Čeští profesoři a docenti

Před dvěma lety jsme se v Lidových novinách dočetli o českých "turboprofesorech", kteří přelétají ze školy na školu, aby tak učinili zadost přání akreditačních komisí na počet docentů a profesorů (za cokoliv) a "zkvalitnili" tímto způsobem výuku v českých společenských vědách (nikoliv v technických a přírodních vědách).

O dva roky později, 22. července 2006, se profesor Ivo Možný vyjádřil k tomuto tématu ve stejných novinách (Proč létající profesoři daleko nedoletí). Ivo Možný v závěrech vyjářil své přání, které bohužel neodpovídá realitě. Dle jeho názoru by mělo dojít k následujícímu scénáři:

"Už brzy dospěje populační pokles také na univerzity. Uchazeči o studium se stanou vzácným zbožím, jako jím jsou dnes na základních školách. Chytřejší studenti si budou vybírat, ty nejhorší školy pro nezájem zavřou krám."

Existují ale bohužel i jiné indikátory budoucího vývoje na straně studentů (viz níže kapitolu Opisování studentů). Zdá se, že ti chytřejší studenti jen rychleji pochopí hru na tituly a snaží se svůj titul získat co nejsnadějším způsobem kdekoliv. Samozřejmě, že existují studenti, které vážně zajímá i obsah jejich studia. Ti jsou ale v takové menšině, která nikdy nemůže přivodit nějakou revoluci uvnitř stávajícího systému.

Nevěřím také, že by něco podstatného mohli spravit naši špičkoví právníci, i kdyby snad chtěli. Nejsou na to dostatečně chytří. Usuzuji tak už například z toho, že nezvládli aritmetický úkol ze základní školy: nepočítali s tím, že by snad po volbách někdy mohl nastat patový stav 100 na 100 poslanců ve 200členném parlamentu.

Dovolte mi připomenout veřejnosti, že dle stávajících českých zákonů nemají čeští vědci a pedagogové stejná občanská práva jako ostatní občané našeho demokratického státu. Habilitační řízení je vyjmuto ze správního řízení. Čeští uchazeči o docenturu či profesuru si tedy v případě potřeby nemohou stěžovat nikde jinde než u jedné uzavřené skupiny lidí. Po listopadu 1989 předpokládali naši zákonodárci u překabátěných českých marxistických docentů a profesorů nejen perfektní znalosti o tržní ekonomice, ale zároveň také nezištně andělské charaktery. A na těchto předpokladech pak postavili zákon. Zákon tedy předpokládá, že nutně vzniklé konfliktní situace uzavřená skupina historicky zkompromitovaných lidí vždy objektivně a nestranně posoudí a spravedlivě rozhodne. Proti tomuto rozhodnutí pak už není v Česku žádné odvolání. O tom jsem se zmínil i v článku Ekonomičtí tygři v kleci, který reaguje na statisticky podložené mizerné výsledky českých ekonomických vědců.

Opisování studentů

Při příležitosti zahájení nového školního roku byl v Lidových novinách, 2. září zveřejněn článek Chyť mě, když to dokážeš. Dle závěru tohoto článku se opisování/plagiátorství zejména z internetu stává normou chování:

"Podvádění se prostě stalo na celém světě natolik běžnou součástí života, nikdo se nestydí k němu přiznat a každý ho bere jako normální součást studia," … "Překonali jsme bod, kdy se podvádění stalo natolik běžným, že ho lze považovat za společenskou normu."

Jak je tomu na školách, které dle výše školného jsou považovány za prestižní v České republice? Citujme opět z výše uvedeného článku:

"Za své studium jsem nenapsala z vlastní hlavy jedinou seminárku. Stahovali naprosto všichni, nikdo se nad tím nepozastavoval a nikdo to neřešil," vzpomíná Eva (30), absolventka bakalářského programu na University of New York v Praze na běžné praktiky tamního studia.

V diskuzi LN je pak na tento článek uveden pozoruhodný názor:

Pokud jsou rodiče dostatečně bohatí, tak své ratolesti dopřejí studium na soukromé škole, kde jsou všichni pedagogové rodiči v podstatě koupeni a je v zájmu pedagogů, aby studium probíhalo plynule a úspěšně bez ohledu na to, kdo co odkud kopíruje. Ti studenti stejně nikde pracovat nebudou, protože dostanou firmu po rodičích a budou motivovat své zaměstnance k vyšším výkonům …

Je zřejmé, že degradace studia probíhá vinou obou stran, tzn. jak na straně žáků, tak na straně učitelů. Studentům v opisování nahrává nová informační technologie a učitelé nejsou dostatečně důslední (a možná ani kompetentní), aby stejnou technologii využili jako protizbraň.

Na amerických univerzitách se používá software Turnitin, který porovná text seminární práce či disertace s dostupnými texty na internetu a oznámí, jaké procento textu seminárky či disertace je shodné (http://www.turnitin.com/static/home.html). Je to samozřejmě do značné míry jen zastrašování, protože práci lze eventuálně přepsat jinými slovy. Je to ale náročnější cesta pro nepoctivého studenta. Teprve pracný přepis textu do sémantického jazyka by odhalil sémantickou shodu. Takový software bohužel zatím není dostupný, ale mohl již být. Koncem 80. let se systém s touto možností snažil v Brně vyvinout doc. Václav Polák, CSc. Jeho vědecké práce však byly naším předním IT odborníkem odsouzeny a v roce 1993 Polák zemřel.

Je to dnes u nás horší, než tomu bylo dříve?

Z naší první republiky si pamatuji jen na humorný film o študácích a kantorech, takže nemám žádné seriózní údaje. Pamatuji se ale na obecnou výzvu T. G. Masaryka "nebát se a nekrást". Asi měl ten výrok Masaryk také něčím hmatatelným podložený. Asi se ani v té době nedalo spoléhat jen na skautskou výchovu.

My, vzdělaní za socialismu, jsme museli občas absolvovat výuku od mizerných pedagogů a odříkávat poučky, kterým nikdo z nás nevěřil. A ke konci socialismu jim nevěřili už ani ti učitelé. Samozřejmě, že se opisovalo a podvádělo i dříve (viz případ v příloze níže). Tuto zemi neobývali nikdy jen samí andělé. Je to ale dnes skutečně s morálkou studentů horší, než tomu bylo dříve, nebo se nám to jen zdá?

Domnívám se, že toto téma by mohlo být zpracováno jako seriózní sociologický výzkum. Nevím ale, zda by financování výzkumu bylo schváleno vzhledem k očekávanému negativnímu výsledku.

Zajímavé by také bylo dnešní i minulé mezinárodní srovnání. Byli studenti v demokratických zemích poctivější než studenti v socialistických zemích? Zatím to nemohu nemohu objektivně posoudit. Pamatuji se ale, že v jedné holandské knize o programovacích jazycích ze 70. let poznamenal její autor, že dle holandské definice "je vysokoškolský profesor člověk, který hází sice falešné perly, ale zato skutečným sviním". A asi to měl ten holandský profesor také něčím hmatatelným podložené.

Něco pozitivního nakonec

Nepodléhejte všeobecné skepsi. I na méně kvalitních českých ekonomických univerzitách a v prostředí rozšířeného plagiátorství mohou vyrůst dobří čeští studenti. Znám dobře případ Vincenta (jméno změněno), který si sám na internetu našel a nastudoval nový zajímavý obor, který se na jeho škole v té době nevyučoval. Pak ještě studoval dva roky humanitní směr a dobře zvládl vědecké metody. Dnes je Vincent začínající doktorand a má již několik publikací na zahraničních konferencích.

Zprostředkoval jsem mu krátkou letní výuku vědeckých metod na americké univerzitě orientované na podnikání. Kromě výuky byl Vincent také schopen kvalifikovaně radit pokročilejším americkým doktorandům. Dostal jsem však pokyn, abych ho zatím nezapojoval přímo do připomínkování disertací a jeho jméno v posudcích nikde neuváděl. Proč? Přijde akreditační komise a ta by to mohla brát jako něco negativního, dokud nebude mít Vincent svoji vlastní doktorskou práci dokončenu a obhájenu.

Ani podnikatelsky zaměřená univerzita nemůže dělat to, co normálně dělá každý dobrý podnikatel: snažit se dávat maximální příležitosti schopným lidem bez ohledu na jejich formální zařazení. I když američtí akreditátoři zřejmě neuvažují podnikatelsky, mají oproti našim akreditátorům nespornou výhodu. Alespoň dobře ví, co je to tržní ekonomika a podnikání. V jejich zemi nikdy socialismus nebyl.

Příloha

V 70. letech na VUT Brno zfalšoval ing. Jiří Hubner ve své kandidátské práci tehdejší povinné citace Marxe a Lenina a u svých kolegů si za toto frajerství vysloužil spíše obdiv, než pohoršení. Zhoršil tím ale podmínky pro další disertanty, protože vědecká rada zpozornila.

Ve velmi přesných citacích z knihy Kapitál (tj. odkazujícími se na konkrétní stránky knihy) se Hubner dovolával morální podpory Karla Marxe pro své téma návrhu databází a automatizovaných informačních systémů. Ve skutečnosti se ale na citovaných stránkách hovořilo o pozemkové rentě. Hubnerův předpoklad, že se oponenti nebudou obtěžovat prověřováním odvolávek, vyšel. Na podvod přišel až žárlivý kolega Dvořák, který v té době také psal svou kandidátskou práci na podobné téma, avšak i přes sebevětší úsilí nebyl schopen najít žádnou potřebnou podporu u tehdy uctívaných klasiků. Později Hubner emigroval, takže si výhod svého vědeckého titulu doma moc neužil.