Dne 29. prosince 2014 Nejvyšší soud potvrdil, že platy soudců a státních zástupců byly špatně vypočteny, stát jim platil méně, než měl. Většina dvanáctileté doby je po devíti letech promlčena, na doplacení mají proto postižení nárok jen za poslední tři roky a o ně se s nimi exekutiva hrdlí.

Stát se ale snažil s odvoláním na to, kolik by ho to stálo, premiér Sobotka hovořil o pěti miliardách, jim doplacení chybně vypočtených platů znemožnit. V pátek se domluvili na předběžném kompromisu: stát by jim vyplatil asi 1,2 miliardy a oni by stáhli asi 1300 žalob, což je rovněž návrh neslušný, protože mu nepředcházela omluva, i když se vláda odvolává na slušnost.

Nakonec ale v pondělí vláda návrh schválila a soudkyně, která spor vyvolala, prohlásila, že žalobu bere zpět. Spor ale zdaleka není u konce, protože na dohodu musí přistoupit i další soudci. A pak zůstává ještě možnost, že kauza doputuje i k Ústavnímu soudu, který by řešil, jestli je rozpor mezi rozhodnutím Nejvyššího soudu s nálezem Ústavního soudu z minulého července. A ministryně soudci, který může spor poslat k Ústavnímu soudu, doporučuje, aby ji podal, i když na to nemá právo: soudce je nezávislý na exekutivě a ve starých evropských zemích by musela kvůli tomu nejspíš odstoupit, nebo se omluvit.

Spor tedy ukazuje na hluboké poškození naší právní kultury minulou vládnoucí nenormalitou. V západní společnosti počínaje středověkým feudalismem, kde existovaly smlouvy mezi lenním pánem a vazalem, králem a vznikajícími městy, najdeme klíč k pochopení společenských a tedy i politických vztahů. Odtud pramení myšlenka právního státu a systém nezávislého soudnictví, jež začíná mytickou Magnou chartou z roku 1215 v dnešní Velké Británii. Z feudální smlouvy se vyvinula smlouva společenská, z které se zrodilo chápání západní svobody, odpovědnosti a autonomie občanské společnosti.

Na východě a v Rusku není a nikdy nebyl stát vytvářen společností, ale naopak tam stát formuje společnost, přetváří si ji ke svému obrazu. Stát je víc než občan a občan je jeho vazalem. Na Západě je tomu opačně: ústava a zákony vytvářejí právní stát. Proto český spor o platy soudců a státních zástupců je nemorální. Stát buď omylem, nebo úmyslně udělal chybu, aby ušetřil a teď se snažil, s odůvodněním, že by to bylo drahé, udělat vše, aby ji nemusel napravit.

Z laického pohledu je ale zřejmé, že řeči o tom, že narovnání platů by vedlo ke zvýšení napětí mezi společností a soudci a oslabilo jejich pozici, je liché, protože naopak nedodržení platných zákonů ohrožuje daleko více pozici státu jako garanta zákonnosti, a tím pádem i občanů. Dnes jsou to soudci a státní zástupci a zítra to může být jakýkoliv občan, dostane-li se do sporu se státem, nedostane nic, i když bude mít pravdu, měl-li by mu stát zaplatit odškodné.