7.5.2024 | Svátek má Stanislav


SPOLEČNOST: Báchorky Lubomíra Štrougala

19.1.2012

Někdejší dlouholetý předseda vlády Československé socialistické republiky a věrný člen KSČ Lubomír Štrougal se dožil úctyhodného věku. Nedávno byla poměrně bohatě komentována jeho kniha pamětí, kterou dokonce pro veřejnost podepisoval.

Kromě toho poskytl i rozhovor, kde se vyjadřuje jednak k historii již poměrně dávné, tj. okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a následné normalizaci, ale i k současnosti.

V rozhovoru se Štrougal velmi kriticky vyjadřuje k výši současného dluhu Česka. Připouští, že se životní úroveň obyvatel Česka zlepšila, ale ono zvýšení úrovně dává jenom do souvislosti s velkým zadlužením našeho státu. K historii kolem okupace z let 1968 a posléze nastoupené normalizaci přistupuje bez podstatných korekcí. Říká, že se osobně stavěl proti čistkám, které po roce 1968 s nástupem Husákovy normalizace přišly, nicméně nedokázal jim zabránit a doufal, že se "jisté reformy roku 1968 podaří zachránit". Jak je známo, nic takového se nestalo a Štrougal se pak vezl v normalizačním vedení KSČ téměř až do listopadu 1989.

Štrougal se pro mou generaci stal jednoznačně komunistickým papalášem. V čele komunistické vlády stál 18 let a před rokem 1968 byl ještě několik let ministrem. Byl to typický aparátčík, který se díky servilitě ke své rodné straně i k sovětské nadvládě nad bývalým východním blokem stal součástí tehdejšího establishmentu. Nikdy žádný reformátor nebyl a nic pro "záchranu" reforem někdejšího předního pražského reformátora Oty Šika ani neudělal. Za zcela nepravdivé však jednoznačně označuji jeho tvrzení, že současná životní úroveň je zcela odvislá od výše zadlužení českého státu. Bolševický režim sice hospodařil formálně s nulovým dluhem státu, veřejné rozpočty byly vždy vyrovnané. Je také pravdou, že až do poloviny devadesátých let, v éře Václava Klause, tento trend i pokračoval. Komunismus však dosahoval rovnováhu svých rozpočtů jenom za cenu zvyšování skrytého dluhu, tj. zanedbáváním infrastruktury státu a po roce 1970 i výrazným poškozováním životního prostředí prakticky na území celého státu, nejvíce pak v průmyslových regionech na severu Čech. Navíc došlo v důsledku silného poškozování životního prostředí v některých zvláště ohrožených regionech severních Čech k výraznému zvýšení úmrtnosti a ke snižování věku dožití. Lidé, pokud měli příležitost, z těchto lokalit prchali a režim se rozhodl v určitém stádiu dokonce obyvatele těchto končin kompenzovat poskytováním tak zvaného "pohřebného", tj. příplatku ve výši 2000 Kčs, za kteroužto částku se tehdy skutečně nechal pořídit pohřeb.

O tom se však Lubomír Štrougal nezmiňuje a tyto závažné materiální hříchy bolševiků tak musíme připomínat my, kteří jsme v té době žili a vše si ještě dobře pamatujeme. O morální devastaci českého národa v dobách totalitních režimů let 1938 až 1989 s jakousi "polodemokracií" mezi roky 1945 až 1948 toho rovněž bylo napsáno nespočetně. Nepřipomínat si navíc vraždy politických odpůrců z doby "upevňování" moci dělníků a rolníků z počátku padesátých let je rovněž nepřijatelné. Báchorky Lubomíra Štrougala v knižním vydání tak mohou mít pouze cenu mapování vztahů mezi špičkami bolševické moci. O skutečném světě toho podobné spisky říkají pramálo. Jsou tak možná dobrým čtením pro ty, kteří se slzou u oka vzpomínají na "zlaté komunistické časy", kdy byl "klid na práci".