá záležitost vyznívá méně příznivě, pro Novotného i pro početnou skupinu jeho příznivců. Předně: pokud se vůbec v ruské televizi objevil, znamená to, že ho do vysílání chtěla neboli se jí náramně šikl. V zemi, kde je většina hlavních médií podřízena státní moci, je totiž na ní, jak se daná kauza bude servírovat. A pokud se Pavel Novotný hodil coby „důkaz“ skutečnosti, že pomník vlasovcům může chtít jenom nemocný, duševně narušený člověk, či dokonce jako obraz „západního politika“, posloužil mírou vrchovatou. Jakmile představení v moskevském studiu, včetně následné „diskuse“ hostů, z nichž věcný přístup projevil pouze politolog Andrej Nikulin, splnilo účel, moderátorka ho uťala u nás nyní hojně citovanou větou: „A teď si poslechneme Putina.“

Zeman jako Novotný

V roce 2015 se prezident Miloš Zeman chystal do Moskvy na oslavy 70. výročí konce druhé světové války. Pár dní před odletem poskytl rozhovor ruskému vysílání Českého rozhlasu, kde mimo jiné pravil: „Má účast na akcích v Moskvě bude na památku všech sovětských občanů včetně vojáků takzvané osvobozenecké armády (tj. vlasovců). Naprosto… souhlasím, že (v době Pražského povstání) už nebyli pod německým velením... To máte jako v lidském životě. Vykonáte špatné skutky, což Vlasov nepochybně vykonal, ale na závěr svého života uděláte jednu dobrou věc. Vlasovovi vojáci byli také Rusové.“ Řekl tedy v podstatě to samé, co nyní Novotný, jen v uhlazenější formě a bez protiruských invektiv.

Zeman tehdy vlasovce využil zcela účelově: ocitl se pod palbou kritiky, že účastí na moskevských oslavách příliš nahrává Putinovu režimu. Pozitivní slova o vlasovcích měla patrně za cíl kritiku utlumit. V reakci na Novotného je teď Zeman na vlasovce o poznání přísnější.

Nešťastní vlasovci!

Příběhy více než milionu sovětských občanů mnoha národností, kteří od roku 1941 působili v různých německých pomocných i bojových jednotkách, jsou často otřesné a primárně by měly sloužit jako zdroj poučení o hrůzách války i celého dvacátého století. Hodně z nich k tomu donutily nelidské podmínky v německých zajateckých táborech, jiní oblékli německou uniformu kvůli zkušenosti se stalinským režimem a touze proti němu bojovat. Některé však toto rozhodnutí dokonce přivedlo k přímému podílu na nacistických válečných zločinech. K formování uceleného ruského „národního“ protikomunistického vojska ale Němci přistoupili až na podzim 1944, kdy už jim teklo do bot a rasovou teorii přebila potřeba zvrátit situaci na frontě stůj co stůj. V květnu 1945 si příslušníci Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova hodlali pouze zachránit vlastní kůži, k čemuž jim měly napomoci podpora Pražskému povstání a zajetí Američany. Doufali marně, západní Spojenci je stejně vydali Stalinovi a ten je poslal na popraviště nebo do gulagu.

Ambice větší než Řeporyje?

Pomník maršála Koněva doprovází deska připomínající i stinné stránky jeho dráhy. U případného řeporyjskému pomníku vlasovcům by měla být také a docela velká. Popisující například nelidská zvěrstva spáchaná ruskou jednotkou SS při Varšavském povstání v létě 1944, jejíž členové posléze tvořili součást Vlasovovy armády. O tabulce a jejím obsahu však starosta Novotný zatím mlčí. Na webových stránkách Řeporyjí jsem marně hledal jakoukoliv zmínku o vlasovcích, neřkuli o pomníku. Řeporyjské zastupitelstvo o něm má, údajně 16. prosince, teprve jednat. Veřejná soutěž na jeho podobu tudíž zatím vypsána není. A v Praze přitom památník vlasovcům existuje – na Olšanských hřbitovech, v místech, kde bylo mnoho z nich – po masové exekuci – pohřbeno.

Výhrady ruské ambasády, navíc nikoliv nepodložené, se daly očekávat, čili vyvstává otázka, proč Pavel Novotný vytáhl pompézně s multikárou do války. Jsou jeho politickým ambicím Řeporyje malé?

On a jeho fanoušci se bohužel v mnohém chovají podobně jako jimi tolik odsuzovaní „Rusáci“: z historie si vytahují, co se jim hodí, a svádějí pak pochybné virtuální bitvy. Míra frustrace řekněme prozápadní části společnosti z domácího i mezinárodního vývoje posledních let je značná, pochopitelná, leč neomlouvající. „Rozčilení není program,“ pravil Masaryk. Tím spíš nemůže být programem premisa „Hlavně naštvi Rusáka!“.

Autor je politolog

LN, 3.12.2019