Klasický výkon advokacie, kdy právník radí s rozvodem, ale i se sousedskými spory, mizí. Praktické advokáty nahradili specialisté na jednu oblast. Kdo ale poradí obyčejným lidem?

Tváří v tvář rostoucím řadám absolventů právnických fakult a vysokému počtu advokátních koncipientů je praktický advokát nejvíce ohroženou právnickou skupinou. Jde o advokáta, který zastupuje klienty u soudu, poskytuje jim rady a je na dosah v nejbližším okresním městě či na hlavní ulici středu města velkého. Pracuje tam, kde bydlí lidé s každodenními starostmi, nebo tam, kam jezdí za prací.

S praktickým advokátem je to stejné jako se zubním lékařem praktikem. Vychovat advokáta, stejně jako zubního lékaře, který dokáže poskytovat právní pomoc v první linii, je nesmírně složité, časově i finančně náročné a odborně problematické. Vzpomínám si na článek z devadesátých let, ve kterém popisoval dnes slavný advokát činný v renomované advokátní kanceláři, jak seděl v kantýně nadnárodní advokátní kanceláře v Londýně, kde působil na praxi a získával rozumy. Odposlechl rozhovor dvou kolegů advokátů u vedlejšího stolu ohledně koupě nemovitosti na hypotéku. Z jejich rozhovoru mu vyplynul jediný možný závěr, totiž, že by těm kolegům poradil, aby si na svůj právní problém a sepsání kupní smlouvy najali advokáta.

Převážná většina advokátů se začala ve značné míře specializovat, další působí v právních odděleních korporátních firem. Skutečná advokacie, spočívající v sepsání kupní smlouvy, zastoupení u rozvodu nebo pře vyplývající ze sousedských vztahů nebo trestní obhajobě, začíná pomalu mizet.

Na vině je objektivní náročnost toho, co znamená být klasický advokát. Vedle zmíněné odborné náročnosti je zde i ta finanční. Praktický advokát totiž musí za nesrovnatelné nízké nejisté příjmy odevzdávat vysoké komplexní výkony. A to v situaci, kdy jeho jednání musí být současně sociologickou pomocí, spojenou se širokými znalostmi etických předpisů advokáta a obecné lidské slušnosti a morálky.

Takový advokát se totiž pohybuje v omezeném okruhu žadatelů o právní službu. Poskytování právních služeb je tak omezeno vysokým rizikem kolize se zájmy někoho, koho zastupoval.

Přesah „obyčejné“ kauzy

Na praktického advokáta je důsledně kladen požadavek komplexní znalosti právního řádu, ne do detailů, ale dostatečně fundovaně, aby mohl posoudit zdánlivě obyčejné jednání dopadající do řady oblastí práva. Třeba takový rozvod a úprava poměrů k nezletilým dětem nese též daňové aspekty, ale také aspekty práva správního ve věci školy či školky a často také práva trestního.

Po praktickém advokátovi je požadována reálná praxe i široká zkušenost. Tu nemůže nabýt za několikaměsíční stáž u trestního právníka ani v kanceláři zaměřené na správní právo. Prostě jako zubař, který musí vidět tisíc chrupů a musí mít roky zkušenosti, aby se mohl osamostatnit.

Co dříve bývalo zvykem – společná kancelář advokátů, kde starý zkušený advokát bývá zdrojem rad a zkušeností, dnes naráží na představu samostatné právní praxe, kdy nikdo nechce být ten „mladej“ v době, kdy už všichni vrstevníci jsou vedoucími různých obchodů či firem.

Navíc řada praktiků, kteří byli ochotni začínající advokáty něco takového učit, se s prostou redukcí věku výrazně snižuje. Jejich počet redukuje i stále se zvyšující počet zákonů a „zaplevelování“ právního řádu. To vedlo některé starší kolegy k tomu, že prostě na advokacii v tom pravém slova smyslu rezignovali.

Váženost u státu i před soudy

Řešení však existuje. Služby takového advokáta se výrazně zdraží a jedna hodina jeho práce pokryje jak shora uvedené lidské náklady, tak mu zajistí stabilní příjem i odpovídající vybavení kanceláře. Pokud však spočítáme, jaký je to náklad, zjistíme, že chybí druhá stránka věci – klientela, ochotná a hlavně schopná to zaplatit.

Nelze se tak divit tomu, že advokáty odrazují i „laciní“ vinkláři (pokoutní poskytovatelé právních služeb – pozn. red.), kteří jsou českému právnímu prostředí tak vlastní. Pokud k tomu přidáme přístup státních orgánů a soudů, které se často tváří, že advokát je trochu škodnou, o kterou je někdy si třeba otřít úřední topánek, je celkový závěr problému nasnadě. V této úvaze není prostor pro více než popis stavu, který nezadržitelně nastává. Dopad na obecnou spravedlnost je však více než zřejmý. Až vymizí dostatečný počet advokátů, snad se dostaneme politicky k tomu, že bude třeba nastavit podmínky jako v Rakousku nebo Německu.

V těchto zemích je komplexní přístup k advokátům více než odlišný. Jde o přístup advokátní komory, obecná očekávání právníků vstupujících do profese, a to zejména přístup státu k advokátům, takový, že zaměstnání praktického advokáta je prestižním vyznamenáním, o které se absolventi právnických fakult ucházejí.

Autor je advokát

LN, 8.10.2018