... zvolala pohledná dívka a rozběhla se ke mně. Bylo to v jednom pražském nákupním centru. Měla na sobě tričko s velkým výstřihem a minisukni. "Myslíte proto, že mě pozvete na večeři?" pokusil jsem se o nejapný flirt, na který zareagovala vysokým smíchem. Byla v něm chladná profesionalita, takže jestli doteď byla určitá naděje, že mám opravdu šťastný den, tak v tenhle moment pohasla.

Řekla: "Jistě máte přítelkyni?!" a tónem hlasu nakreslila ve vzduchu zároveň otazník a vykřičník, což nevěstilo nic dobrého. Natož od člověka, který vám zjevně bude chtít něco prodat nebo se jinak zmocnit vašich peněz. "Mám už sedmnáct let manželku," odpověděl jsem. "No ale to je ještě lepší! Vždyť jsem říkala, že máte šťastný den!" zvolala. "Za sedmnáct let si na ten každodenní příval štěstí tak nějak zvyknete," odpověděl jsem dalším hloupým žertem.

Ale zřejmě ho ani nezaregistrovala. Poučila mě: "Šťastný den máte proto, že mám pro vaši manželku parfém. Úplně zdarma!" A natáhla ke mně malou krabičku s parfémem. Postupně mně do náruče nakladla ještě krabičku se šampónem ("Úplně zdarma!"), kondicionérem ("Úplně zdarma!"), pleťovým mlékem ("Úplně zdarma!") a po krátkém zaváhání také regenerační krém proti vráskám (husa jedna drzá, ale byl také "Úplně zdarma!"). Vše spělo k neodvratnému vyvrcholení.

"A tohle," vykřikla stále stejně vzrušeným hlasem a natáhla ke mně malou krabičku, "je jediná věc, kterou budete muset zaplatit." "Aha," řekl jsem. "Je to úplně nová voda po holení, která je zároveň elegantní a sexy." "Aha." "A stojí pouhých 1999 korun!" dodala triumfálně a pohlédla na mě, co tomu říkám. Řekl jsem: "Aha."

Vysvětlil jsem jí, že už osmnáct let používám stejnou kolínskou, takže co se týče vůní, jsem ještě konzervativnější než co se týče životních partnerek. "Hm," řekla nevlídně, z čehož jsem pochopil, že naučený scénář včetně rejstříku různých stupňů naléhavosti a vzrušení dospěl ke konci. Začala mi z náruče odebírat balíčky, které mi tam předtím naskládala. "Říkala jste, že to je zadarmo," namítl jsem, ale podívala se na mě jako na idiota. "To si jako myslíte, že tady rozdávám věci?" A zavrtěla hlavou.

Vydal jsem se do garáží k autu. Cestou jsem ještě zaslechl její hlas ("Dneska máte šťastný den!"), jehož znovunabytá pozitivní energie však byla určena již někomu jinému. Cítil jsem se podvedený? Snad jen trochu otrávený, že jsem tou nesmyslnou konverzací strávil tolik času a nechal si naložit všechny ty nesmyslné krabičky. Jakoby nás kapitalismus už roky neučil, že „nic jako oběd zadarmo neexistuje“.

Četl jsem o experimentu v Londýně, kde dívky oblečené do triček s logem neexistující firmy rozdávaly lidem na ulici desetilibrovky. Všem položily otázku: „Dobrý den, máte chvilku čas? Rády bychom vám věnovaly deset liber!“. To bylo všechno. Kdo kývl, peníze dostal. Výsledek? Víc než polovina oslovených lidí peníze odmítla. Báli se, že jim peníze zadarmo způsobí nějakou nepříjemnost.

Na druhou stranu žijeme v éře, kdy je opravdu mnoho věcí zadarmo. Dokonce tak důležitých a skvělých, jako třeba internet a většina webu. Ano, platíme za počítače, programy či dráty natažené komunikačními společnostmi do bytu, ale samotná internetová infrastruktura je nám k dispozici zdarma. Nebo třeba satelitní navigace GPS. Mnohamiliardový byznys se točí kolem navigačních přístrojů, ty však signál z amerických vojenských satelitů využívají zdarma.

Média jsou z velké části zdarma. Za papírový časopis sice ještě něco zaplatíte, ale bez reklamy by stál několikrát víc. Mnoho médií financuje reklama úplně. Televizi i rozhlas, v posledních deseti letech zažívají globálně boom bezplatné noviny. Nikoliv zadarmo, ale za minimální ceny lze po Evropě cestovat letadlem. Pokud si letenku rezervujete včas a smíříte se s určitými omezeními, pak za let z jednoho evropského města do druhého můžete zaplatit méně než za cestu z centra na letiště.

Netradiční myšlení otvírá i další možnosti. Úspěch slaví mobilní operátor Blyk, který v Británii získal za šest měsíců přes sto tisíc zákazníků. Soustředí se na mladé lidi ve věku 16 až 24 let. Nabízí jim měsíčně zdarma 217 esemesek a 43 minut hovoru, a to výměnou za to, že budou na své mobily přijímat reklamní zprávy. Maximálně šest denně. Obchodní model prý funguje, v příštích dvanácti měsících Blyk začne nabízet služby v dalších čtyřech evropských zemích.

Je to spousta obědů zadarmo! Globalizace a internet pozměnily ekonomiku a zejména marketing tak, že na nás působí mnohem rafinovaněji než naivní triky hezkých hostesek (šest kusů v ceně jednoho, ovšem šestkrát předraženého). Ale někdo to nakonec zaplatit bude muset. Je dobré si to občas připomenout.

Převzato z blogu Extra se svolením autora.