V dnešním světě abys dobré zprávy pohledal, protože média se snaží informovat především o problémech a špatných zprávách.

71 dobrých zpráv je povzbuzujících a každá z nich má své jméno, ba i datum. Co je horší, je fakt, že proti těmto dobrým zprávám brojí OSN. Jak? Tím, že volá po zrušení babyboxů, které bezpochyby zachraňují životy novorozenců, pod rouškou ochrany práv dítěte.

Hodnostářům a expertům z OSN je pravděpodobně jedno, že místo práva na život upřednostňují své vlastní stanovisko. Výbor pro práva dětí OSN chce babyboxy zrušit, protože se jejich existencí v Česku nahrazuje prevence neplánovaného či rizikového těhotenství službou pro odkládání nechtěných novorozeňat.

Již ve středověku existovaly předchůdci dnešních babyboxů. Kláštery měly podobné zařízení, kam matka odložila své dítě a zazvonila na zvonek. Odložence se pak ujaly jeptišky nebo řeholníci. Dnešní babybox je vylepšen o to, že je vyhříván, jinak plní de facto stejnou funkci s tím rozdílem, že do pár minut je dítěti poskytnuta lékařská péče.

Zakladateli babyboxů Ludvíku Hessovi patří poděkování a především si zaslouží úctu společnosti. I kdyby z těch jedenasedmdesáti dobrých zpráv měla jedna jediná podtitul, že byl zachráněn život, znamenalo by to velice mnoho.

Možná je pro OSN přijatelnější představa dětských mrtvolek v popelnicích nebo pohozených v parku. Jinak si neumím představit, že brojí proti zařízením, které sotva započatý lidský život zachraňují. Je jisté, že matky k tomuto kroku vedou různé životní situace, ale ani jedna z nich není lehká.

Je určitě lepší, pokud dítě vyrůstá v rodině, která ho bude milovat a pro kterou na oplátku bude dítě znamenat rodinné štěstí, než aby vyrůstalo jako nechtěný přívažek v nepřátelském prostředí, kde by se s velkou pravděpodobností stalo terčem týrání.

Sedmdesát jedno dítě. Kolik z nich by bývalo zemřelo nebýt babyboxů? Buďme rádi, že přežily a mohou žít svůj život plný možností. Právě v době, kdy křesťanský svět slaví smrt a zmrtvýchvstání svého náboženského idolu, je to zpráva, která ukazuje, že společnost není lhostejná a je ochotna se starat o děti, které se narodily nechtěné.

Prvnímu dítěti z babyboxu je něco málo přes šest let. Budoucnost ukáže, co mu osud přichystal, ale jedno je jasné už dnes. Až toto dítě vyroste a dozví-li se, že bylo zachráněno babyboxem, určitě projeví vděčnost za to, že jednomu člověku nebyl lhostejný osud odložených dětí.

Radujme se z jedenasedmdesáti dobrých zpráv a popřejme těmto dětem šťastný život. Hodně štěstí Soničko, Lenko, Toníku, Ludmilo, Adame, Mário, Staníku, Davide, Zojo, Markéto, Petro, Terezko, Lucinko, Kláro, Barunko, Fando, Ivanko, Jardo, Natálko, Pepíku, Anežko, Lucinko, Jakube, Viktore, Richarde, Andreo, Richarde II, kačenko, Ivanko, Jaroslave, Gabrielo, Květo, Jane, Aničko, Adélko, Janičko, Natálko, Martine, Věruško, Magdaléno, Silvie, Jiří, Martinko, Filipe, Svatavo, Jeníku, Dalibore, Iveto, Janičko, Leoši, Kačenko, Jano Husová, Ondřeji, Evo, Michale Pondělíčku, Mileno, Marcelko, Radko Roztočilová, Hynku, Tomáši, Xavere, Judito, Pavlo, Gabrielo, Terezko, Pavlínko, Viléme, Mirku, Radko-Barboro, Petře a dnešní Marie Velikonoční. Hodně štěstí vám všem.

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora