Andreas Breivik, člověk, který několika desítkám lidí upřel jejich základní lidské právo na život, se od těch, které nechal naživu, domáhá respektování svých lidských práv.

A v rozhovoru pro sobotní Právo historik Vlastimil Vondruška říká: „Pokud se podíváte na oblast lidských práv, jsou natolik nesrozumitelná, že se spousta lidí oprávněně ptá, proč chrání jen menšiny.“ Co se to stalo s lidskými právy?

Nic menšího než to, že katalog lidských práv byl přeměněn v nesrozumitelné mauzoleum množství nejrůznějších představ některých lidí o zvláštním způsobu jejich života, mylně pokládaných za všeobecné a univerzální lidské právo.

Ale pro lidská práva platí stejné principy přijatelnosti jako pro jiná práva a právní normy: lidé jim musí rozumět a musí být schopni je akceptovat. Při současném stavu světa se však stále naléhavěji ukazuje, že lidé nepřijmou práva bez povinnosti a odpovědnosti.

Stálé zdůrazňování práv těch, kteří nejsou ochotni k sebemenší odpovědnosti ke společnosti, ve které žijí, bez přijetí povinností plynoucích ze společného života v obci, ve společenství, ve státě a národě, činí deklarování lidských práv nesrozumitelným, a tedy obtížně akceptovatelným.

Takováto „breivikace“ lidských práv - tedy dovolávání se lidských práv těmi, kteří k jejich realizaci ve společnosti svým životem nikterak nenapomáhají a nepřispívají - vede jen ke zhoršování podmínek života v současném světě.

Původní koncepce lidských práv nechrání menšiny jen proto, že lidská práva jsou práva jednotlivce - člověka a občana!, nikoliv práva skupin -, ale také proto, že zvláštní právo pro menšiny se dostává do rozporu stále příkřejšího s právem na rovnost lidí, které naopak je základem jakéhokoliv moderního pojetí lidských práv.

Jistě, existují práva, o nichž mnozí soudí, že nejsou jen lidskými. V Deklaraci nezávislosti USA z roku 1776 se praví: Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí.

Tato práva jsou dána všem lidským bytostem. Ale nezaměňujme lidská práva s lidskou důstojností. Na zachování lidské důstojnosti má za všech okolností právo každý, tedy A. Breivik i „silvestrovští osahávači“. Ale mávat praporem jejich lidských práv doporučuji v dnešním světě jen velmi opatrně. Abychom v nepříliš vzdáleném budoucnu vůbec věděli, o čem to tenkrát byla vlastně řeč.

Autor je právník

Právo, 11.1.2016