Sněmovní volby jsou tu natotata. A tedy tady schytáváme předvídatelně obří dávku mobilizačních plků. Ve stylu „Jděte volit, je to důležité pro vaši budoucnost!“ či „Volte, zachráníte demokracii!“ Úplně nechápu, jak občan-stalinista svou volbou zachraňuje demokracii, ale připouštím, že se neživím hraním v reklamách na bystrost.

Co však připustit nehodlám, je pozitivní a zároveň obecná dikce. Dozvídáme se, co volby jsou. Fajn. Jenže povšechně, takže si ze samé roztěkanosti člověk s nimi spojí očekávání, jaká sotva výběr poslance za rodný kraj na příští čtyři roky uspokojí. A s tímto klubkem nemístných nadějí se právě chystám utkat. Konkrétně a postupně. V zájmu lidu a jeho psychického blaha.

Volby nejsou manželství. Nemusíte „svého“ lídra milovat. Dokonce se do něj ani zamilovat. Vlastně kterýkoli druh vášně je na obtíž. Náš ústavní pořádek neočekává, že splynete v jedno tělo a jednu duši, abyste v následujících dekádách zplodili celé nové pokolení, včetně náležité výchovy. Neočekává to ani váš rozmilý kandidát. Že je bezcitný hajzl? Možná. Vy ale určitě zvedněte telefon Dušanovi ze mzdového. Pro začátek vás pozve na kafe. Tam pochodíte spíš.

Volby nejsou dětství. Jako dětem vám rodiče s falší slíbili návštěvu matějské? Dávali vám za vzor vaše nejhůře snesitelné spolužáky? Věnovali větší díl pozornosti vaší sestře? Mrzuté. Na druhou stranu, rodiče si alespoň zapamatovali vaše jméno a (někdy) i datum narozenin. Pro vašeho rozmilého kandidáta jste další selfie blb do sbírky. Vhodný ke sdílení přes Facebook coby ukázka nestrojené (mrk mrk) lidovosti. Že je bezcitný hajzl? Možná. K léčení chronického pocitu křivdy z raných let ovšem slouží pohovka na adrese terapeuta, nikoli plenta ve volební místnosti. Jo, a račte si povšimnout, jak zacházíte s vlastními ratolestmi, pokrytci.

Volby nejsou církev. Kdo by nechtěl do nebe? Život, ať jakkoli dlouhý, pořád je krátký. Do toho daň za věčnost v podobě smrti a umírání. Kéž by šlo Pravdu očůrat… Třeba šlo. Snadněji než snadnost. Cvrnknout papírový lístek do urny za pátečního večera. Cítíte, jak si vaše duchovní údy roztáčí flegmaticky mlýnek? Zastavte! Přiznávám, že vašemu rozmilému kandidátovi ve spotu vysvitlo nad hlavou cosi připomínající svatozář. Vy zase přiznejte, že svatost není marketingový produkt, aby ji nakoupil za množstevní slevu – i s průzkumem. Že je bezcitný hajzl? Možná. Nicméně, šokující odhalení, funkcí politiky je starost o věci tohoto světa. Tohoto světa. Tohoto světa. (Nemám rozbitou klávesnici.) Bohu žel a Bohu dík platí: „Moje království není z tohoto světa.“ (Jan 18,36)

Volby nejsou loupež. Přesněji velká vlaková loupež. Ta, při níž se čórnou paklíky bankovek vyřazených z oběhu. Nikomu nebudou chybět. A krev, při troše štěstí, nepoteče. Co představuje vlak? Stát. Co bankovky? Rozpočet. Kam se poděl politik s voličem? Přece mezi pachatele, resp. komplice. Zvolíte ho, on ten veřejný penězovod „zrestrukturalizuje“, „zoptimalizuje“, „ztransparentní“ cugrunt. Cugrunt. Cugrunt. (Klávesnice stále v richtiku.) Vy si přijdete na zajímavé, řekněme, všimné. Mazaný plán. Hrome. Víc než to ale ukrutně hloupý. Váš rozmilý kandidát s lišáckým výrazem totiž slibuje lup ve voze, který žádné bankovky neveze. Pokud něco veze, pak dlužní úpisy podepsané jmény vás, dále vašich dětí a nakonec i jejich dětí. Že je bezcitný hajzl? Možná. A vy?

Autor je profesí právník, ve volném čase básník.

Publikováno na blogu: http://vitprochazka.blogspot.com/