ŠKOLSTVÍ: Plíživá privatizace přijímacích zkoušek
Věc má však jeden háček, nejde jen o přijímací zkoušky jako takové, ale vše další okolo. A jako správný podnikatel toho využívá. Scio tak nabízí přípravné kurzy na testy, které samo vytváří. Filosofie tohoto podnikání je jednoduchá - milý rodiči, zaplať a my ti připravíme dítě tak, aby testy, které jsme připravili, udělalo. Možná příliš zjednodušuji, ale stále se mi vtírá otázka, jak může obojí provádět jedna společnost. Není třeba nijak hluboké úvahy, abychom dospěli k závěru, že ti, co navštěvují přípravné kurzy Scia, případně vyzkoušejí přijímací zkoušky nanečisto (opět pořádané Sciem), jsou při přijímacích zkouškách zvýhodněni. To je jedna stránka věci, řekněme z určitého morálního pohledu. Druhou je ta odborná. Stačí si položit otázku, zda v kurzech získají frekventanti kvalitativně vyšší úroveň vědomostí nebo získají jen dovednost vyplnit správně ten který test. Do třetice je tu sociální aspekt. Stačí si prohlédnout ceník a rázem zjistíte, že příprava na kompletní přijímačky vás stojí kolem 10 000 Kč. A to už je pro mnoho lidí, kteří jako většina v tomto státě berou podprůměrnou mzdu, mnoho. Rázem je pryč sen o rovném přístupu ke vzdělávání. Možná jsou mé obavy zbytečné, ale nemohu se zbavit pochyb, že tu existuje poměrně velká, předem znevýhodněná skupina uchazečů na střední školy. Samozřejmě, heslo "vzdělání je to nejcennější, co můžeme dětem poskytnout" je líbivé a správné, realita je ale trochu odlišná. Můžeme dítěti vytvářet podmínky, ale proti kurzy vycvičenému „zatrhávači“ správných odpovědí je při trošce pochopitelné nervozity znevýhodněno.
V podstatě totéž se Sciu daří i v oblasti přijímání na vysoké školy, kde boduje svými národními srovnávacími zkouškami. Zatímco organizace ministerstva a ministerstvo samo plodí jeden nesmysl za druhým, Scio „národní srovnávací zkoušky“ realizuje již několik let. Obchodní stránka je také úspěšná, protože je na řadě vysokých škol akceptují jako přijímací zkoušky nebo k jejich výsledku přihlížejí. Stačí se podívat na stránky národních srovnávacích zkoušek a seznam fakult, kde se například nachází i právnická fakulta UK, která tyto výsledky plně akceptuje jako přijímací zkoušku. Sama fakulta to v podmínkách přijímacího řízení uvádí. Obchodní model je opět stejný, zkoušky nanečisto, přípravné kurzy. Logicky za příslušný obolus.
Za tichého přihlížení neschopného státu si tu jedna firma vytváří monopol na přijímací zkoušky. Pro školy je to možná výhodné, pro adepty studia nikoli, zvláště třeba pro ty ze sociálně slabých rodin. Pan Štefl si zaslouží uznání, ministerstvo školství a jeho několik desítek organizací naopak nařezat holemi a vyhnat. A rada pro ministra a jeho poradce? Kupte si pana Štefla a jeho Scio a rozpusťte své organizace, jako je Cermat, VÚP, ÚIV, CSVŠ, NÚOV, NIDV atd. Pan Štefl je schopný a tyto úkoly zvládne. Učitelům pak zvyšte plat na dvojnásobek a ještě zbude nemálo na základní výzkum při vysokých školách. Ale ze Scia nedělejte příspěvkovou organizaci ministerstva, aby panu Šteflovi nepoklesla výkonnost. Možná totiž, že jakmile by se nemusel snažit o živobytí, ale měl by své jisté, skončilo by Scio právě tak jako Cermat, VÚP a vůbec celé MŠMT. To není ironie, to je vážně myšlený návrh, protože pan Štefl své kvality na rozdíl od Cermatu apod. již osvědčil. Národní srovnávací zkoušky i přijímací zkoušky na střední a vysoké školy mohou běžet v jeho režii a určitě zvládne i státní maturitu a případně další „nápady“ ministerstva školství a jeho úředníků, zvláště když nebude muset pořádat přípravné kurzy a zkoušky nanečisto proto, aby si vydělal.