Už týden se těším z letního času. Je to jistě i proto, že bylo hezké počasí, sluníčko hřálo a kdo chtěl, mohl vychutnávat tu velikou výhodu letního času, že totiž sluníčko svítí o hodinu déle. Tedy, přesněji, že ručičky na hodinách ukazují o hodinový díl vyšší hodnotu než při nastavení na čas zimní. Přesné vyjádření se doporučuje, jelikož kolem přechodu ze zimního na letní čas se svádějí prudké boje a na každém slovíčku záleží. Čtu tedy po sobě předchozí větu pln obav, že jsem něco přehlédl a že formulace není dostatečně neprůstřelná, takže budu přibit na kříž obecného posměchu.

Letní čas je příjemný a polemiky kolem něho zábavné.

Přirozeně že komický je výchozí argument ve prospěch posunu času, opřený o energetickou spotřebu. Letní čas by měl uspořit elektrickou energii, protože je delší den a později se svítí. Zdá se, že poprvé byl letní čas zaveden v Německu za první světové války. V roce 1916 se tak stalo i v Rakousku-Uhersku a Anglii a dalších státech. Znovu se s ručičkami začalo hýbat za druhé světové války, také kvůli úspoře energie.

Nuže, v prvním týdnu poznamenaném letním časem čteme fundované rozklady skutečné situace. Úspora energie není žádná nebo nepatrná a nepatrnost úspory je neúměrná tragickým útrapám, jimž je obyvatelstvo vystaveno posunem času. Útrapy jsou rázu psychického a následně i fyzického. Takto argumentoval náš nejvýznamnější bojovník proti letnímu času, pekař Stanislav Pecka. Svůj boj zahájil ještě za minulého režimu v roce 1981 a bojoval až do konce svého života v roce 2009. Byl tedy bojovníkem a dá se tvrdit že i mučedníkem letního času. Posun času, čteme se železnou pravidelností, vede k nervovým indispozicím, ba i infarktům. Organismus nesnáší výkyvy a reaguje na ně celkovým chřadnutím, v krajním případě kolapsem. Cesta letního času je lemována hroby.

Toto vše čtu každý rok a vyhlížím nějaký článek či úvahu na podporu letního času. Není přece možné, že bych byl sám, samojediný, kdo letní čas vítá, těší se na něj a raduje se z prodlouženého dne. Kdyby odpor proti letnímu času byl zásadní a většinový, nebyl by zaveden v celé Evropské unii. Bruselští vládcové by se přece rádi zalíbili reptajícímu publiku a mohli by jediným výnosem udělat radost půlmiliardě lidí! Neděje se tak, Evropská unie s letním časem nehýbe, rok co rok posouváme ručičky a počítače a chytré telefony si hodiny posouvají samy. Musí tu tedy být nějaká mlčící většina, se kterou Brusel počítá a jíž se chce zalíbit.

Jistě to souvisí s tím, že jenom negativní názor má váhu, že pouze protest je zajímavý a stojí za zveřejnění a že alarmující zjištění skokového nárůstu počtu infarktů je zajímavější než přízemní trapné zjištění, že je to pitomost a že infarktů je pořád stejně a pokud není, souvisí to se vším možným včetně toho, o čem nevíme, co je.

Takže mi nezbývá než využít tohoto prostoru laskavostí vedení listu mně na jeden den v týdnu propůjčeného, abych zvolal: Vítej, letní čase, jsou zde i tací, kteří tě mají rádi!

LN, 7.4.2014