Třetí... co?!? No přeci odboj! Nic není úplně nové. Pamatuji, jak zuřivé diskuse probíhaly v šedesátých letech, diskuse o jiném než komunistickém odboji. A o ocenění těchto lidí. Ty vášně! Ty argumenty! Jako v úvodu komentáře Stanislava Balíka Vyprávěj. O třetím odboji (LN 24. 9.). Cituji: „Argumentovat ... počty odsouzených, umučených a popravených ... není úplně fér. Nikdo dnes přesně neví, kolik ... (jich) vedlo odboj nebo se ... stavělo na odpor.“ To ovšem není chyba těch lidí, že se to neví. To je chyba naše a našich historiků.

Doposud to bylo příliš živé. Dnes cítíme, že by se pro těch pár přeživších mělo něco udělat. Mějme alespoň tolik odvahy, jako měl Smrkovský, když donutil tuším v roce 1964 ÚV KSČ, aby těm lidem aspoň přidali na důchodech. Až se zasadíme o to, aby bylo statečným lidem, na které se dosud kašlalo, pomoženo, veďme krasořeči a předvádějme hluboké myšlenky. Třeba zda odmítnutí vstupu do JZD a následný kriminál byly odporem, či odbojem. Zda tajné skautské oddíly byly přípravou na odboj, nebo jen udržování demokracie. Až budete uvažovat o významu odporu proti komunismu, prosím nevycházejte z nesmyslů, jako je tvrzení, že „český národ ... po komunismu podvědomě prahl a usiloval o něj“. V ČSR nebyly do druhé světové války pokusy o násilné převzetí moci bolševiky jako v Maďarsku a Německu atd. A rok ’48 byl výsledkem sovětské okupace, oprávněné obavy z Německa a neschopnosti a nechuti Západu pomoci. Ani nám, ani antikomunistickým Polákům. Přestože jsme bojovali na společné straně.

Potřebujeme vědět, že jsme nebyli stádo V té době bylo nesmyslné a nereálné vést nějaký ozbrojený odboj. Nebyla válka. Žádný národ okupovaný nacisty neměl - s výjimkou Jugoslávie - sílu postavit se ozbrojeně sovětské diktatuře. Byla doba „drobné práce“, která se národu osvědčila v zápasu v době obrození. Existovali převaděči a agenti, byly roznášeny letáky,vznikaly tajné oddíly skautů i sokolů... Takových činů byly tisíce. Jen je neznáme. Máme-li málo důkazů o odporu proti totalitě, je to jen na vás, literáti, historici a politologové. Za to vás platíme, abyste ty zapomenuté statečné našli. A vyprávěli o nich dál. My i naši potomci potřebujeme vědět, že jsme nebyli stádo. Ale že jsme kladli odpor. Alespoň někteří z nás. A že si jich ceníme nejen hubou.

Vymazat z paměti národa naše dějiny a naše hrdiny se snažil už kdekdo. Katolíci s nenávistí k Husovi, Vídeň pomluvami českých vojáků, nacisté (a komunisté) útoky na Beneše, stalinisté vymazáním nekomunistického odboje. Dnes pokračují pohrobci normalizace a hlasatelé „politicky korektní“ Evropy. Svobodný a demokratický národ si statečných váží. Úkolem demokratických politiků, historiků a politologů je vychovávat národ ke statečnosti. A prosím neplácejte, že nejde ani tak o peníze jako o „morálku“. Ti lidé jsou chudí hlavně proto, že se postavili bolševikovi a zaplatili za to. Pro ně je každých pár stovek velice důležitých. Tak kde je ten zákon?

LN, 29.9.2010