Svět se neskládá pouze z koaličních bojů či z bojů korupčních, etnických či přímo evropských. I v této zemi žijí lidé, kteří dnes a denně bez křiku a rámusu poctivě pracují, žijí kulturně a společensky a snaží se, aby náš společný život byl pestrý, smysluplný a dnotný. Jejich aktivity nebudou nikdy na prvních stránkách většiny novin, protože jejich majitelé a tvůrci z nepochopitelných důvodů nabyli přesvědčení, že zlodějny, nevěry, mordy a úchylky všeho druhu jsou tím, co lidi zajímá nejvíce. Ale abych parafrázoval Goetha, kdyby věděli, co lidi opravdu zajímá, pochopili by, že lidi ve skutečnosti zajímá něco zcela opačného. A tak jsem si předsevzal, že požádám pana Wágnera, abych mohl nějaký čas publikovat jen pravdivé, leč pozitivní věci. Uvidíme.

 20. září 2011 vypluje z přístavu jihopolského městečka Kedzierzyn-Kožle parník Lubor Tokoš. Pojede po řece Odře, potom Havlovým kanálem do vod Labe a odtud přes Vltavu až do Prahy. Navštíví mimo jiné Wroclaw, Berlín, Magdeburg, Pirnu (obec na území Německa, kde byl parník v roce 1963 postaven), Děčín, Mělník a Prahu.  Jeho 30 koňských sil a výtlak 12 tun ho sice neřadí mezi oceánské obry, avšak poselství, které veze, je velice silné. Jeho český, anglický, německý a polský text bude na pěti tisících letáků s logem Rotary International a s názvem „Pod rotariánskou vlajkou“, které bude posádka parníku po své cestě rozdávat. V něm je mimo jiné napsáno následující. 

 Kapitánem lodi je totiž dlouholetý rotarián Oldřich Kodeda, člen Rotary Clubu Opava International. Jeho mateřský klub spolu se spolupracujícím Rotary Clubem Ostrava International mu také pomohly cestu zajistit. Avšak především pověřily kapitána Kodedu, aby při své dlouhé říční evropské plavbě třemi státy Evropské unie vyřídil všem, které potká na souši i na lodi, naše vřelé rotariánské pozdravy.

 Také, aby jim sdělil, že opravdu „sloužíme nad vlastní zájmy“ v místech našeho působení. A že rádi mezi námi v Opavě i v Ostravě přivítáme rotariány z Polska, Německa, pochopitelně i z Česka a dalších zemí. A že se s nimi rozdělíme o naše zkušenosti, přijmeme je jako naše hosty a rádi se dozvíme i něco o jejich práci.

 Dalším členem posádky je strojník Gaston Vojtěch. Parník nese jméno kapitánova bratrance, znamenitého českého herce Lubora Tokoše (1923 – 2003), který byl od roku 1975 normalizačním režimem pronásledován a perzekuován.  Cesta bude dlouhá 1050 kilometrů a měla by trvat měsíc. V Praze pak bude kapitán Oldřich Kodeda přivítán pochopitelně svými kolegy rotariány (někteří se k posádce přidají již na různých zastávkách v Německu) a také zástupci pražského Českého klubu velocipedistů (založeno 1880, jako vůbec první sportovní klub v Rakousku - Uhersku), jehož je Oldřich dlouholetým členem. Ano, umí nejen řídit loď, ale také se bravurně pohybuje pomocí historického vysokého kola. Ale takoví jsou již rotariáni.

 Jen pro ty mladší. Rotary kluby mají v našich zemích velmi silnou tradici. První pražský RC vznikl v roce 1925 díky přímé podpoře T. G. Masaryka a Jana Masaryka a v době první republiky patřilo Československo mezi země se značnými rotariánskými aktivitami. Byli bohužel pronásledováni a zakázáni oběma totalitami. Svou činnost u nás obnovili až po roce 1989. Heslem rotariánů, kteří pracují ve všech světadílech, je „Služba nad vlastní zájmy“ a v distriktu 2240 (Česká a Slovenská republika) pracuje velice aktivně téměř 70 klubů. Pomáhají školám, spolkům, zdravotně postiženým, spolupracují s městy a obcemi na zajímavých projektech, starají se o vzdělávání, organizují mezinárodní výměny studentů – je toho hodně. Činí tak tiše a v klidu, jen občas vyšlou do světa posla se zprávou o tom, že existují. Od úterka bude mít úlohu zcela netradičního a zvláštního posla kapitán Oldřich Kodeda.