Napětí mezi Romy a majoritou se přesunulo na jih Moravy. Nezanedbalo se něco?

Čas trhnul oponou, čtyři roky uběhly jako voda. Přesto zřejmě dodnes většina lidí má při slově "Janov" nějakou asociaci. A i když je to jménoměstské části Litvínova, ta asociace se asi nebude týkat ani petrochemie, ani extraligového hokeje.

Když se na podzim 2008 odehrál v Janově střet policie s demonstranty, jehož středobodem bylo čím dál obtížnější soužití místní majority s romskou menšinou, mluvilo se v médiích hlavně o "extremistech". Novináři, nevládní spolky a politici trochu připomínali známou sochu opičky, která realitu nechce vidět, nechce slyšet..., ale na rozdíl od oné opičky nemlčeli. Příčinou celé události byli "extremisté" a z místních obyvatel, jejichž účast na demonstraci a podpora byly nepřehlédnutelné, udělali hlupáčky zmanipulované prohnanými neonacisty. O pravé podstatě problému, tedy o tom, že bez těžce frustrující bezpečnostní situace v Janově by se střet nikdy neodehrál v takovém měřítku a takovým způsobem, se nechtělo nic slyšet.

Jenže události v Janově znamenaly nejen zlom, ale hlavně ukázaly, jaký vývoj bude naši zemi očekávat, pokud se rychle nezačne racionálně přemýšlet a jednat. A nezačalo. Pozornost represivních složek byla na žádost politiků amédií směrována na osoby neurčitě označované za extremisty, místo toho, aby se policie začala důsledně věnovat bezpečnostní situaci přímo v kritických lokalitách, obcích a čtvrtích.

Desítky milionů korun byly s ještě rychlejší frekvencí přelévány do všelijakých agentur, grantů a programů, jejichž nejviditelnějším mediálním symbolem se stal Michael Kocáb a po něm Monika Šimůnková. A k jakému výsledku jsme zatím dospěli? Tak v prvé řadě se za ty čtyři roky podařilo jistou část romské populace přesvědčit, že jsou vlastně oběti. Člověk ani nemusí být školený psycholog, aby věděl, že pokud v nějaké skupině či jednotlivci bude aktivně vytvářet pocit "profesionální oběti", tak její existenci v rámci společnosti rozhodně příliš neprospívá. A k řešení případných problémů už vůbec ne. Spíš naopak. Což ostatně nedávno stručně formulovala advokátka Klára Samková, když v reakci na násilnost provedenou romskými pachateli poznamenala, že podobné útoky budou přibývat.

Na advokátku se po tomto prohlášení snesla snůška kritiky z různých stran. Ale zcela neoprávněně. Samková jen konstatovala stav, který tady je, jemuž čelíme a čelit budeme. To, že agresivita pachatelů násilností v posledních letech strmě stoupá, potvrdí téměř každý policista, který slouží v terénu. Že nejinak je tomu i u pachatelů romských, to plyne z logiky věci. A že také mezi Romy dospívá generace odchovaná "gangsta rapem", drogami, nefunkčním přístupem rodiny i státu, a nádavkem ještě i pocitem, že jsou vlastně oběti diskriminace, to je obrázek reality. A Samková jen splnila roli zrcadla, které ukazuje obrázek, který prostě nechceme vidět.

Neděle na jihu Moravy potvrdila trend, který je více než jasný. Zdroj problémů není v - ať už údajných, či reálných - rasistických extremistech. Srovnáme-li si dění v Janově, pak na Šluknovsku, na Karvinsku a nyní v Břeclavi začíná být více než jasné, že jejich role se pomalu smrskává na ty, kdo už vědí, jak ohlásit i zorganizovat demonstraci, a umí to udělat rychle. Tohle jsou zkušenosti, které obyvatelé postižených měst zatím nemají a neznají. Ale ukazuje se, že jsou schopni a ochotni vyjít do ulic, a to v počtech, které "extremisty" bez diskuse zastiňují.

A jsme u jádra problému. Abychom totiž ještě jednoho dne rádi nevzpomínali na ty současné "extremisty", kteří se řádně ohlásí na úřadě, označí si pořadatele, přijedou jich tři stovky vlakem a přinesou megafony. Jelikož jejich akce jsou čitelné, a co si budeme vykládat, jejich členové i plány jsou bezpečnostními složkami bezpochyby velmi dobře rozpracováni.

Opravdový problém totiž nastane, až po nějakém incidentu bude místní majorita reagovat rychleji, bezprostředněji a živelněji, než jsme tomu zatím(!) svědky. Pak už ostatně bude i jedno, zdali pachatelem zdrojové události byl opravdu Rom, nebo půjde-li o šeptandu, či snad dokonce řízenou provokaci a la mrtvý Martin Šmíd na Národní.

Kostky budou vrženy. Spirála frustrace, odvety, násilí se roztočí. Během pár desítek minut až hodin semele, rozžvýká a vyplivne vinné i nevinné. Někoho do hrobu, někoho do nemocnice, někoho na desetiletí do kriminálu. Jenže to už bude pozdě na jakoukoliv sebereflexi neúspěšné politiky. A navíc je otázka, zdali by nejznámější protagonisté současného státního i nevládního etnobyznysu byli něčeho takového vůbec schopni. Protože pokud ano, mají nejvyšší čas začít. Než bude opravdu pozdě.

LN, 25.4.2012