Po návratu z pobytu v civilizované zemi jsem jen tak pro orientaci zapnula televizi v době zpráv a dozvěděla se hned dvě věci, které mě bezpečně ujistily, že jsem opět doma, v zemi zvláštního ražení. Ta první zpráva informovala, že zdravotní pojišťovny začaly vybírat nemalé pokuty od těch lékařů, kteří překročili povolený limit na pacienta. Další aktualitou bylo, že do čela jedné krajské pobočky VZP byl jmenován kamarád pana ministra, celonárodně proslulý opilec..... Dost mě to znepokojilo, nepříliš radostné vyhlídky pro pacienta, kterým se může stát kdykoliv kdokoliv z nás. Ale protože je nutno myslet pozitivně, tak mě hned napadlo, že není naštěstí pacient jako pacient.

Poté, co se z ordinace ve vedlejším domě odstěhovala soukromá obvodní lékařka, protože nemohla platit vysoký nájem, nastěhovala se tam ihned lékařka veterinární. V ordinaci se na pohled nic nezměnilo, pouze tam přibyl rentgen, aby pacienti nemuseli kvůli vyšetření cestovat na další místa. Také ordinační hodiny jsou velmi přátelské pro pracujícího majitele pacienta –denně do 18 hod, přičemž pro doktorku není problém zůstat déle, je-li čekárna plná.Paní zvěrolékařka je příjemná, svědomitá a navíc vyléčila pejska mých sousedů z rakoviny kůže. Není proto divu, že já i můj Bubu - postarší pudl, jsme si ji ihned oblíbili a zcela svobodně se rozhodli právě pro ni. Naší paní veterinářce pan Dr.Rath nešéfuje, na žádném opilci též závislá není, a proto se Bubu výše zmíněnými zprávami zneklidňovat nemusí. V ordinaci je a bude vždy vítán. Veškerou péči a léky dostane okamžitě bez několikahodinového čekání a dlouhých objednacích termínů. To, že paní doktorka vždy prostuduje celou jeho kartu, aby věděla, na co se v minulosti léčil a jaké léky užíval, je samozřejmostí. Když ho v zimě bolela záda, odebrala mu krev a hned druhý den mi hlásila, že ledviny jsou v pořádku, bolest pochází od kloubů. Předepsala a prodala lék a do třech dnů byl marod zase zdráv. Při naší poslední návštěvě, která se týkala preventivního očkování (proti vzteklině, leptospiróze parvoviróze, chřipce a infekčnímu kašli) a odčervení, se dokonce sama iniciativně zajímala i o složení jeho potravy. Musela jsem proto na její žádost přinést etiketu z Bubákovy oblíbené konzervy, ona ji prostudovala a potom předepsala ty vitamíny a minerály, které ve stravě scházely. Také ještě preventivně poslechla Bubákovo srdíčko. ' Je to starší kluk, potřebuje něco navíc', řekla.

Já jsem starší holka, ale v čekárně svého obvodního lékaře, beznadějně přeplněné důchodci, si nikdy moc vítaně nepřipadám. Přijít tam musím vždy v dopoledních hodinách do 12 hod s výjimkou středy, kdy se ordinuje od 13 do 17 hod. Poslední pacient si nesmí dovolit přijít později než půl hodiny před koncem ordinační doby vyznačené na dveřích Jsem zde registrována proto, že je to místo, kde mě musí podle bydliště ze zákona přijmout. Všude jinde, kde jsem se zkoušela přeregistrovat, mě odmítli. Naposledy jsem tam zašla vloni na podzim, po roce a půl šťastného života bez zdravotních problémů a potřeby nějakého lékaře. Bolí mě totiž chodidlo, na kterém se utvořila obrovská boule. Při té příležitosti jsem se zeptala na očkování proti chřipce. Ne, vakcíny nejsou a nebudou, dozvěděla jsem se…. Co se nohy týče, musela jsem přijít ještě několikrát a vždy vydržet čekat dvě hodiny, potom vyzkoušet několik mastiček, které obvodní doktor předepsal, než jsem byla konečně odeslána ke specialistovi. (O nemocech, které jsem prodělala v minulosti, můj obvoďák netuší, neboť tak hluboko do mé dokumentace nikdy nemá čas ani zájem nahlédnout). ... Specialista nohu zrentgenoval, na snímku mi ukázal dva obrovské výrůstky, které tam být nemají a řekl, že nic jiného než operace nepomůže. Svá slova potvrdil rázným tahem propisovačky do snímku v místě, kde je nutno udělat chirurgický řez.. Potom mně ale oznámil, že jsem u něj teprve poprvé a on že je povinen nejprve vyčerpat všechny postupy konzervativní léčby. Teprve pak mě může odeslat na operaci. Objednací termín je vždy minimálně měsíc.Tak se již téměř rok konzervativně léčím, beru analgetika, nosím jednu botu o dvě čísla větší než druhou, je mi špatně a kulhám.

Na život je ale potřeba hledět z té lepší stránky. Můj Bubu běhá po všech čtyřech a je tělesně i duševně naprosto fit. Díky péči, kterou má, se prý může dožít až dvaceti roků. Pravda, návštěvy u veterinářky nejsou zadarmo. Vždy dostaneme účet s podrobným rozpisem úkonů, léků a cen. Ale ve srovnání s těmi penězi, které mi stát automaticky bere z každé výplaty na zdravotní pojištění, obrovskou ztrátou času a dlouhodobou bolestí na straně mojí, je těch několik stovek jednou za čas na straně Bubáka vlastně nic. A navíc si vždy s paní veterinářkou pěkně popovídám o nejrůznějších záludnostech psího života a způsobech, jak jim čelit. Jaké štěstí, že u nás funguje to báječné, zcela soukromé, veterinární zdravotnictví pro každého psa. Alespoň vím, jak vypadá spokojený všeobecný lékař a sebevědomý pacient.