16.10.2019 | Svátek má Havel


SPOLEČNOST: Dvacet let od sametové revoluce

20.11.2009

Nevyužitá šance, nebo splněný sen?

17. listopadu uplynulo 20 let do sametové revoluce, když chci někoho rozesmát, nazývám ji Velkou sametovou listopadovou kapitalistickou revoluci. Ti starší to pochopí, protože zažili oslavy Velké říjnové socialistické revoluce.

Na veřejnosti se stále objevují názory, že sametová revoluce byla nevyužitá šance, že politikové jen kradou a nechávají se podplácet, že naše demokracie se nedá srovnávat s vyspělou demokracií v jiných zemích, že za první republiky to bylo něco úplně jiného.

Podle mého názoru je porevoluční vývoj jednoznačně splněným snem a využitou šancí. Moje životní úroveň je zřejmě nižší než za socialismu, protože jsem invalidní důchodce. Ale nestěžuji si. Mám vše, co potřebuji, mohu si koupit, o co mám zájem. Na našem trhu se okamžitě objeví prakticky cokoliv, co se v Japonsku nebo USA začne vyrábět a prodávat.

V kapitalistické cizině jsem byl poprvé v 28 letech po nástupu demokracie. I když teď jezdím do zahraničí jen ojediněle s ohledem na svůj zdravotní stav a poměrně nízký důchod, tak pokud se k tomu rozhodnu, nikdo mi v tom nezabrání. Nemusím žádat, aby mi banka přidělila devízový příslib, nemusím si valuty kupovat od veksláků a riskovat, že mi je celníci na hranicích seberou.

Ti z důchodců, kteří nadávají na demokracii, si neuvědomují, že za socialismu by se řada z nich zřejmě nedožila věku, kterého teď dosáhli. Po revoluci se prodloužila doba dožití, o nějakých sociálních službách by se jim tehdy mohlo jen zdát. Stěžují si i ti, kteří mají důchod vyšší než někteří normálně pracující lidé.

Naše demokracie je srovnatelnou s demokracií ve vyspělých zemích. Těžko můžeme chtít, aby politikové měli vyšší morálku než běžná populace. Všude ve světě se politikové nechávají zkorumpovat, nikde společnost nefunguje zcela ideálně. Každý, kdo pracuje, pracuje především proto, aby se uživil. Někdo je inciativnější, někdo nezodpovědný, platí to i pro politiky. Pokud máte problém s nějakým politikem, tak dejte preferenční hlas někomu jinému a nehleďte na argumenty typu „já to nezměním, můj hlas stejně nemá žádnou váhu“. Každý hlas má hodnotu a pokud jsem to zaregistroval správně, tak v jedněch amerických prezídentských volbách rozhodoval o zvolení prezidenta jeden hlas. Ostatně nemusíme chodit tak daleko do minulosti. Při volbách prezidenta, ve kterých byl do svého prvního období zvolen George Bush, rozhodlo o zvolení volitelů, kteří teprve volí prezidenta, myslím na Floridě, několik set hlasů. V posledních volbách do Poslanecké sněmovny nezískala ČSSD zhruba dva hlasy navíc, myslím v Jihlavském a Jihočeském kraji opět jen o několik set hlasů.

Máme obchody plné zboží, nemusíme stát fronty na maso, na toaletní papír, pračky, ledničky, banány a pomeranče. Od zavedení volné tvorby cen po revoluci se drží ceny praček na stejné nominální úrovni a naše příjmy a kupní síla vzrostly. Potraviny se zdražily méně, než vzrostly naše platy. Určitě si ti starší vzpomenou na vtip, který se kradmo šířil, když letěl Vladimír Remek do vesmíru: „Není maso, nejsou auta, máme za to kosmonauta.“ Můj starší kolega mi řekl, jaký vtip koloval, když letěl Gagarin: „Není maso, není kmín, zato létá Gagarin.“

Máme svobodná média, nemusíme se bát, že někdo bude odsouzen jen proto, že si to přál nějaký okresní tajemník. Případ tzv. „justiční mafie“ ukazuje, že dnes se najde soudce, který se neřídí jen pokyny shora. Někdy je obtížné se domoci svých práv, ale lidé s odlišnými názory se nemusí bát, že by byli zbavováni svéprávnosti a zavíráni na psychiatrii.

Chápu, některým lidem se nežije přiliš dobře. Doporučují jim vzdělávat se. Zkuste takto argumentovat absoloventovi zvláštní školy.

Za socialismu vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří byli za své názory vyhozeni z práce a Státní bezpečnost a okresní tajemníci dohlíželi na to, aby je nezaměstnal nikdo na úrovni jejich kvalifikace, museli mýt okna a pracovali na výkopech, zatímco stát řídili Biľak s Jakešem, tedy vyučený obuvník s krejčím. Někdy mám pocit, jakoby se pro mě tato situace vrátila. Jako invalidní důchodce a bývalý učitel a programátor zřejmě, abych si přivydělal na další knihu, kterou chci vydat, skončím u výkupu lahví. Ale nestěžuji si, mám kde bydlet, podařilo se mi vydat dvě knihy vlastním nákladem, k čemuž jsem byl donucen tím, že žádné nakladatelství, které jsem oslovil, je nechtělo vydat. Budu je zřejmě prodávat léta. Mohl jsem si za ty peníze jezdit po světě na dovolenou, svobodně jsem se rozhodl jinak.

Důchodci můj příspěvek zřejmě číst nebudou, nemají počítač a internet. Ale třeba si to přece jen někteří přečtou.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.